|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R 1 L 79
patří, jak pro svou umělou stavbu, tak i pro svou vroucnost, k nejzdařilejším pracím Zelenkovým. 7. Salve regina 4 v., 2 Vlni., Via., 2 Ob., Org. vydal Fridrich Naue ve sbírce »Kirchenmusik verschiedener Zeiten und Vó1kera (Leipzig, Hofineister asi 1850). neudav sbírky, ve které se předloha nalézá. Skladba je o jedné vétě, nebof jest fugou. Exposice je nepravidelná tím, že místo pořadu dux comes, dux comes nastupuje dvakrát za sebou dux a potom dvakrát comes. Takto exponované thema se zachovává stále s textem Dsalve regina• až do konce, ba objevuje se od polovice skladby vedle původního tvaru též v augmentaci. Druhé thema vtěsná se již v exposici mezi prvý pár hlasů, zachovává se méně důsledně a mění text tím způsobem, že probírá postupně všechny věty antifony. Někde se objevuje ne zcela přesně per moto contrario. Hudebně je charakterisov no prvé thema vzestupnou sextou a chromatickou, druhé. rycblejšího pohvbu, je kvartové. Při přesně pro-vedené polyfonii není samostatný doprovod nástrojový dobře myslitelný; obmezuje se proto na zcela jednoduché sesilování zpévních hlasů v unisonu: prim jde se sopranem, sekund s altem, viola s tenorem. Hoboje jdou s houslemi buď unisono anebo v převratu v oktávě. 8. Lectiones et responsoria pro officio defunctorum nalézají se v partituře v diecesním museu ve Vratislavi (XXXVIII a 630) Nevím, je-li předloha úpiná, nebof obsahuje jen 3 lekce, kdežto responsorií jest 9 (3 pro každý ze 3 nokturnů) Lekce jsou veskrz solové s doprovodem nástrojovým, responsoria jsou sborová, toliko varhanami doprovázena. Každá lekce se skládá z recitativu a arie, jen 1. lekce má tuto dvojici dvakrát a to tím způsobem, že ústí dohra 1. arie do 2. recitativu. Arie mají totiž předehry a dohry, s thematy zpěvu nebo doprovodu více méně souvislé. jen u 2. lekce se opakuje místo dohry předehra. U 2 arie 1. lekce scvrkla se předehra i dohra na 1'', taktu. Třihlasý doprovod se doplňuje solovým hlasem na čtyřhlas, solový hlas se ničím nezdvojuje a solový sopran se pohybuje většinou pod ne,vyššítn hlasem doprovodu. Po stránce formální je nápadné, že arie nemají devis a nejsou da capo, ba nemají ani obvyklé dvou- nebo třídílné formy, nýbrž vyvinují se stále samostatně dá], zachovajíce ovšem původní charakter. Recitativy jsou ve všech 3 případech accompagnato s doprovodem stryčcového kvarteta, (violoncello a violone jdou všude s fundamentem). V ariích přistupuje v jednom případě šalmaj. v jiném případé 2 hoboje a fagot, za to violoncello a violone pausují a house unisono s vislou doprovázejí s fundamentem ve vyšší oktávě. V arii se šalmají tvoří skladatel instrumentální tříhlas tírn, že vede oboje hortsle unisono a viole; ve vyšší oktávě s fundamentem V poslední arii jsou hoboje nahraženy flétnami k nímž tvoří unisono housle bas. Ostatní nástroje pausují Těmito celkem jednoduchými prostředky je tedy o spestření barvitosti jednotlivých arií dobře po-staráno Sty isticky nápadný je doprovod v ''. arií 1 lekce častými tonovými repeticemi, v arii 2. lekce svým charakterem vokálním, v arií 3 lekce tu a tam se vyskytujícím trkavým rytmem a několika murky-figurami. Responsoria v nokturnech podobají se oproti tomu jak co do obsazení, tak co do faktury nadzntíněnému kantiku : hornofonie a mírná polyfonie se střídá. Nová slova podmiřtují nástup nového thematu, které se proimituje. Po stránce harmonické si všímněme akordu D 7 v dur i v moll, ba i D ý4, dále S",,, frygického závěru s průchodní chromatikou VII 7 6 (, I a četných nonových průtahů 9. Missa paschalis D ;,, Larghetto á 4 v, 2 Vlni., Via., 2 Ob., 2 Flti., 4 Trbe., Tmp. B. & Org. Partitura v Státní konservatoři v draze,') v Dráždanech K. M. 7., hlasy v zkrácené úpravě na Mělníce. tVlše se rozpadá na 16 samostatných vět, opakovaných do toho nečítaje. Z těch je 13 sborových, 3 jsou solové. Ze sborových je fugováno jenom ,,Amen« jímž končí Gloria i Credo, při jehož závěru se tato fuga prostě opakuje. Ostatní sbory jsou rázu více méně homofonního, jakási zdánlivá polyfonie je jen způsobena ne-stejným přednesem textu v jednotlivých hlasech a vsunutými menšími imitacemi, při nichž se však motiv namnoze ani zcela přesně nezachovává. Za to je solové Christe vybaveno úžasnou kontrapunktikou, obdobně jako ony 3 arie, které jsme shora pod č. 4—6 blíže popsali, ale themata nevystupují zde vedle sebe v páru nýbrž stále jen se imitují. V druhé sopranové arii na -Domine Deusa je užito podobné techniky, leda, že se imitace nehromadí tak silně na sebe. Třetí sopr. solo, »Ber,edictus« zdá se býti do polovice zcela hornofonní, odtud však teprve vidíme, že solový sopran a solové housle si své úkoly vyměňují jsouce s) Laskavostí archiváře p. Dra Blažka, za kterou mu tímto vzdávám své povinné díky, bylo mi umožněno dopiniti si partituru této mše, pořízenou kdysi z hlasů mělnických, a zhotoviti si opis mše, která bude dále popsána pod č. 10. | ||||
|