|
| ||||
| ||||
|
32 C Y R I L 1929
A r t o p h a e u s píše s oblibou koloraturní sopran jako canto praecinente, do něhož spadá čtyřhlasý sbor, typus, jako u Sixtiho a násl., jen koloraturou obohacený. Na rozdíl od všech zde uvedených, se silným smyčcovým a žesfovým doprovodem opatřených skladeb je jediný hymnus pro festo ss. apostolorum Petri et Pauli 12) pouze tříhlasý s doprovodem varhan. V něm zanechal také Artophaeus všude jím pěstované homofonie a snaží se psáti polyfonně, dopadlo to ovšem poněkud školácky. Z uvedeného je patrno, že kontrapunkt, byf bychom se byli dostali až skoro k r. 1700, stále ještě žije, avšak ne dosti na tom, nebof právě tou dobou vyráží svůj poslední, nejkrásnější květ, fugu. Nejstarší fugu u nás znám z rukopisu datovaného r. 1713; jest to závěr žalmu Miserere13) od P. G u n t h e r a j a k o b a. Další fugy pak najdeme v jeho Tedeum (1714)14) a v jeho mších ve sbírce, zvané Acratismus (1723).16) Avšak všecky tyto fugy můžeme nazvati diletantské proti fuze K r i š t o f a G a y e r a (-j- 1732) v jeho » Regina coeli<,16) nebof nese fakturu přímo Bachovskou. Sbor, který ji provádí, je pětihlasý, zajisté ještě reminiscence na XVII. stol., thema se svými koloraturami je instrumentálně cítěno. Instrumentální doprovod, již Wentzelim zredukovaný, se zde scvrkl jen na smyčcový kvartet; přejímá v pausách sboru provádění thematu samostatně. Protiklad k této práci tvoří 3 fugy P. Bohuslava Černohorského (asi z let 1728 a 1729),") v nichž bylo použito těsen, obráceného thematu, augmentace a jiných prostředků způsobem přímo rafinovaným. Práce Černohorského můžeme nazvati svorníkem fugovitého umění, nebof nebyly již nikým překonány. Na rozdíl od Gayera vytvořil Černohorský svoje themata vokálně, tak že před-stavuje poslední článek oné, smíme-li tak říci, Palestrinovské renaissance u nás. Nesmíme ovšem při tom přehlédnouti, že místo palestrinovského klidu a vyrovnanosti jeví se na skladbách Černohorského týž rozruch, jako na jiných skladbách doby barokové. (Příště dále.) Dr. Romuald Rud. Per 1 í k : Jan Lohel Ohlschlagel (17241788). (Příspěvek k dějinám církevní hudby v Čechách.) Cyr le patrně vyjednávání nemělo výsledku a ke stavbě varhan za opata Questenberga na Strahově nedošlo.") Questenbergův koadjutor a pozdější nástupce Kryšpín Fuk zanášel se rovněž úmyslem vystavěti varhany na Strahově. A jednalo se jistě o varhany velké na kůru figurálním nad portálem umístěné. Mínil za tím účelem prodloužiti stavbu kůru dovnitř lodi chrámové. Questenberg obávaje se, že stavbou tou zhyzdí se lod chrámová, zvláště že zakryjí se obrazy představující výjevy ze života sv. Norberta, nesouhlasil s tím a nedopustil toho za svého života. A aby ani po jeho smrti se tak nestalo, zmiňuje se o tom i ve své závěti.') Opat Kryšpín Fuk jistě zachoval se dle přání Questenbergova. Přes to však za Kryšpína se něco v této věci na Strahově již dělalo. Nevím však ničeho o tom bližšího, kromě pouhé zmínky, 12) Vratislav, sbírka hud. vědeckého semináře Mq 9 — 14, partitury v tné sbírce. Rkp. ve sbírce benediktinského kláštera v Broumově nese poznámku: >Descripsit F. G. H. (Frater Georgius Haubner?) ad S. Margaretham 1713. 5. Februarii«. Part. v mé sbírce. 14) Obsaženo v tisku >Anathema gratiarum actionis perpetuaec. Výtisk nalézá se ve sbírce cisterc. kláštera v Oseku, part. v mé sbírce. ls) Tamtéž, part. v mé sbírce. 18) Daroval jsem křižovnickému kúru, part. v mé sbírce. 11) ~>Laudetur Jesus Christusc v BShmově sbírce na radnici na Mělníce >Quem lapidaverunt< na Strahově, >Quare domine irasceris« na kůru kostela kanonie premonstr. v Želivě, partitury v mé sbírce. ') V archivu Strahovském jest pod starou signaturou XXXV. A IV. náčrtek varhan s připojeným rozpočtem i disposicí. Dle písma a jazyku jistě z doby Questenbergovy. Nelze ale jinak dokázati, že se tu jedná o varhany Questenbergem pro Strahov objednané a nelze též zjistiti, který varhanář ten návrh pracoval. V každém případě však uvedený rozpočet a disposice jsou velmi zajímavy. >... Dominus successor meus retulit mihl aliquando, se meditari organum, quod ad alteram columnam. proferatur. Ergo ne oportebat historiam s. Norberti, quam subsequens aetas aestimabit, destrui, aut obnubilari, nolim faciat hoc in contumeliam mei. Locus sat amplus est, pro organis faciendis. Si vero pecuniae in tantum abundant, ut in supervacua respiciamus, demus paupertbus et.« ... (Annal. Strak. 1. při roku 1640, 444 ) | ||||
|