|
| ||||
| ||||
|
CYRIL Roč, ss.
školských hrách 2) a jak se dá mysliti, — sv. Jan Neponiucký, na jehož kanonisaci Jesuiti naléhali, až konečně dne 19. března byla vyslovena. g) Vedle těchto máme také hry k poctě sv. Víta, Vojtěcha, Zikmunda a Ivana. Od let 40. tyto náměty nápadně řídnou, zajisté proto, že germanisačnímu vládnímu režimu se zdálo jakéholiv vyzvednutí národnostního živlu nebezpečné. Ztnínka o školských hrách vede nás k tomu, co nás zde nejvíc zajímá, totiž k hudbě. Pravda, hudba ke školským hrám nebyla sice ani v jediném případě nalezena, ale ze za-chovaných programů nebo dokonce celých textů dá se leccos vyčísti Zejména ony z lI. polovice XVI[. stol. obsahují obraty jako Dactione et choro musico repraesentataa, > ad numeros musicos agebat et canebat- a pod., nebo uvádějí (bohužel jen velmi zřídka »nomina canentium<), ba ve 2 případech jmenují přímo skladatele.'] V této době bývá text složen skoro výhradně z citátů písma svatého, jehož přednes v místech, označených slovem »omnes« nedá se jinak mysliti, než sborem. a to jedině způsobem motettovým. jelikož text jest samozřejmě v prose. Časem se od biblického textu upouští a místa, několik scén uzavírající, nesou nadpis »chorus«, v překladech »SpěvH »Spáwnjk« nebo Nachklang, Mitklang. Sing = Gedicht, Sing = Regen, Chor = Reghe Gesang, ač je-li slovo chorus vůbec přeloženo. Text pro tyto zpěvy bývá tak lakonický, že nemohl býti jinak zhudebněn než prokomponován, na př. »Adversis patientia gaudet« »Ira pietatem fugat iramque pietas« a pod. Velmi často se obmezuje na citát z některého římského spisovatele, na př.: Chorus solatur maestos illo Senecae: »— dabit afflictis meliora Deus tempora mitis< a j. Od roku 1727 objevují se ve hrách koleje u sv. Ignáce v Praze II. vedle sborů »recitativy a »ariee na rýmované texty v menším počtu. 0 epilogu platí totéž, co řečeno o sborech, jen že zde ono stručné vyznačení by ani na sborový přednes nepoukazovalo, na př.: Mercarius noty huic seculó phrasi dimittis hospites: »1V regInaLDo CoMparare«. Oproti tomu má zas často se vyskytující »Intermedium musicum« myšlenku, kterou nelze projeviti pouhou instrumentální hudbou. nýbrž jedině zpěvem. Toliko jednou se předepisují sbory různých dechových nástrojů. Ze konečně sem tam předepsané tance nemohly se provésti bez hudby, jest samozřejmé. Takto skýtá jesuitská školní hra scenické představení, při kterém mluvené žásti se střídají s recitativy a ariemi, s instrumentálními větami a tancem. Jest tedy upřímně litovati, že hudební materiál těchto oper, jichž počet během as 1501et musil jíti do tisíců, se ne-zachoval ani v jednom případě. Ztráta tato nesmí nás ale zaleknouti, když chceme zkoumati, jak se chovali Jesuiti k hudbě vůbec a k církevní zvlášf. Potom, co právě řečeno, že sbory v operách musily býti komponovány ve formě motettové a že recitativy s ariemi se do opery dostávají teprve v 20. letech XVIII. stol., nikoho snad více nepřekvapí, že i na poli hudby byli Jesuiti konservativci. jdeme-li do doby nejstarší, dočítáme se,') že sv. Ignác ve svých konstitucích zakázal zpívané mše. Leč tichá mše sv. se Pražanům nezamlouvala, proto navštěvovali raději kostely utrakvistů. Tento nepříznivý zjev přiměl Jesuity k mírnějšímu výkladu předpisů sv. Ignáce a k pokusu zavésti alespoň někdy zpěv a hudbu. Již v r. 1560 se zpívaly (po-nejprv v den sv. Marka) litanie ke všem svatým, postupně i jiné litanie, potom i jednou mše, odkud postupováno k nešporám před velkými svátky. Visitátor souhlasil konečně se vším, ač bude-li při mši sv. zpíváno toliko ordinarium missae; při nešporách dovolil jen Magnificat zpívati s hudbou, žalmy se směly zpívati jen falso bordone. V adventu r. 1564 zpívalo se při rorátech v neděli a ve středu již figurálně. 0 velkých svátcích mohli přednostové povoliti hudby víc, jinak bylo nařízeno zpívati chorál gregoriánský. Přednostové si asi počínali při stanovení takových výjimek příliš liberálně, tak že r. 1577 bylo nařízeno, obmeziti zpěv na vánoce a postní týden. Tou dobou zatlačila hudba figurální předepsaný 2; F. Menčík: >Příspěvky k dějinám českého divadla:, V Praze 1895 zjistil školské hry resp. průvody a oslavu sv. Václava v těchto případech: 1623 Praha I, 1644 Hradec Králové, 1649 Uherské H adiště, 1656 Březnice, 1668 Hradec Králové, 1670 Jičín, 1675 Praha II, 1679 Praha III, 1683 Praha II, 1685 Praha I, 1685 Kladsko, ] 688 Kutná Hora, 1699 Vratislav, 1715 Kladsko a 1723 Praha 1 (naše opera i. Sám jsem zjistil ještě: 1674 Praha X, 1723 Praha III a 1726 Praha I, 1731 Praha III. 3) Podrobný popis oslavy, dne 16. května 1729 z té příčiny od Jesuitů pořádané jest podán ve spisu univ. knih. pražské 52 A 40 pod č. 54. Dle perichorií tamtéž byly vedle oněch četných, Menčíkem citovaných, pořádány ještě následující hry resp. obrazy k oslavě sv. Jana Nepomuckého 1701 Praha I, 1724 Praha I[, 1725 Praha I, 1725 Praha I, 1725 Praha II, 1726 Praha I, 1729 Praha I, Praha II, Klatovy, Telč, Opolí (troje) 1730 Svatá Hora, 1731 Olomouc, 1732 Uherské Hradiště a 1734 Praha III. Jest to v r. 1669 Václav Ignác Pavlovský, medik, a r. 167,5 Jan Adam Arnošt Lavecius, právník. Z toho nelze souditi, že hudba k školským hrám bývala vždy psána jen od studentů-diletantů, nebo( z obou se stali později známí skladatelé. 5) P. Alois Kroess S. J : vGeschichte der báhmischer Provinz der Gessellschaft Jesu< Wien 1910. 42 | ||||
|