|
| ||||
| ||||
|
1929 C Y R I L 95
Výstava životního skladatelského díla Voj{ěcha Ríhovského ve výslfavní síni Mozarfea v Praze. V e čtvrtek, 27. června t. r. o 5. hod. odpol. byla v Mozarteu, v nově zřízeném sále otevřena výstava životního skladatelského díla mistra V. Říhovského. Shromážděné účastníky z kruhů duchovenských i laických uvítal šéf firmy p. Mojmír Urbánek tímto proslovem: Vážené dámy, veledůstojní a vážení pánové a drahý mistře! Dnes pokládám si za čest uvítati vás v těchto místnostech u příležitosti zahájení výstavy děl jednoho z našich nejskromnějších, avšak nejplodnějších skladatelů hudebních, mistra Vojtěcha Říhovského. Nejsem dosti povolaným, abych kritisoval, chci jen upozorniti a to, myslím, dostačí, aby si každý z váženého obecenstva udělal obrázek sám. Skladby našeho mistra, specielně ovšem církevní, rozšířeny jsou dnes nejen u nás, ale i daleko za hranicemi, kde jsou velmi často prováděny na největších kůrech. — Jeho díla církevní podle dopisů mnoha a mnoha ctitelů a odborníků tu i za hranicemi vynikají nejen prostotou a srozumitelností, ale i velkou náboženskou něhou a tím vším dostávají se právě až k srdci širšího lidu -- My můžeme jen s povděkem kvitovati všecka ta zahraniční i zdejší uznání a můžeme býti právem hrdi na to, že skladatel tak ryze českého charakteru bez jakékoli vtíravosti a reklamv obhájil čest českého jména na poli církevní hudby a při tom — což zvláště budiž zdůrazněno — že zůstal naším skromným, tichým a nenáročným mistrem. —Jak plodným byl život a práce mistra, nejlépe znázorňuje vám tato výstava, již doporučuji váženým dámám a pánům jejich laskavé pozornosti. — Děkuji p. revidentu Duškovi za jeho vydatnou pomoc při instalování této výstavky a všem, kdo se o zdar její zasloužili. — A nyní prosím milého mistra, aby prohlásil tuto výstavku za zahájenu. Děkuji! Skromný mistr předstupuje a ujímá se slova: Nejsem tak proslulým skladatelem, abych zasluhoval pocty, které se mi dosta!o výstavou mých prací a všeho zde, co souvisí s mou maličkostí. Protože se však v nejbližší době koná Sjezd Cyrilslcých Jednot, spolků církevně-hudebních a zřetel největší části mého života — a to skoro po 40 let — se obracel hlavně k církevní hudbě, zdála se mi myšlenka nakladatelství Mojmíra Urbánka, uspořádati přehlednou kolekci mých skladeb, jež vesměs zde vyšly, jaksi oddůvodněnou. Má-li koncertní hudba právo na své umělecké poslání, má ho zajisté církevní hudba též a s hlediska liturgického má jej dvojnásob. —Jak jsem pravil, nepovažoval jsem se nikdy za skladatele vynikajícího významu, ale v boji není zapotřebí pouze generálů, nýbrž i ti četaři a šikovatelé mohou prokázati platné služby, jsou-li na svém místě. Nechtěl jsem ve svých skladbách řešiti nijakých problémů, nýbrž psal jsem prostě, nehledaně, tak, jak mi srdce kázalo — a jestliže došly mé práce uznání; zdá se, že přišly časově právě vhod a na pravé místo a že vypinily dobře své skromné poslání. Jedinou závadou klidné a soustředěné práce mi bylo, že jsem neměl a dosud nemám nikdy času. Byly časy za mého pobytu v Chrudimi, kdy jsem měl vedle svého povolání jako ředitel kůru ještě i přes 50 hodin týdenního vyučování a pro skladatelskou práci zbývala mi pouze noc. Ale i tu mi byla práce nutností a vždy horlivě a s přesvědčením jsem se jí věnoval. jestliže je aspoň něco dobrého na všem tom množství, co uzřelo světlo nakladatelského fora, je mi to dostatečnou odměnou a musím si říci: »No, dělals. cos mohl!, Dobrou vůli jsem měl vždy! Je nutno, abych dnes zvláště vzpomenul zakladatele Edice M. U., zesnulého pana Mojmira Urbánka, jemuž vděčím za mnoho a jenž byl mnohdy i rozhodujícím činitelem v mém soukromém áivotě. Trvalo dlouho, nežli mne přemluvil — byl jsem tenkrát ještě venkovským varhaníkem ve svém rodišti — abych se snažil vydati své skladby tiskem, že prý, hlavně ty církevní, zasluhují, aby byly uveřejněny. — Konečně jsem se odhodlal a předal mu je a tím začala moje -kariera« skladatelská. Nezištně vydával pan Urbánek potom jeden můj opus za druhým, aniž snad mohl počítati s velkým odbytem. Vidím nyní, jako spolupracovník našeho nakladatelství, jak je těžko vydanou věc dobře uplatniti a pro-dati ji. Přečasto — hlavně u církevní hudby —trvá to dlouhá léta, než se, jak se říká, počne vypláceti. — Přes tento závažný moment vycházela mi Edice M. U. vždy s vzácnou ochotou vstříc a za to musím jí býti — při známé uzavřenosti nakladatelů — vděčný. Značná část mých prací vznikla z praktických důvodů, ale i těch je nezbytně zapotřebí; jak zkušenost ukázala, především p r á v ě t y se cele uplatnily. Vděčím tedy zesnulému panu nakladateli Mojmíru Urbánkovi, jehož jsem později směl počítati mezi své upřímné | ||||
|