|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R I L 71
řed. kůru v Kolíně, mistr J. B. Foerster, F. J. C. na Březových Horách, V. Flégl, maj. hudeb. školy v Domažlicích, P. H. Švéda 0. P. ve Znojmě, světící biskup Dr. Jan Nep Sedlák, V. H. Jarka, redaktor Národ. Novin v Brně, Josef Vomočil, dékan v Jíčíně a mnozí jiní. Ze slavnostní schůze byl svatému Otci zaslán pozdravný telelegram. Konsfifuce apošfolská a liturgii, o zpěvu řehořském (chorálu) a hudbě církevní a jejich ustavičném zvelebování. (Pokračování.) § 1. Hudební výchova kněžského dorostu. 1. Všichni, kteří chtějí se státi kněžími, nejen v seminářích, n~ brž i v domech řeholních, nechf se již od útlého mládí cvičí ve zpěvu gregoriánském a v posvátné hudbě proto, že té dob° snáze se naučí tomu, co se týká modulací a tónu; mají-li pak ně-jaké vady hlasové, mohou se docela od-straniti nebo aspoň opraviti, což později, v dospělejších letech naprosto není možno. S výchovou hudební ve zpěvu a hudbě má se počíti od nejnižších škol, a má se v ní pokračovati v gymnasiích a lyceích Takovým pak způsobem, kteří přijmouti mají svěcení, když již osvojili si poznenáhla zběhlost ve zpěvu, ve studiích theologických budou moci bez námahy a nesnází vzdělati se v onom vyšším oboru, který bys nejsprávněji nazval estetikou řehořského jednohlasu a hudebního umění, polyfonie a varhan, již duchovenstvu znáti naprosto je slušno. 11 Budiž tedy v seminářích a ostatních učelištích, věnovaných výchově obojího kleru. krátké sice avšak časté, takořka každodenní vyučování nebo cvičení ve zpěvu řehořském a posvátné hudbě, kteréž bude-:i vedeno duchem liturgickým, bude chovancům po studiu těžších předmětů spíše úlevou než břemenem. Tento pinější a obsáhlejší výcvik obojího kleru v liturgické hudbě jistě způ sobí, že chorové officium, které jest důležitou částí bohoslužby, bude vráceno dřívější důstojnosti a lesi § 2. Chórová modlitba 111. Všichni, kteří v basilikách, v chrámech kathedrálních, kollegiatních, v konventech řeholních řídí a vykonávají službu Baží, nechf ze všech sil snaží se, aby chorové officium řádně, t. j. podle předpisů církve bylo obnoveno. Nejen však tím zpúsobem, co se týče obec-ného předpisu, aby se officium konalo vždy důstoině, pozorně a nábožně, nýbrž i pukud se týče pravidel umění pěveckého. Při žal-mech budiž dbáno správné toniny s patřičnými k tomu kadencemi středními a závěrečnými, náležitého oddechu při hvězdičce (asteriscus), jakož konečně i úpiné jednotnosti při přednesu veršů žalmových a slok hymnů. Což, když se bude konati dokonale (výborně) všichni žalmy řádně pějící, osvědčí podivuhodnou jednotu svých duší v poctě Boží a spořádam~m střídavým zpévem obou stran choru budou jaksi napod )biti věčný onen chvalozpěv serafínů, kteří jeden k druhému volali: }Svatý svatý, svatý.« IV. Aby však budoucně nikdo nemohl předstírati lehce výmluvy a nemohl se domnívati, že je osvobozen od povinnosti býti poslušen zákonů církevních, všechny řády kanovníků a všechny duchovní společnosti nechf ve svých k tomu určených shromážděních o tom jednají. A jako druhdy býval kantor nebo ředitel kůru, nechf na příště v chorech kanovníků a řeholníků se zvolí člen zkušený a věci znalý, který by se staral o to, aby jak předpisy Liturgie a zpěvu chorálního se zavedly, tak aby chyby jednotlivců nebo celého choru napravil. K čemuž třeba připomenouti, že podle starobylé a ustavičné kázně církve a podle samých konstitucí kapitulních doposud platných, všichni, kdož mají povinnost officia chori, mají míti řádnou znalost aspoň zpěvu gregorianského. Avšak gregorianský zpěv, jehož ve všech chrámech kteréhokoliv řádu smí se užívati, musí býti onen, jenž obnoven byv věrně podle starých rukopisů a církví v autentickém vydání z tiskárny vatikánské vy-šlým byl již předepsán. § 3. Zpěvácké sbory (kapely) a chlapecké školy pěvecké. V. Na tomto místě chceme všem, kterých se týče, důtklivě doporučiti sbory pěvecké. Nastoupily během času n i místo start ch sborů | ||||
|