|
| ||||
| ||||
|
CYRIL R. 1932 - Roč. 58
a větný. Zásada splynutí přízvuku slovního s tónickým a harmonickým nechf jest provedena do důsledků. Má-li nový, na vědeckém a kritickém podkladě zbudovaný zpěvník odpovídati dnešním názorům a požadavkům, musí vzíti v úvahu všechny uvedené zásady a jim do nejvyšší možnosti vyhověti Jest nesporné, že každá novota střetne se s konservatismem lidí i dobře smýšlejících. Však s takovým zpěvníkem se nepočítá na několik let, ale na desítiletí. Při nácviku opravených nápěvů a textů i nových písní jest nutno počítati hlavně s novou generací a při harmonisaci nezapomínati také na varhaníky méně zručné. Prohlížíme-li blíže »Štúdia k jednotnému spevníku církevnémuK, přicházíme k názoru, že předpoklady a zásady právě uvedené nejsou tam dostatečně vzaty v úvahu, třeba že správa Spolku sv. Vojtěcha i mistr Schneider-Trnavský snaží se ve slovním doprovodu dokázati opak. Tak na př. se zdůrazňuje sice úmorná, desitiletá práce sběratelská Spolku sv. Vojtěcha, která shromáždila všechny dosavadní rozdílné zpěvníky po oblastech slovenských užívané, různé staré rukopisy a fragmenty, sledující slovenskou píseň duchovní až do století 16. a dokumentující její ryze katolický chrámový duch, její příbuznost s chorá-lem gregoriánským, částečně i textovou originalitu, ale výsledky této opravdu široce založené činnosti omezují se při ukázkách jen hlavné na dva prameny; na sbírku písní katolických, slovenských a latinských »Cantus CatholiciQ (Trnava 1655 a 1700) a na skalický kancionál P. Paulina Bajana ze stol. 18. Z těchto dvou starých zpěvníků vzato jest všech 14 ukázek slovenské duchovní písně, ač jsme přesvědčeni, že vedle těchto sbírek, z nichž autoři čerpali své studie, lze objeviti na Slovensku celou řadu jiných, starších rukopisů, které by podaly dokonaleji obraz vývoje slovenské písně duchovní od dob nejstarších. Na příklad len Bajanových sbírek jest na Slovensku celá řada. Jest tedy třeba založiti opravdověji tuto akci na sebraném materiálu, pokud možno úpiném a poříditi varianty jednotlivých nápěvů. To jsou ovšem práce ryze h i s t o r i c k é a přípravné ku stabilisaci cantu firmu a máme dojem, že nebylo s nimi počítáno. Teprve p o t o m přijde na řadu ú p r a v a t e x t o v á a na konec h a r m o n i s a c e p í s n í, která by vyhovovala všem hudebním a estetickým požadavkům doby, jak ostatně toho žádá Motu proprio z r. 1903. Proto napřed podá výběr písní na základě vědeckém hudební historik, pak básník upraví jejich text a teprve na konec hudební skladatel k písním složí průvod varhan. Doznává se také, ža většina písní duchovních na Slovensku dnes používaných je v pří-mém konfliktu s hudební teorií dneška, přes to nelze je přehlížeti pro jejich oblibu, popularitu i tradici. Odpomáhá se tedy zmíněnému nedostatku tím, že vedle triviálního nápěvu připojí se na stejný text nový, dokonalejší, ušlechtiiejší. Názorný příklad takové operace se však ve ~Stúdiíp neuvádí. Za to u mnohých z ukázkových písní jest tónický přízvuk a verbální text v naprostém nesouladu. (Maria piná milosti ... Nes Gabrielu ...) Tuto zásadní chybu nelze omluviti ani tím, že snad byl podložen v ukázkách původní text bez korektur, protože »Štúdia« podává veřejnosti v z o r pro budoucí zpěvník, tedy vzor po stránce hudební i textové. Také ujištění, že při harmonisaci přihlíželo se ku slohu homofonnímu veškerému kontrapunktu se vyhýbajíc, není patrné, nebof v jednotlivých závěrech průchodními notami při středních hlasech melodický tok se zdržuje a harmonické zakcentování tónického přízvuku není pro-váděno systematicky. Také v notaci není jednoty — jednou jest takt předepsán, po druhé není. Rovněž periodicita žádá přesné úpravy kollacionováním nápěvu podle několika pramenů. (A v tento deň chvály ...) Jeden pramen nestačí pro zjjštění správné stavby melodie. Nezbude, než pro každou jednotlivou píseň založiti rejstřík v a r i a n t ů, na základě studia rukopisů a tisků a to nejen vždy provenience slovenské, nýbrž i české, polské, madarské a chorvatské. P o t u 1 n é melodie jsou na Slovensku zjevem nikoli vzácným při vzájemných stycích obyvatelstva různé národnosti a odlišného jazyka. Rodokmen každé písně jest nutným předpokladem pro její kritické ocenění. Mikuláše Schneidra-Trnavskýho »Studia« uvítali jsme vděčně jako ukázku práce, která se chystá. Bylo by však instruktivnější pro posouzení metody a postupu práce, kdyby autor vydal Stúdií k j e d i n é jen písni, ale ukázal na ní varianty nápěvu i textu podle různých pramenů a dospěl tak k její stabilisaci na základě vědeckém pro její použití praktické s textem náležitě upraveným- G =D 15 | ||||
|