|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
totiž do domácí kapely Fridricha Augusta, jakožto kurfirsta saského I., jako krále pol svého II., známého pod jménem Augusta Silného. Saská panovnická rodina bula původně evangelického vyznání, teprve r. 1697, když se Fridrich August I. ucházel o korunu polskou, přestoupil na víru katolickou. Svoje přestoupení označoval sice jen jako pouhou formalitu, snad aby okolí proti sobě nepopudil, ve skutečnosti ale smýšlel jako katolík, nebof podporoval v Sasku katolickou propagandu. Jeho manželka, Kristýna Eberhardina z Bayreuthit zůstala evangeličkou, a proto nastal mezi manželi rozkol. Také korunní princ Fridrich August přestoupil v r. 1712, zatím jen tajně, na katolickou víru, Tím se octl Zelenka v ovzduší, které jemu jako odchovanci Jesuitů bylo zajisté sympatické; že ion se těšil přízně u dvora, je patrno z dovolené, kterou r. 1716 obdržel k cestě do Vídně, aby prý, jak se všeobecně vykládá, se stal žákem Fuxovým. Uvážíme-li, že Zelenka tehdá čítal již 35 roků, nelze dobře mysliti na nějaký žákovský poměr, spíš to byla se strany Zelenkovy snaha, poznati skladatele přísného směru osobně, snaha, vzhledem k předchozímu vývinu Zelenkovu zcela vysvětlitelná. Životopisec Fuxův, Ká:hel,10) označuje Zelenku jako žáka Fuxova. Opírá se v tom směru hlavně o Zelenkův vlastní výrok, obsažený v poznámce na jistém rukopisu: . Praesens ... opus ... accepi a ... Dno Joanne Joseffo Fux m e o t u n c i n c o m n o s i t i o n e m a g i s t r o ... Viennae ... 1718.= Patrně zdála se již Kóchlovi doba »učení, nápadně krátká a proto sahá k domněnce, že Zelenka nejspíš již před r. 1716 dlel ti Fuxe ve Vídni. Jisto jest, že ještě téhož roku 1716 nastoupil cestu do Italie, doprovázeje tam syna svého pána, jmenovaného korunního prince. 0 styku s Lottim musí platiti totéž, co právě bylo řečeno o poměru k Fuxovi, ostatně jsme viděli, že Zelenka přišel k Lottimu ne ne,,)řipraven, nýbrž spíš již predisponován. Výrokem dosavadních životopisců Zelenkových, že vlivy Fuxovy a Lottiovy jsou na jeho skladbách patrny, není vlastně řečeno nic, dokud se neobjasní, v čem ony vlivy záleží a v čem se jeví. Nemá-li toto tvrzení o vlivech zůstati pouhou frásí, je nezbytně nutno, skladby všech 3 mistrů srovnávat, ovšem, kde dnes najdeme skladby Fuxovy a Lottiovy ? Nejspolehlivější vodítko by poskytovaly hudebniny dráždanské, jen že k jejich prozkoumání neměl jsem ani času, ani příležitosti. Co se Fuxových skladeb týče, máme alespoň spolehlivého vůdce v citovaném díle KSchelově, dle něhož se nalézá v Dráždanech následujících 7 skladeb v opisech Zelenkových: Ms. A 112 Missa [di S. Carlo] canonica 1719 (Kóchel č. 7.), A 113 Missa fiduciae ( » č. 15•), A 114 Missa primitiva ( > č. 26.), A 116 [Psalmus] Miserere ( » č. 148.), A 117 [Antiph.] Alma redemptoris ( č. 187.), A 118 Offert. comm. sanct. »Veritas mea< ( » č. 158.), Scházející zde č. A 115 (Benedictus & Sanctus z »Missa ariosaa — Kóchel č. 2.) není Zelenkou kopírováno. Zelenkova kopie téhož Benedictus jest obsažena ve sv. 3. jeho »Collectaneorum Musicorum lib. IV. de diversis Authoribus<. Byf bychom z těchto skladeb neznali víc, než úvodní themata a zcela stručný popis Kóchlův, můžeme si je zařaditi dle jakési stupnice. A 116, je zahájeno sopránovým solem. V dalším průběhu jsou jednotlivé části textu zhudebněny rozmanitým způsobem. A 114 je mše větších rozměrů. Nezvykle působí střídání C dur a c moll akordů v úvodu Kyrie. Jinak jsou příznačná figurovaná sola ve vrchních hlasech. A 115 začíná v Sanctus dvoutaktovým thematem, jež se dále, jakoby samořejmě, imituje. Do klidného » Benedictus < se vplétá živě figurované »Osannae, v závěru se všecky hlasy spojují. Další 3 skladby A 113, 118 a 112 jsou skladby čím dál tím víc kanonické. Themata jejich se podobají thematům starých polyfoniků. převládají v nich noty celé a půlové, nebo půlové a čtvrfové, melodika se obmezuje na malé kroky s tonovou repetici. Vedle těchto, Zelenkou kopírovaných, má Fux ještě mnoho jiných skladeb kanonických ; příklady z nich podal ve svém »Gradus ad Parnasume. Od těchto skladeb, řekněme, římského stylu, liší se jiné, volnější ve formě, svým živějším pohybem, mohli bychom je označiti jako benátské. Zcela nepatrný zlomek, asi dvacetinu, tvoří skladby ariosní, k nimž náleží také shora uvedená A 117. Co si vybereme z toho pro naše pozorování? Hned předem lze říci, že takové obdivu-hodné skladby, jaké vytvořil Fux ve své »Missa canonica a jiných, z pera Zelenkova ne- 19; K&chel: >Johann Josef Fuxa, Wien 1872, str. 260. 45 | ||||
|