|
| ||||
| ||||
|
R. 1932 - Roč. 58 'CYRIL
o chorálu. Po své habilitaci na universitě freiburkské oddá se chorální vědě úpině. Jako výsledek jeho neúmorného bádání vychází r. 1895 první svazek jeho díla »Einfiihrung in die gregorianischen Melodiena s podnázvem: •Ursprung und Entwickelung der liturgischen Gesangsformen,,.*) R. 1905 vydává pak díl druhý (eNeumenkundea) a r. 1921 konečně díl třetí (»Die gregorianische Formenlehrec). Dílo, které jest jaksi vSummou- veškerého bádání o chorálu vyšlo v několika vydáních a přeloženo do několika jazyků. Mimo chorál zajímal se ovšem Wagner i o jiná themata z oboru dějin hudby. Dějiny mše (bohužel jen prvý díl) a madrigaly Palestrinovy třeba uvésti jako nejdůležitější. Chorálu ale přec' jen věnuje hlavní péči. Z jeho ústavu při universitě freiburkské vychází publikace (>VerSffentlichungen der gregorianischen Akademie«), jež jsou snůškou nejznamenitějších prací četných jeho žáků o chorálu gregoriánském. Spíše rázu populárního jest Wagnerův spisek -Elemente des gregorianischen Gesanges« ~Rezno, u Pusteta«) a DEinfiihrung in die katholische Kirchenmusik« (Dússeldorf 1919, L. Schwann). Posledně jmenovaný spis není ve své II. (systematické) části vlastně ničím jiným nežli nejvýš duchapinou interpretací Motu proprio z r. 1903. Wagner napsal dále stat o gregor. chorálu do Weinmannových »Geschichte der Kirchenmusika (ve sbírce 9Kósel-), a do velkého Adlerova díla »Handbxich der Musikgeschichteg (Frankfurt n~M. 924). — Počet jeho drobnějších prací v různých odborných časopisech jest obrovský. Pro svou neobyčejnou znalost gregor. chorálu byl Wagner členem papežské chorální komise, jejíž úkolem jest Editio Vaticana. Mezinárodní společnosti hudební stál Petr Wagner včele jako její zasloužilý president. Úmrtím Wagnerovým utrpěla hudební věda vůbec, zvláště pak vědecké bádání o chorálu ztrátu těžko nahraditelnou. R. P. 000000 JAROST A U hEI_LFR Varhanický kurs O. ]. C. v Praze. radě úkolů, které v rozsáhlém programu O. J. C. po dobu téměř 90 let byly po-Ix stupně realisovány současně s upevňováním základů a rozšiřováním cyrilského hnutí, konsolidací práce cyril. jednot, jich organisace a postupném zvětšování základního pro-gramu, přibyl po světové válce k řešení jeden velmi důležitý, s jehož uskutečněním, ovšem na širším základě, po posíleni hospodářské stránky O. J. C. počítána, který však bylo nutno pojednou, rychle realisovati, byf v rozsahu daleko menším, než původně zamýšleno zříditi a vydržovati varhanický kurs. Uvážíme-li, jak oslabeno bylo cyrilské hnutí válečnými lety, dobou odvrhující vše, co spjato bylo jakkoli k práci o dosažení vyšších cílů kulturních, finančně vyčerpáno, s nepatrným počtem pracovníků ve zbylých far. jednotách, musíme říci, že rozhodování k podobnému podniku, nezajištěnému a vždy riskantnímu, bylo velmi těžké, ale vyřešeno kladně, nebof škody hmotné jevily se nepatrnými proti škodám vyplynulých ze situace, způsobené pověstným výnosem, jímž zakázána učitelstvu jakákoli činnost na kůrech chrámových a zrušeno vyučování hře na varhany na učitelských ústavech. Divíme se dnes, proč činnost tato, sloužící všem vrstvám obyvatelstva, v jádře kulturní a zvláště vynikající, byla-li správně chápána, byla učitelstvu zakánána, ale mnohé v odstupu let jeví se nám v pravém světle a vyzdvihuje onu šílenou nenávist a vynucující si bezohledný boj proti všemu, co bylo katolickým, neb jakkoli ke kultuře katol. připoutáno. Vždyf nedovedeme ani řádně domysliti, kolik kulturní škody oním pověstným zákazem způsobeno: sta kůrů zbaveno pojednou varhaníků a řídících kůru a náhrady ne-bylo! Smutně pohlíželi věřící, opouštějící chrám Páně na kůr k varhanám, které jako němá výčitka právě minulých dob stály zde opuštěny, zaprášené a s prospekty vybrakovanými, očekávajíce den svého vysvobození z nežádoucího klidu. A jistě velká řada byla i těch, kteří s bolestí opouštěli místo, znamenající pro ně značnou část životní práce, s radostí konané a ve službě tak vznešené nacházející vždy dostatek porozumění. A nutno zdůrazniti, že práce učitelstva po celé desítky let na kůrech katolických chrámů působících byla vždy blahodárná a požehnaná; mnohé dílo duchovní skladby z řad jich příslušníků vyšlých jest tu článkem vývoje hudební kultury našeho národa a především umění *) Recensi o tomto I. svazku podal Dr. Cibulka v našem časopise roč. 37. (1911) str. 44-48. 23 | ||||
|