| ||||
| ||||
72 C Y R I L ] 929
pěveckých a při basilikách a přednějších chrámech k tomu ustanoveny, aby v nich hlavně hudbu polyfonní provozovaly. Právem tedy se uvádí posvátná polyfonie hned po zpěvu gregoriánském na druiiém místě. Proto vroucně si přejeme aby sbory takové jaké kvetly od XIV. do XVI. století, také i dnes co nejhojněji se obnovily a oživly tam, kde vyžadují častější a slavnější bohoslužby větší počet zpěváků a pečlivější jejich výběr. VI. Pěvecké školy chlapecké nechf se zřídí nejen při chrámech kathedrálních a větších, nýbrž i při menších kostelích a farách. (Pokračování.) Vác. Miiller O chorálu sv.-Rehořském. (Referát na jub, sjezdu Ob. Jed. Cyr. v Praze.) 6hci začíti často citovaným slovem Mozartovým, který prý řekl, že by dal všecku svoji slávu skladatelskou, kdyby byl složil zpěv »Pater nostere, jak jej zpívá kněz při mši svaté. Af je to pravda, nebo jen pověst, často opakovaná, přece obsahuje zrnko pravdy v tom, že ve zpěvech liturgických, jak vyrostly na půdě církve katolícké, nalézáme tolik krásy, hlubokého umění, že může právem vzbuditi závist i takového umělce, ktcrý jest ctěn a vážen celým světem. I tak jednoduchý zpěv, který užívá pouze šesti tónů, jako Pater noster je př°ce uměleckým dílem, jehož prostotě, síle a vzletu možno se obdivovati. Zpěv ten jest součástí liturgických zpěvů, jež shrnujeme pod názvem chorálu římského nebo řehořského. Jest to souhrn jednohlasných zpěvů, kterých užívá církev v liturgii. Po papeži Řehoři Velikém, který staré užívané zpěvy uvedl v systém jmenuje se řehořským, protože byl přijat do liturgických knih církve římsko-katolické římským, a ob:cné jméno chorál naznačuje, že přednášel většinu zpěvů sbor, Chorus. Chorál tvoří pro sebe zvláštní druh hudby, jejíž podstatnými znaky jsou: 1. naprostá jednohlasnost melodická forma chorálu předkládá jednohlas, 2. přísná diatonika melodie a stupnic, na nichž je vybudována; 3. nedělitelnost časové jednotky t. j. jednotky trvání tónu určující. jednotka tato může býti sice zdvoj nebo ztrojnásobena, nikdy však dělena. jako při hudbě mensurální. 4 volný rvthmus, podmíněný přízvukem, nikdy však taktem. Nechci se zabývati theorií chorálu a vypisovati ji na tomto místě. Nestačil by na to úzký rámec referátu, také nemělo by to v slavnostních dnech žádného významu. Studium chorálu, praktické jeho předvádění patří do cyrilských exercií, krajinských sjezdů atd. a doufám že co nejdříve také se uskuteční. Chci se jen zmíniti o jednom a odpověděti na otázku důležitou. Dlouhá léta dívali se na chorál četní hudebníci jaksi s vrchu, jako na hudbu méně cenou. Jakou má tedy chorál cenu uměleckou Ovšem hudba operní a koncertní nemůže býti chorálu měřítkem; jest rozdílný jejich původ, rozdílný účel, rozdílné prostředky vý- razové. Avšak dosahuje li umělecký projev svými prostředky skutečně uměleckého účinu, je-li schopen vyjádřiti to, proč vytryskl z duše umělcovy, nelze mu upříti uměle cké ceny. A to platí o chorálu. Máme-li na paměti účel zpěvu chorálního máme li na mysli prostředky jednohlasé jeho melodie, musíme vlastně žasnouti nad bohatostí výraz')vou, která se nám v chorálu jeví. Není formv jednohlasu přístupné, která by v choráiu ne- došla vrcholných výtvorů. Je přece známo, že pokládáme za důlcaz uměleckého významu a schopnosti, čím mistr některý v dílech svých formy své doby vrcholnými výtvorv vvčerpal. Proto stavíme na př. Haydna, Mozarta, Beethovena z našich Smetanu, Dvořáka, Fibicha, Foerstra nad ty, jejichž činnost omezovala se jen na některé formy umění hudebního. Ačkoliv výrazové prostředky chorálu jsou omezeny, ačkoliv může užíti pouze jedno- hlasé melodie, přece vyčerpává všecky formy v těchto mezích svého přirozeného působiště způsobem věru podivuhodným. Upozorňuji jen na velikou naulcu o formách choralu zná- mého badatele, profesora Frýburské university Dr. P. Wagnera. Kniha obsahující na 600 stran otvírá vlastně před námi formální bohatství chorálu od recitace liturgického textu, v němž nejprv jen interpunkce dává příležitost k hudební flexi, k bohatší recitaci, v níž při úryvcích textu objevuje se snaha po melodické jeho výzdobě, jako to vidíme na tónech | ||||
|