|
| ||||
| ||||
|
R. 1932. - Roč. 58 CYRIL
ocitl se zde v oblasti českých koled, jichž přímé citáty snadno nalézáme, nejpatrněji v žalmu 111, kde jest reminiscence na píseň >Nesem vám novinyc a v žalmu 131. kde shledáváme se s dudáckou mezihrou. Všechny žalmové věty skladby končí malou doxologií, pro níž pokaždé nalezl Brixy nový, neobyčejně přiléhavý výraz, ba v závěru žalmu 131. dává na její slova zpívati vzletnou a jásavou fugu. Ku konci chvalozpěvu Panny Marie zpívá jí pak solový alt melodiósně lyrisovanou, provázenou zvukem solové hoboje. Zajímavá a pozoruhodná jest Brixyho instrumentace, jsouc také obrazem orchestrační techniky své doby. Nejzávažně,ší a nejpestřejší úloha připadá houslím; tam však, kde těžiště leží v části vokální, sestupují se své vůdčí role, aby pouze přiozdobovaly, pojily a jemně kolorovaly zpěvné hlasy. K obojím houslím druží se nejčastěji kontrabas neb cello. Velmi účinně, ba efektně dovede Brixy použíti v ensemblu i nastrojů dechových, jak slyšeli jsme v Opus patheticum i v nešporách. — Kabinetní ukázkou dnes nezvyklého, ale v době minulé oblíbeného se-skupení decho ých nástrojů podalo nám Intermezzo č. 2. pro 2 hoboje, 2 fagoty a 2 lesní rohy. Jest to v podstatě čtyřvěté dos!aveníčko, jak bývalo tehdá hráváno pří různých oslavných příležitostech a vábí dnes hlavně tím. že ozývá se v něm — byt jen z daleka —český národní tón, nejpiněji ve finale, které po úvodní fanfáře lesních rohů dává se do po-skoku téměř i,o kového. Sbory byly na svůj nesnadný úkol zřejmě pečlivě připraveny, jak bylo patrno z pevných nástupů; zněly mohutně a sytě, zvláště ve středních hlasech. Soprány vyžadují trochu zvukového přihlazení. Solisté — M. Vojtová soprán, M. Němcová alt, J. Škoula tenor a L. Uhlíř bas — ve správném chápání ducha jednotlivých skladeb přispěli pěvecky uhlazeným podáním svých partů velmi podstatně ku zdaru večera. Orchestr byl dobrou podporou sboru i solistům, ač jeho za-kolísání bylo jednou dokonce povážlivé. Dirigentu Vladimíru Němcovi přísluší zásluha, že dovedl celku dáti ucelenou, stylovou linii. K programu, podrobným textem opatřenému, byla připojena z péra univ. doc. dra R. Perlíka přiléhavá informace o skladateli, jeho životě, významu, spolu s popisem provedených skladeb, z nichž 3 jsou majetkem Hudebního archivu na Strahově, čtvrtá (Intermezzo) z archivu stát. konservatoře v Piaze. Polovina programu byla vysílána rozhlasem do všech stanic našeho státu. Také pro časopis Radiojournal napsal obšírnou stat o Frant. X. Brixym doc. dr. Perlík. R. Š. VARHANY Nové směry ve varha- nářství jsou patrny ze spisku ~Neuere Orgeldispositionen< od Karla Elise(Kassel. Bárenreiter-Ver- lag). Jsou zde otištěny dispo- sice 53 varhan od 6 do 41 hlasů. Disposice prozrazují bud úpiný návrat k varhanám barokovým, ba i renesančním, anebo jakýsi kompromis. Nadvláda 8 rej- stříků v manuálech ustoupila rovnoprávnosti všech hlasových výšek. Rovnoprávnostizískaly také všecky klavíry (jak manu- ální, tak pedá]ní) mezi sebou, nebo( jsou v nich téměř všechny výšky zastoupeny. Zásada se- chopily dvě hudební korporace a v intervalu osmi-denním byla Smetanova síň Obecního domu svědkem provedení řady Brixyho skladeb. Dne 21. února byla to jednota hudebních stavů v Praze, jež uspořádala slavnostní varhanní matinée k oslavě vynikajícího představitele českého hudebního