|
| ||||
| ||||
|
30 C Y R 1 L 1929
zhudebňování posvátných textů. Avšak tof příznak doby, všem tehdejším komponistům společný. Jiná příčina, proč skladby staršího směru stávaly se pomalu pro chrám nemožnými, byly prostředky a způsob jakým byly prováděny. Skoro vesměs psány pro zpěv s průvodem instrumentálním, vyžadovaly kromě pěveckého sboru a varhaníka též orchestr. Nebylo však možno vždy a všude opatřiti si slušný orchestr k důstojnému provedení chrámových instrurnentálních skladeb. Proto provedení skladeb těch dělo se bud za nedostatečného obsazení nebo takovým způsobem, jenž sám již volal po rázné reformě. Reformní hnutí bylo však zásluhou J. F. Lehnera již od r. 1871 v piném proudu a nyní pevně organisováno v Obecné Jednotě Cyrilské r. 1879 ustavené. Odtud pak pro-váděna reforma po ostatních zemích českých. Lehner, od přirozenosti duchem organisačním nadán, nepřikročil k reformnímu dílu nepřipraven. Některými cestami po cizině a přípravnými pracemi u nás připravil půdu pro nové hnutí jak náleží. A měl i štěstí, že stejně pro věc nadšené muže mohl si mezi našimi hudebníky vyhledati. Tak spatřujeme vedle Lehnera, jakož t předsedy v představenstvu Obecné Jednoty Cyrilské v tomto období muže, kteří již pouhým svým jménem úspěch zaručují: Josef Foerster, náměstek předsedův, jednatel Jan Zelinka, pokladník J. A. Starý ostatní členové výboru Jos. Pachta, Jos. Cainer a František Chlum. — ' Prostředky, jimiž v tomto období Obecná Jednota Cyrilská sv~ch vytčených cílů dos:ci hleděla byly tyto : 1. odborně vedený časopis 2. zvláštní pěvecká škola 3. zakládání farních cyrilských jednot 4. pořádání cyrilských exercicií a sjezdů. Dr. E. Trolda: O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. stol.) ctz aždé umění, které dosáhlo nejvyššího stupně svého vývoje, musí ustoupiti novému směru. W Xk Živoří-li ještě dál, vypomáhá sobě renaissancí, t. 1. tím, že obnovuje formy před tím užívané. V hudbě vládla polyfonie po čtyři století a spěla k vrcholu Palestrinou. Po jeho smrti pěstují mistři římské školy polyfonii sice dál, avšak skladby jejich třeba výtečné, ne-mají pro vývoj více významu. Vývoje schopné je vždy jen mladé umění, v našem případě ledy ono, které kol r. 1600 se hlásilo ve Florenci hrdě ke slovu, vypovídajíc boj staré polyfonii. Florentinští reformátoři propagovali solový zpěv, s melodií přesně dle přízvuku slova deklamovanou, s doprovodem nástrojovým. Doprovod obstarávaly nástroje. schopné akordické hry, tedy varhany, clavicembalo, loutna a pod. Reforma, namířená 1-úvodně proti staré sborové opeře došla rychlé obliby i na poli hudby církevní, tak že brzy po r. 1600 vznikají četná motetta á voce soja. Tři takové sbírky (Angelo Patta : Canoro pianto 1613, P, Serafino Patta: Motetti e madrigali 1613 a Girolamo Marinoni: Il primo libro de motetti ~ una voce 1614 náležely Františku Godefridu Troilovi z Lešot,l) císařskému radovi v dobách Rudolfinských, čímž je dokázáno, že zpěvy prvních Florenčanů provozovaly se hned po svém vzniku také u nás v Cechách; zda-li byly také domácími skladateli napodobovány, zatím není známo. Parallelně s monodií objevuje se i sborová skladba, homofonní s doprovodem nástrojů. Monteverdiho »Scherzi musicaliG v r. 1607 provozovaly se dle daného v nich návodu tím způsobem, že 1. strofu přednesl sbor s nástrojovým doprovodem, jenž 1) Praha, universitní knihovna 11 B 41. Dotyčný svazek obsahuje ještě také světské skladby, zvané Canzone, Canzonette, madrigali a p. od dalších skladatelů této doby. Zajímají svojí daleko jednodušší strukturou, nepřicházejí však pro nás zde dále v úvahu. | ||||
|