|
| ||||
| ||||
|
86 C Y R I L 1929
Konsfifuce apošťolská o liturgii, o zpěvu řehořském (chorálu) a hudbě církevní a jejich ustavičném zvelebování. (Dokončení.) § 3. Zpěvácké sbory (kapely) a chlapecké školy pěvecké. V. Na tomto místě chceme všem, kterých se týče, důtklivě doporučiti sbory pěvecké. Nastoupily během časti na místo starých sborů pěveckých a při basilikách a přednějMch chrámech k tomu ustanoveny, aby v nich hlavně hudbu polyfonní provozovaly. Právem tedy se uvádí posvátná polyfonie hned po zpěvu gregoriánském na druhém místě. Proto vroucně si přejeme aby sbory takové jaké kvetly od XIV. do XVI. století, také i dnes co nejhojněji se obnovily a oživly tam, kde vyžadují častější a slavnější bohoslužby větší počet zpěváků a pečlivější jejich výběr. VI. Pěvecké školy chlapecké nechf se zřídí nejen při chrámech kathedrálních a větších, nýbrž i při menších kostelích a farách. Hochy nechf cvičí k tomu ředitelé sborů v správném zpěvu, aby se hlasy jejich, po-dle starého obyčeje církve, pojily k hlasům mužským, zvláště má-li se jich užíti, jako druhdy tomu bylo za polyfonické hudby, pro nejvyšší hlas, který podle zvyku nazývá se cantus. Z jejich počtu. především ve stol. XVI., vyšli nejdovednější tvůrcové polyfonie, jak je známo, mezi nimiž zvláště vy-niká Petr Alois Palestrina. § 4. Orchestr a varhany VII. )eiikož pak zvěděli jsme, že se někde dějí pokusy, aby znovu byl zaveden druh hudby, který ke konání svatých úkonů není docela na místě, především proto, že nemírným způsobem užívá nástrojů, prohlašujeme tu, že ve zpěvu s průvodem orchestru církev nevidí dokonalejší formu hudební a pro služby boží vhodnější. Slušíf zajisté, aby v chrámech více se rozléhal lidský hlas než nástroje, hlas totiž duchovenstva, zpěváků a lidu. Není třeba se domnívati, že církev klade překážky rozvoji hudebního umění, že dává přednost hlasu lidskému před kterýmkoliv nástrojem. Nebof žádný sebe výbornější a dokonalejší nástroj nemůže předčiti lidský hlas ve vyjádření duševních citů, tím spíše, když duch jeho užívá zpěvu, aby přednášel prosby a chvály Bohu všemohoucímu. VIII. Církev však má svůj vlastní, od předků jí odkázaný nástroj hudební, totiž varhany, který pro svou velkolepost a velebnost, uznánhodným toho, aby se účastnil liturgických úkonů, bud průvodem zpěvu, nebo když sbor mlčí, aby podle předpisů, vyluzoval líbezné harmonie. Avšak i v tomto případě třeba se vyvarovati toho, aby se nepřimísila k posvátnému světskost, čehož příčinou mohou býti jednak stavitelé varhan, jednak někteří varhaníci, kteří příliš se obdivují podivnostem moderní hudby. To by vedlo k tomu, že by podivuhodný tento nástroj uchýlil se od cíle k němuž jest určen. Přejeme si sice, aby podle předpisu liturgie vše, co se varhan týká, ustavičně činilo pokroky, av ak nemůžeme zamlčeti, že třeba nám stěžovati si na to, jak dnes, podobně jako druhdy jinými for-mami hudby, jež církev po právu zakázala, nejnovějšími zajisté způsoby se po',ouší světský duch vedrati do svatyně. Kteréž způsoby, kdyby měly nabývati převahy, nemohla by církev jinak, než je naprosto zavrhnouti, Af zní v chrámech jen taková hra varhan, která odpovídá vznešenosti místa a vyjadřuje posvátnost obřadů. Tímto způsobem zajisté rozkvete opět jak umění stavitelů varhan, tak umělců výkonných k účinnému prospěchu posvátné liturgie 5 S. Účast lidu na liturgii. IX. Aby však tím živější měli věřící účast na bohoslužbě, budiž navráceno lidovému zpěvu ze zpěvu gregorianského to, co lidu náleží. A věru jest nejvýš třeba, aby věřící, ne snad jako cizinci nebo diváci, nýbrž krásou liturgie veskrze prodchnuti, účastnili se posvátných obřadů — rovněž také když se konají průvody neboli tak zvaná procesí, které koná podle stanoveného řádu duchovenstvo a bratrstva, — aby střídaly hlasy své podle předepsaných pravidel, s hlasy kněze a sboru pěveckého; zdaří-li se to, nepřihodí se již zajisté, abv lid na společné modlitby v řeči liturgické nebo v řeči lidové přednášené buď vůbec neodpovídal, nebo je provázel pouze slabým a polohlasým mumláním. X. 0 to af se obojí duchovenstvo přičiňuje, ovšem za předcházejícím příkladem biskupů a představených, aby pečovalo bud samo nebo skrze zkušené znalce o liturgickou a hudební výchovu lidu, což jest úzce spojeno s výchovou náboženskou. Toho do-sáhne se snáze, vycvičiti se v liturgickém | ||||
|