|
| ||||
| ||||
|
56 C Y R I L 1929
Konsfiluce apoštolská o liturgii, o zpěvu řehořském (chorálu) a hudbě církevní a jejich ustavičném zvelebování. (Pokračování.) Pokud se týče naší doby, měl Pius X., když před 25 lety vydával předpisy ve svém Motu proprio o zpěvu řehořském a hudbě posvátné, na mysli především, aby ducha církevního v lidu vzbudil a živil, odstraňuje moudře co nesluší svatosti a velebnosti chrámu. Nebof věřící slíromaždují se zajisté ve svatyni za tím účelem, aby tam jako v hlavním prameni, čerpali zbožnost, účastníce se činně úctihodných tajemství církve a veřejných slavných modliteb. Velmi mnoho tedy záleží na tom, aby vše co jest ozdobou liturgie, bylo obsaženo v jistých zákonech a předpisech církve, tak, aby uměny, jak se věru sluší, jako nevznešenější služebnice bohoslužbě slou žily; což jistě uměnám, kterých na místech posvátných se užívá, neslouží nikterak ke škodě nýbrž spíše k větší jejich důstojnosti a lesku. To se stalo podivuhodným zajisté způsobem v hudbě církevní; kdekoliv totiž ony předpisy svědomitě se provedly, tam nejen že oživly krásy nejvybranějšího umění, nýbrž i bohatě počal rozkvétati duch náboženský, protože lid křesfanský, vniknuv lépe do smyslu liturgie, jak oběti eucharistické, tak zpěvu žalmů a veřejných pobožností počal se horli-věji účastniti. To tsme také My s radostí zažili, když v prvém roce našeho pontifikátu, veliký počet kleriků ze všech národů, slavnou liturgii, kterou jsme v basilice vatikánské sloužili, zpěvem chorálním oslavil. Avšak, bohužel nebyly velemoudré tyto zákony na některých místech provedeny a proto nedostavily se také kýžené výsledky. Nebof jak jsme bezpečně zvěděli, chlubili se někteří, že nejsou těmi zákony vázáni, které tak slavným způsobem byly prohlášeny, nebo někteří opět z prvu se jimi řídili, ale znenáhla počali hověti druhu hudby, který třeba naprosto z chrámů vyloučiti, a někde konečně, zvláště když se konala jubilea slavných hudebních skladatelů, vzali si to za záminku, aby se provedla v chrámě díla, jakkoli slavná, která, protože neodpovídají posvátnosti místa svatého a liturgie, nikterak se v chrámech nemají provozovati.§ 3. Výročí devítistyletí Guidona z Arezza. Aby však duchovenstvo i lid těchto zákonů a předpisů, které svatě a nedotknutelně v celé církvi mají se zachovávati, tím svědomitěji byli poslušni, vidí se tu připomenouti čím jsme se zkušeností 251etou poučili. A tím raději to činíme, protože v tomto roce nepřipadá jen památka obnovy posvátné hudby, nýbrž byla též slavena památka mnicha Guidona z Arezza, který, asi před devíti sty lety, na rozkaz římského papeže, přišel do Říma a vysvětlil tu duchapiný svůj vynález, jímž by zpěvy liturgické, od nejstarších dob uchované, snáze se šířily a k užitku a k okrase církve a umění samého byly pro časy budoucí zachovány. V paláci Lateránském, kde před tím Řehoř Veliký, sebrav, roztřídiv a rozmnoživ poklad posvátné monodie — dědictví to a odkaz Otců — tak moudře zřídil školu přeslavnou, aby v ní byl pravý přednes liturgických zpěvů na trvale zachován, mnich Guido podal zkoušku svého podivuhodného vynálezu před římským duchovenstvem a samým římským papežem. Papež pak schválil na výsost tuto věc a uštědřiv jí zaslouženou pochvalu způsobil. že tato novota znenáhla se daleko široko rozšířila, z čehož vzalo veškeré hudební umění veliký prospěch. Oddíl zákonodárný. Chceme tedy zde doporučiti některé pokyny všem biskupům a představeným, kteří mají pečovati v chrámech o posvátné umění, jsouce strážci liturgie, vyhovujíce tím jaksi přáním, které naznačili nám velmi četní duchovní pastýřové a to nejhorlivější těchto zásad zastánci, z tolika kongresů hudebních, především z kongresu v Římě v poslední době odbývaného, jimž všechněm na tomto místě zaslouženou pochvalu udělujeme a na-řizujeme, aby byly tyto pokyny provedeny, k čemuž naznačujeme v dalším účinnější cesty a způsoby. Hudební výchova kněžského dorostu. ~44 | ||||
|