baroka. Program obsahoval po většině ukázky z Brixyho tvorby varhanní, samostatné neb s průvodem orchestru. Bylo to Preludium C dur s fugou c moll a Preludium D dur s fugou g moll, piné bohaté vynalézavosti a neobyčejné charakteristiky. Fuga jest skvělým a snad nejvlastnějším pro-jevem komposiční duchapinosti Brixyho. Tato hudební forma jest nejen typickým útvarem barokním, ale odpovídá i celému založení skladatelovu. Zde před-stihl nesporně i slavné české kontrapunktiky a nejvýše dostoupil k Bachovi, rozvinuv v celé nádheře komposiční techniku a nepoutaje vlastní širokou, vzletnou fantasii a ohnivost. Koncerty C dur a F dur s průvodem orchestru jsou skvělé výtvory, v nichž rozezpívává se královský nástroj k lahodné melodické kráse, jež jest předzvěstí Mozarta, přesvědčující, že varhanní skladby Brixyho zaslouží si řádného kritického vydání. Varhanní part, v tomto případě pro-stupující všecka jednotlivá čísla programu hrál prof. E. Tregler. V celé jeho hře, prosté a poctivé, vyznačující se klidem osvědčenému routineuru vlastním zračila se vzácná skromnost umělcova, jenž dovede vlastní individualitu postaviti do pozadí, aby mluviti dal jen a jen authoru, jehož hudební řeč tlumočí tak, jak styl dobu, v níž skladby tlumočené vznikly toho žádá. K reprodukčnímu úkolu přidružili se i solisté: sl. K. Fialová soprán, pí. M. Bohdanecká alt a p. ing. Chvála bas. Uplatnili se co nejlépe v několika koncertních aríích, jichž nábožný latinský text nezakryje lyriku a milostnost těchto zpěvů. Také orchestr hudebního pedagoga B. Šejnohy, dobře připravený, a dirigent prof. K. Douša projevili dobrou snahu získati posluchače pro přednášené skladby. K oslavám připojilo se slavnostním koncertem dne 29. února Sdružení pro duchovní hudbu v Praze, které, majíc k disposici vlastní vokální sbor, rozšířený Oratorním sdružením z Nymburka a Pěveckým sdružením z Lysé nad Lab. (sbormistr Antonín Hoffmann), osvědčené sólisty a rutinovaný orchestr Radiojournalu, mohlo se odvážiti skladeb rozsáhlých i náročných. Zahájilo třívětým koncertem F dur pro varhany a orchestr, skladbou homofonní, prostou, však vynikající líbeznou melodikou. Varhanní part vine se tu jako stříbrný pás, umně spředený průvodem orchestrálním jako svěžím luhem, piným květů nejkrásnějších barev a lahodné, nevyprchávající vůně. Prof. Wiedermann pozvedl solový part k pinému efektu jak plastickým výrazem celku tak i jemnocitným propracováním zajímavě a bohatě kolorovaným důmyslnou volbou rejstříků. — Opus patheticum, oratorium pro soli, sbor a orchestr jest vlastně jen fragment velkého díla a provedeno poprvé. Hluboký, bolestný, místy až dramaticky zbarvený charakter skladby vyplývá z textu, líčícího úzkosti Matky Boží při útěku do Egypta a při hledání Syna, dlícího v chrámě. Střídání partií sborových s partiemi sólovými vyvrcholuje grandiosní fugou, v níž se skladatel projevil stejně mistrně jako ve fugách instrumentálních. Při její ojedinělé kráse bylo opakování průběhem skladby velmi vÍtáno. — Nešpory vánoční (Vesperae pastorales) pro sola, sbor a orchestr jsou svérázně a samostatně provedenou duchovní skladbou. Zhudebňují 5 úryvků textů žalmových, jejichž závěr tvoří Magnificat. V celkovém rozvoji odpovídá době, jíž jest určena, jsouc rázu bodrého, veselého, někdy i s akcenty patetickými. Mile působí jak skladatel 29 | ||||
|