|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932.
Tyto edice by měly býti příkladem i našim kruhům. Vhodného materiálu jest více než dosti, dokonce již zpracovaného a k vydání připraveného. Zchudlá Vídeň vydává dále svoje DMonumenta musices,, my, samo-statný stát, podobnou edici jsme vůbec ještě nezahájili. Faksimile misálu plzeňského z r. 1479 vydané Zd. Tobolkou, nenašlo dosud pokračování. R Š. P. Dominicus J o h n e r, O. S. B.: Kleine Choralschule. Dritte, erweiterte Aufiage Regensburg 1932, Friedrich Pustet. Kart. 2'20 M, Geb 3'20 M. Potřeba =Malé Školy chorální, zvláště se ukázala v seminářích, jak píše autor v předm uvě. Protože starši příručka byla už rozebrána, vydává obětavé nakladatelství Pus etovo v Rezně třetí přepracované vydání, které piným právem dochází rozšíření. Ne-ustálé opravy jak v textu, tak i ve výpravě činí z ní nejoblíbenějši učebnicí statisíců v době, která stále víc a více přicl+ází na chuf gregoriánským písním při liturgickém životě a bohoslužbě v katolické církvi. Je to pro nejširší hudební kruhy a vrstvy ideální učebnice. Přináší studujícímu všechno, aby se mohl ve smyslu Církve a liturgie naučiti správnému před-nesu melodií gregoriánského chorálu. Ale kniha Johnerova není len přesně pracovanou učebnicí, nýbrž i reprodukce vlastního velikého bohatství myšlenkového, které se samostatnou prací přímého osobního badání nepočítá. jako práce tohoto docela určitého a zvláštního stylu kniha Johnerova nalézá velil{é uznání. Není naprosto dokonalou a snad by v jednotlivostech snesla i námitky. Ale díla dokonalá jsou jenom díla Boží, nikoliv díla lidská. Tolik tvrdí i autor, jestliže každé nové vydání snaží se zdokonaliti. Dobře, že P. Johner nejde jen cestou empirie. I s:é myšlenky podrobně odůvodňu e a uvádí v soustavu. Rozbírá i na konec estetické vnímání forem, zvláště nejjednodušší dojmy. Chorálem učíme se konečně i správnému duchovnímu radování; v něm záleží ctnost, která čistí vášně. Pustetovo vydání opravdu doporučujeme. Dr. B. C. P e t r. DOŠLÉ ČASOPISY. B o 1 1 e t t i n o C e c i l i ano, orgán italského sdružení sv. Cecilie vycházející měsíčně ve Vicenzi (Benátsko), přináší v 1. čísle roč. 27, (lednovém 1932), především úvodník věnovaný desítiletétnu jubileu sv. Otce Pia XI. -- Ostatek čísla vypiněn jest zprávami o činnosti cecilské v [talii vůbec, posudky o knihách a časopisech církevně hudebních a zvláště přílohou hudební přinášející ukázky z právě vvdané chorální italské příručky zvané »Liber cantusa. K těmto notovým ukázkám, doprovázeným i stručným slovným výkladem připojují se iukázky textové rovněž z >Liber cantusc vybrané a uvedené pod rubrikou »Breve direttorio Cecilianoe. Vysvětlují přilehavě jednotlivé otázky z oboru katol. liturgie. R e v u e g r é g o r i e n n e, časopis pro posv. zpěv a liturgii vzdávaný za spoluúčasti benediktinů solesmeských Společností sv. Jana Evangelisty (Desclée a C1e v Belgii) řízením Abbé Thribaulta dosáhl v roce 1932 dvacátého sedmého ročníku. Ve dvojčísle (leden-únor 1932) rozepisuje se zprvu Dom J. Gajard, 0. S. B. v članku La DPaléographie Musicalee et Dom Mocquereau o jedinečných a výlučných zásluhách, kterých si Mocquereau získal o založení a vydávání onoho díla. — Stejně do přísné chorální vědy zasahuje druhý článek, jehož autorem jest Dom Gaston Démaret obírající se historickým vývojem zpěvu DAgnus Deia. — Příloha DBulletin de vulgarisation grégoriennes přináší článek: Les DExercices spirituels« et