|
| ||||
| ||||
|
CYRIL R. 1932 - Roč. 58
členů Návštěva zkoušek byla do jisté doby proti předešlému roku pilně,ší, zvláště pánům, jejichž počet vzrostl během jednoho roku o 10 členů, nutno vysloviti za jejich horlivost v návštěvě zkoušek i při provedení opravdovou pochvalu a srdečný dík. — 6 členů odešlo ; příčina přesídlení, nemoc, svatba. M. Š t ě p á n k o v á, t. č. jednatelka. Z KONCERTNÍHO ŽIVOTA. V rozhlase slyšeli jsme v neděli dne 14. února t, r. skladby několika chorregentů, působících začátkem stol. 18. na pražských kůrech. Právem stál včele pro-gramu B. M. Černohorský svým offertoriem na neděli 12. po sv. Duchu, k němu družili se Jan Dismas Zelenka basovou partií z >Lamentací« a Jan Zach motettem z >Kristova utrpení<. Tito tři vynikající tvůrčí i výkonní hudebníci representovali sebe i svoji dobu skladbami nasvědčujícími, že k vyspělosti a ovládání stránky technické připojili také mnoho subjektivního, ba rázovitého, že kromě nádherného roucha hudebního, jímž oddívali liturgické texty, pamatovali vždy vznešeného a posvátného úkolu, jemuž jejich skladby sloužily. Totéž nelze tvrditi o josefu Brenntnerovi, regenschorim malostranském, z jehož >Hymnodia Divina< slyšeli jsme několik úryvků v pokračování rozhlasového pro-gramu, ani o Ceslavu Vaňurovi, členu řádu Minoritů u sv. Jakuba. v jeho offertoriu na neděli 16. po sv. Duchu. Oba tito skladatelé tíhli již velmi zřefelněk slohu ariosnímu, k italské hudbě asi typu Alexandra Scarlattihu; liturgické texty krášlili efektní a sličnou koloraturou, hodnou klasické opery, a byli již jakousi před-zvěstí Mozarta. Uvedené skladby jsou ze soukromé sbírky p. dra. E. Troldy a podávají důkaz o výši, na které se nacházela duchovní hudba v Čechách, tvůrčí i výkonná, v prvé polovině stol. 18. Provedením po-věřené Sdružení pro duchovní hudbu i jeho jednotliví solisté podali pod taktovkou dirigenta Vlad. Němce hodnotný umělecký výkon. R. S. Sedmý a poslední v řadě cyklových večerů, věnovaných operám Mozartovým v Národním divadle, přinesl jeho Symfonii z g moll a Requiem. Toto poslední dílo Mozartovo, vážné, elegické, místy tragicky veliké a současně ideálně vy-rovnané, svědectví věřící duše odevzdané do vůle Boží, jest značně odlišné od monumentálního líčení hrůz posledního soudu více u nás známého Requiem Verdiho. Geniální klasik dal promluviti svému nitru, pinému nezměrného smutku, nitru, které se pokořuje, kaje, třese, chtějíc mluviti s Bohem. Z dojímavé melancholie a oso-bitého tónu některých míst lze vytušiti, že Mozart myslel na sebe, žádaje věčný klid pro jiné. Přes téměř zimniční chvat, s kterým dílo bylo v předtuše blízkého konce psáno, zůstalo přece jen torsem. Ruka, která zledověla, právě když počala psáti první tóny v aLacrimosa«, byla nahrazena rukou žáka Sůssmayera, zdaleka ne rovnocennou. Dokončení, třebaže jistě pietní a v intencích velikého genia, jest zřejmým nastavením, plochým a mdlým. -- O uměleckých výkonech solistů — Nordenová, Králová, Mařák, Zítek — nutno se zmíniti s největším respektem. Zvláště poslední exponoval se znamenitě v proslulém Tuba mir=. Provedení pod taktovkou dirigenta Ostrčila bylo na-prosto korektní a bezvadné; nemožno nevzpomenouti též vokálního a instrumentálního souboru. Při ve, škeré úspěšné snaze, aby Requiem vyznělo co nejdokonaleji po stránce technické, nepodařilo se však od-haliti v díle to, co pinilo Mozartovu duši, kdy stanout již téměř na prahu Věčnosti, mluví svou vlastní podstatou, neosobní a universální bytostí. R. S. Perotinus Organum quadruplum ,Sederunt principes". Ukázka