|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R I č. 75
vypučely na půdě starokřesfanského chorálu a teprve posledních 250 let uplatnily se na nich vlivy jiné, mnohdy i nenáboženské. 0 madarských písních mi pověděl jejích znalec, že vznikaly většinou ve století 18 tém pod přímým vlivem naší české písně duchovní. Tehdy dva bratří, kanovníci ostřihomští, snad dokonce i českého původu, byli vysláni do Čech, aby tam lidovou píseň studovali a podle ní madarský zpěv povznesli. Ani jsem tehdy netušil, že cyrilská myšlenka bude příčinou mého náhlého odchodu z těchto míst. Dostal jsem rozkaz, abych s mladičkými dobrovolníky, většinou studenty, připravil zpěvy k císařské mši. Sáhl jsem po mešní skladbě Říhovského pro mužský sbor. Jako obyčejný »kaprál« řídil jsem tuto mši namáhavě po únavě denní do nocí cvičenou; doprovázel ji při varhanách smyčc. orchestr vojenské hudby. Únava a špatná akustika, snad i jiné vlivy přivodily distonaci mladých hlasů. Odměnou za neúspěch byla má cesta nejb ižší ,marškou« do pole. Páni se domnívali. že i umění lze nakomandovati. Tak se má fuga zaplétá, přichází nové téma —život na frontě. Vzhůru na sever, kolem bílých slovanských kostelíků, po české Volyni do ruské hlíny u Malína. Dorazili jsme tam na 22. neděli po sv. Duchu, když kněz u polního oltáře za hřímání blízké fronty četl evangelium o penízi daně. Bohu jsme dali své duše, věříce, že nebudeme zahanbeni, nebof ani na frontách neodešel ode mne anděl cyrilské myšlenky. Četl jsem nedávno v besídce Dra. K. Vrátného pessimistický výklad, že prý je hudba i posvátná jakýmsi opojením, a že se klame, kdo se jí cítí dojat, povzbuzen, změněn. Hudba neúčinkuje trvale. — To lze říci však o každém umění a jeho výtvoru, pokud působí pouze na smysly, s předmětem mizí i účinek. Mám však jinou zkušenost. Kdyby neměla hudba a zvláště posvátná mocné vnitřní síly v sobě, nebyla by mne pozvedala právě na frontě. Tam leželi jsme »mezi životem a smrtí« (;ako líčí starodávná sekvence kláštera svatchavelského). K zemi nás tiskly smrtící kule, k nebi nás zvedala píseň stále a trvale. Bylo to na sv. Ceciiii 1915. V brlohu pod zasněženou ruskou plání očekávali jsme příjezd kuchyní a pošty Přišla obojí síla, těla i ducha a jako bychom se všichni rozpomenuli, že otcové rádi slavívali tento den: dali jsme se do zpěvu a české národní písně aspoň pod zemí rozechvívaly slovanskou hlínu. Nebylo to opojení, ale síla, jež nás náhle spojila, neomamovala, ale sílila. Byla páskou češství, vědomím národa, který nezahyne, byf i tisíce jeho synů kleslo v otroctví. Přišiv sněhové vánice a křesfanské vánoce. V díře, jež byla na fronté naším obydiím, postavili vojáci stromek, vyzdobili cetkami a rozžehli na něm od žida v dalekém městě koupenou svíci. Nad válečným polem rozhostil se pokoj. Polští vojáci na ruské straně hlasitě prozpPvovali svou »Czas radosči weselosczy« a my kolem vánočního stromku zpívali »Narodil se Kristus Pán!« To nebyla povrchní zbožnost, ale očištění duší ve vinách křesfanské písně. Když jsme potom na jaře v bývalé konírně, vykopané pod zemí, přijímali Tělo Páně u hostiny velikonoční, píseň »Bože před Tvou velebností« byla hymnem vítajícím Spasitele do ubohých srdcí. Že i taková píseň byla přetvářkou těch a těm, co stáli na pokraji hrobů? Nevěřím. (Příště dokončení.) Dr. E. Trolda: O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. stol.) (Pokračování.) 3. vMotetto Chwal[t]e Boha Sylného á Basso solo, con Wlni., Via., Oboi, Corni ed Org Partitura sola del Sigr. Zelenka. Přepsáno z autografu Zelenkova, půjčeného z král. priv. sbírky hudebnin v Dráždanech, v měsíci prosinci 1877.« F. Tadra« zní nápis skladby, jež se nalézá v archivu Zpěváckého spolku Hlahol v Praze V K M. nalézá se tatáž skladba pod záhlavím •5 Mctetti« na místě pátém. Název ,Motetto« není liturgicky přiléhavý, nebof předně jest zhudebněn text. jenž je českým překladem 150. žalmu, za druhé neděje se toto zhudebnění ve formě motettové, nýbrž ve formě velké arie dle vzoru A B A1. Všecky 3 části mají devisy, značně do předu posunuté, další devisy jsou i ve středu. Kdežto 2. část jest bez formy vykazuje 1. část 3 věty, označené opakováním devisy a koloratury | ||||
|