|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R I L 65
půjdem pro odpověd přímo do jebo skladeb. V následujícím jsou seřaděny dle abecedního pořadu textu, následující pak dle určení (zas abecedně): Lectiones. Missae, Oratoria, Psalmi, Requiem. Tímto zcela nahodilým, ale přec jen zas přehledném seřaděním vyloučíme jaký-kol v prejudic o časové nebo vývojové posloupnosti. 1. »Benedictus Dominus pro Hebdomada Sancta i 4 voci con Organo. Authore Zelenka á Dresda.« Nalézá se v hlasech, datovaných r. 1723 na kůru křižovnického kostela sv Františka v Praze.') Biblicky se jedná o Canticum Zachariae (Lucae I. g), hudebně o skladbu, rozdělenou na 3, taktovým předznamenáním od sebe odlišné části. Kontrapunkt prvé věty záleží v imitatorním propracování vždy nových a nových motivů, textem podmíněných, při čemž bylo použito i augmentace. Hlas, jenž se imitace nesúčastnil, pokračuje v textu, takže se zpívají různé texty současně, aniž by jednotlivý úpiný text kaniika sám pro sebe vyčerpal. Druhá věta je homofonní až na několik imitací, takže celý text se přednáší ve všech hlasech nejen současně ale i v stejných rytmech s akordickými repeticemi. Třetí věta je úpině homofonní a má akordických repetic, alespoň z počátku, ještě víc. Dominantními a zmenšenými septimovými a sekundovými akordy prozrazuje skladba svou dobu, jinak, hlavně vzhledem k motettové formě prvé věty, mohla by se vročiti do sklonku XVI. stol. Také efekty, způsobené po dvakrát generální pausou mezi slovy: ailluminare his, — qui in tenebris et umbra mortis sedent«, jsou výstižným projevem nového cítění. 2. uEn prompti ad mandata=, sbor andělů z melodramatu de s. Venceslao vydal prof. Otto Schmid-Dresden u Beyera v Langensalza ve sbírce =Fiirs HausQ pod názvem »Weihnachtsgesang« se změněným německým textem. Měli bychom tedy o této skladbě vlastně pojednati až při melodramatu, jelikož tam však nebude příležitosti podati rozbor jednotlivých čísel a jelikož byla samostatně vydána, prohlédněme si ji hned zde. Jest to tříhlasý ženský sbor s několika imitatorními nástupy, celkem jednoduchý, nebof na mnohých místech působí svou sylabickou deklamací zcela homofonně. Křižování obou sopránú, tu a tam nastávající, poukazuje však zřejmě na cítění kontrapunktické. Poněkud archaisticky pů-obí průchody, vedoucí do unisona. Proti předchozímu, ponurému a přísnému kantiku máme před sebou nyní sbor lehký, jasný a neobyčejně milý, s kterýmižto vlastnostmi se u skladeb v době baroka snad nikde nepotkáváme. (Příšté dále.) Josef Klement: Fuga. (Cyrilská Odysseya.) V 10,'ém roce svobody přehránal klávesami vzpomínek. i2 tomu 12 let, co jsem z válečné fronty posílal do 9Cyrila« články nazvané Preludia a Kadence. Vzdálen od vlasti, v nejistotách a nebezpečích těšíval jsem se úvahami o budoucnosti naší posvátné hudby. Tak letí přede mnou minulost temných dnů, jediným jasným světlem jako blesky ozařovaná. Dnes určitěji poznávám. že to byla cyrilská myšlenka, která mne obletovala na mých nedobrovolných cestách českého vojáka. zjevujíc se mi tu i tam, v krajích s cizím lidem i v místech opuštěných a válečné litici ve psí daných: aby mne utvrzovala, že myšlenka posvátné hudby u nás před 50 lety cyrilisty oživená je sice obecná, katolickému světu společná, ale u nás odedávna nad jiné vroucněji pěstěná a proto ve svém pojetí česká. Po levici mé, jako věrný přítel kráčel se mnou Anděl posvátné hudby, stále a důrazněji mne přesvědčuje, že duchovní píseň je modlitbou nejvroucnější, jejíž kořeny netkví v duších jednotlivců, ale koření v rodech a pokoleních, sjednocuje národ, spojuje lidstvo v nesmírný výkřik bídy i víry: In Te Domine, speravi ... V Tebe, Pane Bože doufám a nebůdu nikdy opuštěn. A vskutku, na mé válečné pouti přidružil se vždy k mé pravici i Anděl Prozřetelnosti Boží a neopustil mne, nehodného. Dnes sbírám z této válečné, ale také cyrilské odysseje paběrky a splétám je na klávesách mysli ve fugu, honičku myšlenek. 1) Partitura v mé sbírce. Nápadné je, že datum rkp. se shoduje s rokem, kdy Zelenka se zdržoval v Praze a že skladba v dráždanských sbírkách zastoupena není. | ||||
|