|
| ||||
| ||||
|
6 C Y R I L 1926 Dr. Romuald Rud. Perlík :
P»lsfolelí církevní hudby v Cechách. K jubileu padesátiletého trvání Obecné Jednoty Cyrilské. Studie retrospektivní. Sako za dnů Palestrinových umělůstky nizozemských kontrapunktiků, jich povážlivé za-cházení s liturgickým textem v církevních skladbách, zvláště mešních, nutně vyvolati musely reakci a z toho plynoucí reformu církevní hudby v XVI. věku, tak na počátku století XIX. obdobný opakuje se proces. Tentokráte jest to živel světský, do chrámu se vloudivší, který způsobil naprostý úpadek chrámové hudby. Kostelní hudba ocitá se ve vleku hudby světské, která vývojem dramatu příliš vysoko se vyšinula a veškeré pole opanovala. I velcí mistři té doby, skládajíce pro kostel, nedovedou se vybaviti z jejího vlivu a uvědomiti si pravý církevní sloh. Což potom skladatelé menší umělecké potence! Ti zaplavili kůry chrámové spoustou skladeb, jež často nebyly nic než snůšky světských melodií, z různých operních skladeb vypůjčené a na posvátný text zpracované. Prostředky komposiční: harmonické, rhytmické i instrumentační, jichž tito skladatelé pro své »církevní« skladby užívali, stály v naprostém odporu se zásadami čistého slohu církevního. Při tom ovšem trpěl i liturgický text, s nímž nákládáno libovolně. A nejsmutnější pro celou tu dobu jest fakt, že čím světáčtější byla taková kostelní hudba, tím více se líbila. Tak hluboko klesl vkus této doby. — Když nešvary stávaly se čím dál tím povážlivějšími, počaly se ozývati všude hlasy volající po nápravě.') U nás též r. 1860 pražská synoda věnovala věci té svou zvláštní pozornost, zůstalo však při pouhých předpisech. Provedení oprav ponecháno horlivosti nadšených jednotlivců. A i takoví se u nás nalezli. Byl to především Msgr. F. J. Lehner, jenž maje zářivý vzor německých reformatorů (Kašpar Ett, Karel Proske, Fr. X. Witt, F. X. Haberl) před očima počal myšlenku obnovy církevní hudby u nás s nadšením šířiti slovem, písmem i příkladem. Hned při zřízení Akademie křesfanské r. 1875 konstituoval se h u d e b n í o d b o r, jehož předsedou se stal Lehner. Hudební odbor Křesfanské Akademie činnost svou zahájil resolucemi, přednáškami a zřízením sborové školy pěvecké. Tehdejšími stanovami obmezena činnost odboru hudebního pouze na Prahu. Měla-li zahájená reforma zpěvu církevního rozšířiti se po veškerých končinách vlasti, bylo svrchovaně třeba, aby činnost dosud jen místní zobecněla, čehož nebylo lze dosíci jinak, než rozšířením dosavadního odboru hudebního v Jednotu obecnou, které by bylo lze rozkládati se po veškerých diecesích, a která by byla střediskem, z něhož stále by vyzařovaly paprsky světla do veškerých úhlů milené vlasti. Tehdejší poměry politické za vlády liberální nedopouštěly však žádné naděje na zřízení velké ústřední Jednoty Cyrilské. Tehdejší rakouské úřady viděly v zamýšlené ústřední Jednotě 9) spolek státu nebezpečný. Bylo tedy nutno trpělivě vyčkati času vhodnějšího, až by mlhy předsudků se rozptýlily. Mezitím věnoval se Lehner s horlivostí pracem přípravným, v časopise »Cecilie< již r. 1874 za tou příčinou jím založeným, rozněcoval lásku k posvátnému zpěvu po veškerých končinách vlasti, shromaždoval stále víc a více pracovníků pro myšlenku Cyrilskou. Za tak úsilovných příprav obloha v politickém životě zvolna se vyjasňovala, vláda liberální ustoupiti musila jinému směru. Změnou ve vládě nastalou nadešla i chvíle k uskutečnění dávných tužeb. Stanovy Obecné Jednoty Cyrilské pečlivě přepracované došly schválení nejen vrchnosti církevní ale i vlády světské a Obecná Jednota Cyrilská, toto ústřední ohnisko veškerých organisačních prací cyrilských vchází v život. Ve svatvečer sv. Cecilie dne 21. listopadu 1879 koná se první valná hromada Obecné Jednoty Cyrilské. Jest ctí pro náš český národ, že právě u nás prvé ozvaly se hlasz po opravě hudby chrámové. V Praz e již r. 1826 prvý pokus nápravy v církevní hudbě stal se založením >Spolku přátel pro pěstování církevní hudby<, z něhož r. 1830 původ vzala varhanická škola. 1) Když Lehner dne S. prosince 1873 zadal rak. ministerstvu vnitra stanovy zamýšlené Jednoty (tehdy ještě >Ceciliánské< zvané dostalo se mu z policejního ředitelství v Praze dne 1. ledna 1874 tohoto vyřízení : »Výnosem z dne 29. prosince 1873 čís. 2071 zakázalo v~_ | ||||
|