Ie Chant grégorien« z pera M. Cordiera, ředitele semináře v Nevers, CYRIL v němž originelním a věru zajímavým způsobem mluví o vlastnostech gregoriánského zpěvu a jeho působení na lidskou duši. Hudební přílohu tvoří chorální responsorium DChristus resurgens( v harmonisaci Jeana Heberta Desroquetlesa. Recense o nové knize Dnna J. Gajarda : Monographie grégoriennes. X. La Musicalité du Chant Grégorien a zprávy o připravované DPaléographie musicale Byzantine, uzavírají na str. 39 celé dvojčíslo, k němuž přepojena důkladně vypracovaná bibliografická příloha: DBibliograph e litu*gique«, redigovaná Dom J. Gajardem. benediktinemsolesméským. R Y. RLIZNÉ ZPRÁVY. Františka X. Brixyho, dómského kapelníka v Praze (1732-1771) vzpomenouti na místě a v pro-středí, kde působil posledních dvanáct let svého rr~-dlouhého, ale úžasnou pílí a produktívností se vyznačujícího života, bylo myšlenkou jistě krásnou a pietní. Chrámový sbor svatovítský se svým dirigentem prof. Doušou a za pomoci smyčcového orchestru hud. pedagoga B. Sejnohy provedl na Velký pátek večer tři Brixyho skladby a to: Christus natus est pro nobis (sm š. sbor, smyč. o chestr a varhany), Miserere (žalm 50.) pro solový kvartet, smiš. sbor a varhany a zachovaný pouze fragment velkého oratoria Opus patheticum de Septem doloribus B. V. Mariae (alt, tenor a bas solo, smíš. sbor, orchestr, va;hanye,jichž rukopisy jsou majetkem hudebního archivu na Strahově. Jako celá Bríxyho tvorba tak i tyto její ukázky vynikají bohatou vynalézavostí, duchapiností, ušlechtilou formou a lahodnou melodikou. Přes svůj vážný charakter, odpovídající velkopátečním meditacím, přes zjevnou přísnost k pro-tředí chrámovému a to nejen svým latinským textem, jeví se nám tyto skladby dnes příliš koncertními a zajímavé více se stanoviska hudebně historického. Brixy komponoval svá díla oplývaje velkými možnostmi reprodukčními a v době, kdy dimense svatovítského dómu byly o dvě třetiny menší. Jest tedy přirozeno, že za dnešních, velmi změněných poměrů při interpretaci jeho skladeb _v~-nikla spíše ladnost komposiční než výkonná. A'. S. Chrámové družstvo v Pelhřimově darovalo na žádost O. J. C. v Praze české koleji »Nepomucenu« v Rímě 20 exemplářů lidového vydání Ceského kancionálu k rozšíření zralosti české hudby duchovní a její propagaci za hranicemi O církevním zpěvu přednášel po tři večery v malé poslučnárně filosofické fakulty dp. spirituál arcib. semináře P. Ant. Stříž. Rozsáhlý materiál obratně zkoncentroval a ve stručné a přístupné formě promítnul historii vlastního zpěvu církve : chorálu, objasnil jeho základní rysy, jednotlivé éry i poměr k hudbě novodobé, upozornil na zevní vlastnosti jako jest rytmus, doby přízvučné, členění textu a pod. Probral také církevní toniny, jich vývoj a ráz a zvláště vyzdvihl, čím se chorál líší od jiných hudebních forem, jsa uměním samostatným, bohatým na vlastní výrazové prostředky. P. přednášející také rozlíšil zpěvy sylabické a melismatické, vysvětlil pojmy a terminy vchorálu a jeho poměr k hudbě chrámové, neopomenul i vyložiti platné předpisy církevní o chrámovém zpěvu a hudbě s případným poukazem na různé nešvary u nás. — Dané théma bylo během přednášek všestranně pro-bráno a zdůrazněna proveditelnost církevních předpisů i účinky jejich věrného zachování: povznesení náboženského ducha, hlubší vniknutí do tajemství liturgických, vytříbení vkusu věřících, aby si oblíbili cenné staré písně duchovní, vyrostlé z chorálu. R. Š. 63 | ||||
|