|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Roč. 58. vyšly. Za to byly nahoře, námi probírány skladby, jimiž se Zelenka tomuto stylu silně při-blížil. V prvé řadě sem patří některé části z jeho Requiem. Doba jeho vzniku nedá se s jistotou určiti, toliko z poznámky, že bylo psáno pro výročí úmrtí císaře josefa 1. (t 17. dubna 1711) k popudu jeho dcery, arcivévodkyně Marie josefy, provdané dne 20. srpna r. 1719 do Dráždan, 11) je patrno, že připsané datum vzniku y7. Aprilis« se může vztahovati v nejkrajnějším případě na r. 1720, nikoliv na dobu dřívější. Vzniklo tedy určitě po osobním styku s Fuxem a s Lottim. Nelze celkem o něm tvrditi, že by bylo jimi ovlivněno, nebof kontrapunktická faktura ještě není všecko. Ostatně funerální skladby se psávaly obyčejně v stylu polyfonním a Zelenka sám tak činí později jistě v responsoriích defunctorum. Totéž platí o skladbách postních a proto ani Canticum Lachariae nepřekvapí jako snad nějaký cizí, nám neznámý výtvor. Canticum a responsoria jeví mezi sebou značnou příbuznost, avšak Canticum je, přes svoje četné homofonní interpolace, umělečtější. Týž rytmus vykazuje Benedictus a Requienl, jeho polyfonie je ale tak bohatá a utrělecká, že Canticum nebo Resposoria proti němu vypadají skoro školácky. Skladby jako ono Benedictus v naší literatuře nemáme; zde tedy routina, kterou jest psáno, poukazuje zřejmé na cizí vlivy. Který mistr sloužil Zelenkovi za vzor, je nesndno říci, jedině z toho, že je palestrinovské, lze mysliti na Fuxe, který se Palestrinou zabýval. '2) (Piirtě dokončení.) • • Richard Wagner a katol. hudba církevní. časopise »Der Chorwáchter• P. Josef Staub pojednává o tom, jak Richard Wagner hleděl na hudbu církevní. Vychází od často citovaného výroku Wagnerova, že chrámový orchestr měl neblahý vliv na vážnost, na náboženskou vznešenost a na vroucnost hudby církevní Pojednání Wagnerovo vyšlo v jeho sebraných spisech pod názvem: Das lnusikalische Institut. 1. Staub praví: V tomto článku jedná se o návrhu na organisaci německého Národního Divadla. Poněvadž se užívalo týchž zpěváků pro kostel jako pro divadlo, Wagner hovoří také o jejich službě chrámové a to tak vážným a důstojným způsobem, že by za-hanbiti mohl leckterého katolického sluhu Páně a neméně ředitele kůru. První věta článku, že v bezprostiední spojitosti s divadlem je musikální kapela, zaráží nás ovšem, nebof mezi divadlem a kostelem by nemělo býti spojitosti ani prostřední ani bezprostřední. Ale vzpomeneme-li tehdejších poměrů v Dráždanech, kde Wagner byl dvorním kapelním mistrem, dokud jej jeho účast na revoluci r. 1848 a 1849 nedonutila k útěku, uvědomíme si, proč se tak mohl Wagner vyjádřiti. Wagner pokračuje: Tento ústav založený původně k zvelebení služeb Božích hudbou, byl posvětštěn tím, že bylo -kapely= užíváno k obveselení knížecího dvora při slavnostech atd. Takovým obveselením rozuměla se dříve také italská opera. Kapela sice zůstávala ve službách chrámových, ale převážnou část jejího času zabíralo zaměstnání při divadle. Taková dvojí působnost nezbytně zaviňovala zanedbávání té lepší stránky, totiž hudby církevní. Původní určení orchestru pro kostel omezuje se jen na p o č e t výkonů, ale d u c h provozované hudby trpí tím, že se zanedbává skoro docela vokální stránka kapely. Wagner dokazuje, že podle všech pojmů o důstojné hudbě církevní orchestr má ustupovati před zpěvným sborem. Staub praví, že by se to zdálo samozřejmým, ale že to nebylo maličkostí, když sbor 24—26 mužů byl doprovázen orchestrem o 50 mužích, jak tomu bylo v Dráždanech. A byly provozovány skladby, jež dávaly vyniknouti virtuositě, ale ne církevní důstojnosti. Staub uznává za nesmírnou zásluhu Wagnerovu, že proti takovému zlořádu energicky vystupoval a vážně pomýšlel na nápravu. On výslovně řekl: Má-li si uchovati ve dvorním 11) Sňatek ten byl také oslaven spisem. Michael Adam Franck z Frankensteinu vydal v Praze u Rosen můllera v r. 1719: =Poeta Propheta l Seu Prognostici Nuptialis E Solis, Ac Puris Nominibus Augustis Regii Poloniae, Et Electoralis Saxoniae Princibus Friderici Augusti, Atque Caesareae Archiducis Mariae Josephae Ad Annum Salutis MDCCXVIII. Feliciore Cabalistico Deducti Partim eodem ipso, Partim hoc labente MDCCXIX Anno Felícissimo Eventu Comprobata Veritas . . (Praha, univers. knih. 52 A 22.) 46 | ||||
|