gotické hudby byla zařazena do programu I I. řádného koncertu Pražského pěveckého komorního Sdružení (dirigent B. Špidra), které již častěji svá vystoupení obohatilo oživením hudebních starobylostí české i cizí provenience. Byl to chorál Perotinův, jehož jednotlivé věty předzpívával jeden hlas (bas), opakoval unisono sbor mužský do-piněný hlasy chlapeckými, k čemuž se pojily varhany, Perotinus, regenschori u Panny Marie v Paříži, psal své chorály kolem r. 1200 a jest nám tedy jakýmsi representantem středověké hudby pyšnGch katedrál, doby Ludvíka Svatého a staré, zbožné Francie. Toto hudební unikum podalo nám P. P. K. S. ve vší melisma.tické bohatosti, zachovávajíc přísnou strohost melodie, s pochopením reprodukčních požadavků doby i stylu a při tom zcela srozumitelně našemu dnešnímu vnímání hudby. Působivost dojmu nesp rně zvy• šoval 16tičlenný chlapecký sbor, projevující se jako nepostrádatelná součást vokálního sboru katedrálního od věků až do našich časů. R. Š. Prof. Wiedermann dovršil dne 7. února t. r. celou stovku svých populárních varhanních matinée, jimiž po řadu let podstatně obohacoval, krášlil a hodnotil hude'oní i kulturní život pražský, a to nejen markantním přehledem varhanní tvorby světové i domácí, ale také vynikající, ba ojedinělou úrovní reprodukční. Universální orientace Wiedermannova jevila se při systematickém a znaleckém výběru jednotlivých programů, zahrnujících representanty varhanní tvorby všech dob a všech směrů od předchůdců Jana Šeba stiana Bacha až po naše časy a reservujících čestné a rozsáhlé místo také českým mistrům a jich skladbám, určeným pro nástroj královský. Ceskou varhanní tvorbu promítnul v chronologickém pořadu také pro-gram jubilejního matinée a dal příležitost sledovati vývoj její v rozsahu posledních tří století od Černo-horského, Zacha a Seegra, přes Skuherského, Mu-sila, Kličku, Mikoláše až po Wiedermanna, který nejen jako výborný interpret svých předchůdců, ale i jako samostatný skladatel staví se jim čestně a rovno-cenně po bok, jsa dnes téměř jediným, ale vynika jícím pokračovatelem a udržovatelem slavné tradice české hudby varhanní. Z vlastních skladeb Wiedermannových byly na pořadu tři písně pro alt s průvodem varhan a harfy, rázu a obsahu vážného, duchovního, svěřené provedení pí. Marie Němcové. Její z vnitra jdoucí vřelý přednes obohatilo dynamické odstíňování, které jest ještě zcela nevyrovnané, ale dobře jí sluší a hlas efektněji uplatňuje. Známá již kantáta =Zvoníky pro smíšený sbor, orchestr, var-hany a zvony, na poetický text provencalské legendy o novoročním vyzvánění starého zvoníka, jeden z nejsilnějších výtvorů poslední doby toho druhu, byla interpretována úspěšně Sdružením pro duchovní hudbu a jeho dirigentem Vlad. Němcem. Jubilejní produkci zahajoval mozartovsky laškovný neznámý skladatei 18. století koncertem pro varhany s průvodem orchestru (z hud. archivu na Strahově), který pod taktovkou dirig. Kroupy zahrálo svěže a příjemně Filharmonické sdružení zaměstnanců hl. města Prahy. Mistr Wiedermann, profesor pražské konservatoře, jest vychovatelem v nejvlastnějším slova smyslu nejen mládeže, ale celé široké hudební veřejnosti právě těmito varhanními koncerty populárními, maje na mysli vždy jejich výchovný význam, jemuž často podřizuje i oprávněnou ctižádost varhanního virtuosa par excelence. R. S Letošní jubileum dvoustých narozenin skladatele a dómského kapelníka u sv. Víta Františka Xav. Brixyho jest vhodnou příležitostí k oživení a vzkřísení jeho díla a jeho jména. V minulých dnech se jí 28 | ||||
|