|
| ||||
| ||||
|
CYRIL Roč. ss.
A katolickému duchovenstvu může ze všech možných důvodů jen na tom záležeti, aby toto podnikání vším možným způsobem podporovalo-. Také z této věty lze něco vyčísti, co by mohlo míti nejlepší vliv. Wagner ujišfuje, že slavené virtuosní hlasy operní` ze zásady nemají býti přibírány k službě chrámové. >Nedostatku hudby církevní, jež by odpovídala svému vznešenému účelu, má se ponenáhlu odpomáhati. ]iž nyní vyhledávají se v značném počtu skladby Palestrinovy a jeho následovníků; jež se zdají vhodnými; kapelníci se vyzývají, aby znovu na základě uměleckého dobrozdání prostudovali a obnovili ztracenou tradici přednesu a aby díla Palestrinovy a jiných skladatelů oživili — jak k piné svěžesti tak k vřelosti náboženského výrazu — což jest, dokazatelně velmi dobře možno, a aby se starali o nastudování zmíněných děl. Ze zvláštního fondu vypisují se ceny pro všechny skladatele vlasti a Německa vůbec, a to na dobré skladby církevní čistě vokální, jakož na objevy starších skladech círl{evních, jež by účelně obnovili a návodem k přednesu opatřili.« nV tom poměru pak v jakém vzrůstá zásoba skladeb vokálních, odstraňují se skladby církevní, jež bývaly až dosud provozovány, a s nimi vykazuje se z kostela i spolupůsobení orchestru, aby bylo konečně dáno místo jen hudbě vokální a jejím skladbám.« ^Orchestru bude naproti tomu dána možnost, aby ve větších d u c h o v n í c h k o n c e r-t e c h spolu s úpiným sborem provozoval mistrovská díla hudby církevní jakožto samostatný druh hudby, tak že tímto novým zařízením odpadne toliko to, co bylo špatného, nikoli co bylo dobré v hudbě chrámové.« Wagner se netají úmyslem odstraniti spolupůsobení orchestru v kostele průběhem času docela. On, protestant a virtuos orchestru! Zpěváci mají býti vzděláváni pro své povolání ve vlastní zvláštní škote sborové, Dnebof zkušenost učí, jak důležita jsou cvičení ve pravidelném správném zpěvu sborojém pro pěstování a zesílení hudebních vloh.« Duchapině vyslovuje se Wagner o hudbě doprovázející činohru a usuzuje, že obyčejná činoherní hudba v budoucnosti odpadne. Wagner uvažoval i o »mravním postavení hudby ve státě«. Soudí, že hudba stejně jako umění činoherní má moc působiti na vkus, ano i na mravy. 0 vlivu činohry na mravnost jistě nikdo nepochybuje, kdežto o hudbě se myslelo, že jest po stránce mravní docela neškodná. Není tomu tak. Což by mohl zůstati bez vlivu na mravnost člověka změkčilý frivolní vkus? Obojí jde ruku v ruce a navzájem na sebe působí. Vzpomeňme jen Sparfanů, kteří zakazovali jístý druh hudby jako mravům škodlivý, vzpomeňme nejbližší minulosti! Můžeme tvrditi, že ti, kdo naslouchali s nadšením hudbě Beethovenově, byli energičtějšími a činorodnějšími státními občany, než ti, které okouzlovali Rossini. Bellini a Donizetti; zvláště bohatí a vznešení lenoši tvořili třídu těchto ženkylů. Výmluvným důkazem je nám Paříž. Bylo možno sledovati, že v posledních desetiletích stejně rychle podlehala zkáze hudba ve směru frivolního vkusu, jako mravnost pařížské společnosti spěla ve známý bezpříkladný úpadek. Poslechněme si jen hudbu Auberovu, Adamovu atd. a srovnejme ji s ohavnými tanci, které se v době karnevalu v Paříži pro-vádějí! Shledáme odstrašující souvislost. Byf se jí skoro více podával důkaz toho, že mravy působí na hudbu, přece se ozřejmuje jejich vzájemný poměr.« Návrhy Wagnerovy nebyly přijaty, čehož pro hudbu církevní jest jen litovati. Jeho sama roztrpčilo to tou měrou, že ]ze důvodně míti za to, že tento neúspěch dal první podnět k jeho revolučnímu smýšlení. Wagner zajisté to se svým návrhem myslel tak vážně jako se vším, co se týkalo umění. S názorem Wagnerovým o vlivu hudby netoliko na vkus, ale i na mravnost, nelze ne-souhlasiti. A věříme-li, že hudba světská takový vliv vykonává, jakou moc a vliv má teprve hudba církevní! Která to? Zajisté jen ta, jež se podřizuje předpisům a zákonům církve a staví se do služeb svaté poslušnosti, jež jest lepší a cennější nad umění. ~hz 48 | ||||
|