|
| ||||
| ||||
|
94 C Y R I L 1929
V době k a t o 1 i c k é reformace lze pozorovati jak monodie působí svým vlivem i na duchovní píseň lidovou. V té době lze pozorovati, že v písních lidových mizí mollová dominanta, neb ze závěru homofonní hudby jest principiellně vzatá kadence durová. Poněvadž ale na tomto moll-dur základě spočívá celá generalbasová kultura hudby umělé, — kterou lid slyší jednak v kostele, jednak na panských sídlech (zámecká hudba!) a odtud i v bližším prostředí, do něhož přenesena skrze »kantory« (literátská bratrstva!) — jest při-rozeno, že v této době neinspiruje se už lidová píseň duchovní na základě chorálu gregoriánského. ale na hudbě barokní. A protože stará kultura (na př. z doby reformační) i když jest jednohlasá má thematickou invenci slohově polyfonní, kdežto barokní hudba má invenci slohově akkordickou, homofonní, tu i themata té nové barokní duchovní písně české jsou slohově s Dětštější (jaksi instrumentálnější) nežli dříve, takže dochází k promiskuitě třeba mezi písní světskou a písní kostelní. Jsou obě v době barokní z jednoho materialu vyrobeny. Proto potkáváme se v 18. století s písněmi, jež po stránce textu bezcenným obsahem myšlenkovým a po stránce melodie bezduchým sentimentalismem nezapřou nábožénskou sploštělost rationalistickou na jedné, stejně jako mělkou sentimentalitu -biedermeierovskou« na druhé straně. Až zase romantismus počátkem stol. XIX. přináší pravé pochopení pro duchovní píseň, a to především tím, že zdůrazňuje její historickou cenu. Prázdným písním XVIII. věku se počíná vypovídati boj a staré přicházejí opět k vážnosti. Zásluhu o to má hnutí ceciliánské, resp. u nás cyrilské, jež majíc v programu obrodu církevní hudby vůbec, věnuje zvláštní péči posvátnému zpěvu lidovému. Ovocem snah těch z poslední doby u nás jest nový zpěvník »Ceský kancional, dílo doceněné dosud snad jen odborníky. Český kancional podává nám cenný výběr české duchovní písně všech minulých dob a nezapomíná i na ukázky duchovní písně z doby přítomné, s nápěvy moderních skladatelů a na nové texty soudobých básníků. Dejž Búh, aby dílo již konečně stalo se jediné směrodatným v našem lidovém zpěvu posvátném, aby písně v něm obsažené byly skutečně písněmi jednotnými a zpívaly se vždy a všude jak textem tak nápěvem jen tak, jak je podává Český kancional. Jen tímto způsobem dojdeme kýžené jednoty v našem lidovém chrámovém zpěvu! Tím ovšem není řečeno, že by vylučovány byly z úst nábožného našeho ladu písně, jež se v mnohých krajích zpívají u lidu jsou oblíbeny a vžity, ale do Českého kancionálu pojaty nebyly. (Míní se tu přirozeně jen písně opravdu c e n n é, jak po stránce textové tak po stránce hudební. Písně bezcenné třeba za každou cenu z chrámu vymýtiti!) I na takové písně se pomýšlí, aby se postupem času sebraly a v »Dodatcích« k Ceskému kancionálu vydaly. Jest nesporno, že má-li býti Č. kancionál zpěvníkem pro c e l o u o b l a s t českého národa, že musí i k této věci brán býti zřetel. Důvod, proč někde nechtějí zaváděti Č. kancional, není často jiný, než ten, že neobsahuje písní, které v té či oné krajině jsou oblíbeny. Nuže, co tu činiti ? Dáti snad ty, mnohé písně, —jež textem i nápěvem často ne-vyhovují zásadám, dle nichž sdělán C. kancional —jednoduše do tisku a připojiti k Č. kancionalu ? To jistě by nebylo zcela správným. Ale snad by stál za úvahu návrh, aby písně ty soustavně se po všech krajích s b í r a l y, u c h o v á v a l y a z k o u m á n í odbornému podrobovaly a teprve po přiměřené úpravě textové i melodické v »Dodatcích Č kancionalu« vvdávaly. Tato věc by se ovšem musila nějakým způsobem o r g a n i s o v a t i. Ostatně by se tu nedělo nic nového. Víme přece, že již z dob rakouských existuje s t á t n í ú s t a v p r o 1 i d o v o u p í s e ň. Analogicky jako tento ústav pracovati by se mohlo i se strany naší pro katolickou píseň duchovní. Hlavní úlohou by bylo vypátrati a sebrati ty písně, které v širokých vrstvách lidu rozšířeny a dosud nikde nejsou zaznamenány. Za druhé sebrati všecky písně, jež sice už jsou zaznamenány, snad i tištěny, ale dosud nebyly kriticky zpracovány. Tedy tuto sběratelskou práci by bylo především vykonati. Tu ovšem by bylo potřebí s b ě r a t e 1 ů, jichž schopnost pro zápis nejen textu ale i melodie by byla zaručena a jimž dány by byly jednotné instrukce. Nasbíraný material odevzdá se k v ě-d e c k é m u zpracování. To činí o d b o r n í c i. (Při naší Obecné Cyrilské Jednotě neb při bohoslovecké naší fakultě by takové středisko se mohlo zříditi.) Na základě tohoto vědeckého zpracování se material roztřídí: část, jež hodna uchování a šíření se upraví a vydá se pro praktickou potřebu jako pokračování Č. kancionalu, ostatní část jako historická památka uloží se nezpracovaná v archivu příslušného ústavu. Budme jisti, že tímto způsobem by se celá řada nových písní objevila. Po přiměřené úpravě čestně by se písně ty řaditi mohly k písním Českého kancionalu. Tím samo sebou odpadne vvdávání různých partikulárních zpěvníčků, jež stanou se prostě zbytečnými, poněvadž Český kancional vyhoví potom všem! | ||||
|