|
| ||||
| ||||
|
38 C Y R I L 1929
Josef Vlach-Vrutický, mladý český skladatel, odchovanec pražské konservatoře, nyní dirigent filharmonie v Dubrovníku, věnoval v těchto dnech svoji první velkou symfonii králi Alexandrovi L Zajímavá je partitura požadující 190 členný orchestr. Krajan náš, jejž naši cyrilisté znají z hudebních příloh >Cyrila,<, ve své skladatelské činnosti často zabýval se texty posvátnými. První jeho písně jsou písně biblické (vyd. r. 1922), pak ve sbírce sborů vyd 1924, setkáváme se se sbory >O dobrý Ježíši= a >Ukřižovaný<. Nedávno pro letošní svatováclavské slavnosti napsal slavnostní preludium pro varhany na chorál »Sv. Václave( a komposici věnoval prof. Bedřichu Wiedermannovi. Sirsí umělecko.i obec upozornil poprvé na sebe loni smyčcovým kvartetem (v Baden-Badenu) a r. 1926 první svou větší vydanou knihu >Filosofie umění=. Kromě té jako literát se podruhé ukázai ]v rickou drobotinou »A jabloně kvetly=. Záhřebský list pro církevní hudbu : >Sveta Cecilija^ několikrát ho pochválil jako symfonického dirigenta a v letošním březnové čísle přináší přílohou jeho sborovou píseň pro smíš. hlasy. T E M N Ý K O U T E K Sotva jsme zahájili tuto rubriku, dochází nás ze všech stran tolik látkv, že bychom musili věnovati lí hned několik stran. Proto budeme uveřejňovati postupně vždy něco z bohatého materiálu, zachovávajíce zatím anonymitu. Tedy pro dnešek. Cteme ve zprávě časopisecké »Hudba chrámová=. ,Na 3o2í hod při zpívané Graduale: Ant. Dvořák: Zpívejte Hospodinu, pí X., Offertorium: Rheinberger: Vclikonoční píseň. P. dobně v pondělí velikonoční. Jinde při zpívané mši sv, oznamují se vložky Říhovského: >Já jsem chléb živý Píseň vzkříšení atd. Nevíme zda dotyční ředitelé kůru o tom nevědí nebo věděti nechtějí, že je přísnou povinností zpívati při zpívané mši svaté předepsané texty Gradualu, Offertoria atd. Zákoník církevní >Motu propriop papeže Pia X. předpisuje: »Jelikož jsou pro každý úkon liturgický určeny texty, které lze předváděti v hudbě a pořádek, v němž dlužno je předváděti, n e n í d civ o l e n o ani mísiti tento pořádek, a n i z a měň ovati p ředepsané texty libo valnými ji - nými n ebo vynechati je zcela neb i jen č á s t e č n ě. Podobně o něco dále: Liturgický text dlužno zpívati jak je v knihách, a dále: >Vlastním jazykem církve ř mské jest latina. Jest tudíž zapovězeno při slavných obřadech Lturgických zpívati řečí lidovou; tím více tedy z p í v a t i ř e č í 1 i- dovou střídavé nebo společné části mše.-0 těchto předpisech dotyční nevědí. Introit a corn- munio u nich neexistuje. Na velkolepém uměleckém díle, jakým je oběf mešní, jim nezáleží a duchovní správa i věřící to trpí. Co by tomu řekl každý myslící člověk, kdyby někdo soše z kararského mramoru omaloval uši anosnějal To má přec každý zodpovědný vůdce kůru věděti. A co si máme mysliti dá-lí si vysvědčení své ne-vědomosti, nebo nedbání zákonitých předpisů vytisknouti v novinách? Snad to zatím postačí. 2. Čteme zprávu v novinách: X. X. vyzývá všechny kdo pěstují zpěv, resp. hudbu, by se přihlásili do pěveckého kroužku, který se za-kládá při tomto sdružení. Podmínkou přijetí je znalost not. Přihlášky přijímá atd.= Upozorňujeme tu na nyní nastavší zlozvyk, že každý spolek, každé sdružení, k eré s hudebnímuměním nemá naprosto nic společného, pokládá za nevyhnutelnou potřebu své činnosti zřizovati kroužky pěvecké. Kolik se těch pěvců přihlásí víme ze zkušenosti a jaké to budou síly, když dostačí »znalost not=. Což si myslí dotyční, že kdo zná noty, dovede ji-zpívat? Je v tom viděti jak se u nás nemyslí. Kro žek pěvecký živoří a skutečným pěveckým sborům, také Cyrilským Jednotám se ubírá členstva. Když pak b °ží o provedení něčeho většího, malé kroužky rta to ne-stačí a většího tělesa pěveckého není. O tom zmínila se jednatelská zpráva Obecné Jed-noty Cyrilské již v r. 1927 slovy: >Není možno pře-hlédnouti, jak důležitá je práce organisační a jest toho litovati, že ustavičným zakládáním nových ústředí a organisací se tříští a oslabuje zájem o střediska stávající. Budiž mi dovoleno upozorniti jen na četné zakiádání kroužků pěveckých při organisacích, jejichž účely jsou docela jiné. Nechci přímo jmenovati a podati doklady, akšak upozorňuji, že snaha zaměstnati členstvo a zainteressovali pra snahy kulturní a umělecké, v podstatě zajisté správná, tříští síly na nepatrná, bezvýznamná pěvecká sdružení, která sama, nemajíce dostatek odborně vzdělaného pěvectva, ne-mohou k ušlechtilé zábavě a vzdělání přispěti a po krátkém čase živoří a zanil Jsou to jistě pravdivá slova, ale co zpomohou kolikráte, při tom, když jsou tu osobní ambice. By] by to jistě velmi důležitý úkol pro =katolickou al Z HUDEBNÍHO RUCHL V CIZINĚ, POLSKO. Stowarzyszenie milošnil<ów dawnie! m u z y k i ve Varšavě, počalo vydávati jako svuj orgán Kwarta!nil< T4uzyczny, redal Hymni ecclesiactici Jacka Roiyckého (kolem r. 1700) v úpravě Chybinsl<ého a Ruthovského nákladem Stowarzyszenia milóšnikow dawnej rnuzyl;. ve Varšavě. Jsou ve slohu velmi snadném, většinou homofonním, i slabším sborům přístupné. Vydány by!~ v moderní notaci a opatřeny všemi přednesovýn,i znaménky. Q u o v a d i s, oratorium Felixe Nowowiejského, provedeno bylo s velkým úspě,hem v Karlsruhe a v Brně, tamže řazením jarost. Kvapila, 130 ti členným sborem a or hestrem městského divadla. | ||||
|