|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R I I. 17
Brzy se obnoví poznání k radosti a hlas, prve než si odpočine, nabude nového vzruchu. Žalm, jak je záhodno, jest ještě v tónu všeobecné radostné naděje. »Raduji se v slově, jež mi bylo řečeno: Jdeme do domu Hospodinova.« V očekávání jest třeba lopotiti se na zemi a často večer, po hořkém dnu připraviti ještě nedělní a sváteční bohoslužby s prostředky velmi prostými. Avšak naši sboroví zpěváci jsou výtečnými křesfany; jejich touhou je přispěti k oslavě Boží svými hlasy a aby dosáhli tohoto cíle, jsou věrni cvičebním hodinám a pozorni našich napomenutí. Abychom učinili práci méně suchopárnou a zajímavější, překládejme vždy dle jejich přání latinský text Církví předepsaný. Uvidí ponenáhlu, že úlohou posvátného zpěvu je Hodívati přiměřenou melodií liturgický text předkládaný chápavosti věřících a vlastnějším ještě úkolem je dodávati textu ještě větší púsobivosti, aby tímto prostředkem byli věřící snáze pobádáni ke zbožnosti a lépe připraveni přijímati v sebe ovoce milosti, nejvlastnější ovoce slavení nejsvětějších tajemství« jak krásně to vyjádřil sv. Otec Pius X. ve svém Motu proprio. Přel. R. B u d ě l o v s k á. E. Trolda: O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku'XVIII. stol.) V e své bibliografii skladeb svatováclavských uvedl jsem také Zelenkovo melodrama o kterém jsem slíbil, že čtenáře s ním blíže seznámím. Nebyl jsem si ovšem tehdá vědom obtíže, jež by mohly býti s takovou ukázkou spojeny, nebof tanul mi na mysli pouze rozbor díla; než prací samou dospěl jsem k přesvědčení, že takovým rozborem by nebylo čtenáři mnoho poslouženo, když neví, jak Zelenka vůbec tvořil a jak tvořil ve vztahu k své době. Tvorba jeho doby nevznikla však na ráz, nýbrž má své kořeny v celém předchozím XVII. stol. Tím se dostáváme do oblasti, jež je úpiná terra incognita, vždyf nemáme doposud dějin církevní hudby XVII. století. Je tedy nutno, jakýsi přehled si v rychlosti zkonstruovati, alespoň v těch směrech, jejichž znalosti bude pro naše pozorování zapotřebí. Pokud jde o osobu Zelenkovu nemáme dosud podrobného životopisu na základě do-kladů archiválních. Nejobšírnější životopis Zelenkův uveřejnil Dr. Alois Hnilička v »Cyrilu« roč. LXI., 1915 str. 117 a núsl, přes to ale zůstává ještě mnoho nevysvětleno. Větší závadou je, že není u nás sbírky, ve které by byla ne-li všechna, tak alespoň většina jeho děl ve vhodných partiturách zastoupena; ba neexistuje dosud ani žádná bibliografie s thematickým katalogem. Péčí p. kan. Msgr. Miillera byl nyní pořízen alespoň thematícký katalog oněch skladeb Zelenkových, jež se dostaly z katolického dvorního kostela v Dráždanech do dřívějš íkrálovské knihovny. (Tento dosud neuveřejněný katalog cituji značkou K. M.) Samozřejmě nepomýšlel také nikdo na pořízení soupisu hudebnin Zelenkou kopírovaných. Ježto tvořily jeho studijní material, byly by cenným dokladem pro provenienci jeho vzorů. Přirozeně nebylo ani mně možno, všechny ony omisívní hříchy minulosti napraviti rázem, avšak mohu alespoň budovati na základě hudebního materiálu, který jsem si opatřil sám. Toto opatřování se nestalo sice soustavně, tj. nikoliv za účelem získání podkladu pro nějakou monografii o Zelenkovi (na tu jsem tehdá vůbec nepomýšlel) nýbrž jen ze zájmu o našeho skladatele. Partitury, vzniklé zcela nahodilým nálezem té či oné skladby musí zatím pro naše pozorování stačiti, nebof na další spartování neměl jsem více času. Co se týká způsobu, jak hodlám zde probrati látku, dělí se práce sama sebou na 2 části, které bych mohl nazvati analytickou a synthetickou. V prvé podám rozbor skladeb trojího druhu, a) z doby před Zelenkovt, b) jeho vlastních, c) rozbor melodramatu. Poněvadž poznání melodramatu je vlastně účelem této studie, tvoří příslušný výklad samo-statnou 2. kapitolu, ve které bude pojednáno o formě, melodii, rytmu, harmonií a instrumentaci v hudbě k melodramatu. Kapitola 3. pokusí se o vysvětlení Zelenkovy tvorby se zřetelem na jeho působiště a na cizí vlivy. V poslednějším směru byl mi velmi na závadu nedostatek srovnávacího materiálu, jmenovitě pokud jde o díla italská. Taková díla bud vůbec nejsou publikována anebo, jsou-li, nelze jich v Praze obdržeti. V tom případě byl jsem nucen čerpati svoje vědomosti z pramenů nepřímých. Prosím proto, aby tento, jakož i shora uvedené nedostatky nebyly mi jako povrchnost vytýkány. (Příště pokračování.) | ||||
|