|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. 'CYRIL
grenziho, kapelníka u sv. Marka v Benátkách. Sklon Caldary k palestrinovské renaissanci se projevuje nejvíc v jeho 16hlasém DCrucifixus«, (pro S., A., T., B., každý hlas čtyřikrát obsazen), obdivuhodné to skladbě, psané v mistrném kontrapunktu. Nejsou ovšem všecky skladby Caldarovy takového stylu a takové kvality. Mše vykazují ještě stylus mixtus, opery ale upadají do neapolského manirismu. Nikde není zmínky, že by byl Zelenka s Calderou navázal osobní styky, ačkoliv leccos by tomu svědčilo: pobyt Zelenkův ve Vídni, jeho styk s prvním dvorním kapelníkem, jeho zamýšlená návštěva Lottiho atd. Máme toliko doklad, že Zelenka se zajímal o Caldaru jako skladatele, nebof pořídil si opis Caldarovy mše eDolorosaa.') Svým ušlechtilým stylem a svojí vřelostí byla zajisté cítění Zelenkovu příbuzna. Mše jest ostatně pozoruhodna také svým zhudebněním slov -Credo in unum Deum«, kdežto v prvé polovici XVIII. stol. nechávali skladatelé nastupovati sbor vždy až slovy po intonaci následujícími >patrem omnipotentem,. Tuto starou zásadu zachoval Caldera při. Gloria, vynechav zde akcentus, tak že sbor začíná liturgicky slovy »et in terra paxQ. Cal--dara považován je prvým skladatelem, jenž zhudebňoval accentus,') což lze vyvrátiti poukazem na Fuxovu mši »Credo in unum Deuma (Káchel č. 11), která obdržela svůj název ze stálého opakování slova »credoR, jež se po způsobu hoketu vplétá do celého mešního dílu. U nás nebyla před Zelenkou zjištěna mše, která by accentus převzala do začátku věty, ba ještě ani u Františka Brixyho nebývá toto opakování pravidlem, nýbrž obmezuje se jen na mše velkých rozměrů. Dále se chválí u Caldary jeho pečlivá práce kontrapunktická, která vniká i do arií, tak že se zde objevují fugy ba i dvojité fugy.) I s tímto zjevem jsme se u Zelenky potkali; je tedy patrno, že Caldara mu byl velmi blízek. Zelenka byl ostatně ve Vídni ještě jednou, totiž v roce 1717, na zpáteční cestě z Italie, a i nyní docházel k Fuxovi. Velmi významné a Kóchlem jen mimochodem uvedené svědectví o činnosti Zelenkově ve Vídni podává ve své autobiografii Jan Jáchym Quantz. Quantz o sobě praví, že měl prý vždy ve fugách velkou zálibu, jelikož za svého pobytu ve Vídni získal pro ně návod od církevního skladatele Zelenky, tehdá u Fuxa studovavšího. Zelenka tedy u Fuxe studoval, ale byl již skladatelem a sám vyučoval, Doklad pro skladatelskou činnost Zelenkovu před cestou do Vídně tvoří offertorium de B. V. M. Eja triumpho, jehož opis nese datum 1715. (Nalézá se v knihovně kláštera Křížovníků v Praze, kde se chová ještě dalších 13 pozdějších skladeb Zelenkových, avšak nebylo mi dop áno, je prozkoumati. Další datované dílo Zelenkovo, -Lamentationes pro die Mercurii, Jovis, Veneris= (Ms. 428b) nese letopočet r. 1722. Prozrazují cizí vliv již tím, že, ačkoliv to jsou skladby postní, nejsou složeny v a capela-stylu, nýbrž užívají sól s obligátním instrumentálním doprovodem. Nemohu udati vzor pro ínstrumentální podávání těchto postních skladeb, avšak kdyby mně byly prameny přístupny, sáhl bych v prvé řadě k lamentacím Francesca Duranteho jež se v Dráždanech nalézají (Ms. A 77 d). Co se pak oněch umělých arií týče, na nichž obdivujeme součinnost nástrojů na thematické práci, vzorné vedení basu atd. byl v nich mistrem Carlo Pallavicino, jenž po dvakrát (1666-1669 a 1685-1687) působil v Dráždanech, ponejprv jako místokapelník, po druhé jako kapelník. 6) Byla to Zelenkova sláva skladatelská či stálý ještě trvající styk s pražskými Jesuity, že si jej vybrali pro skladbu své opery ? Oboje by bylo pro Zelenku významné, nebof prvé by svědčilo o tom, že jeho činnost nebyla oceňována pouze v jeho působišti. druhé, že Jesuiti poznali vzácné vlastnosti svého žáka již během studií a proto s ním zůstali ve spojení. Af je tomu tak či onak, r. 1723 přišel Zelenka do Prahy, aby se súčastnil korunovačních slavností a aby objednané dílo proved]. Do jaké doby spadá asi jeho pobyt v Praze? Dvůr se odebral do Prahy již koncem srpna, císař dlel v Praze již delší dobu a pod-nikal odtud výlety do okolí, byv zván šlechtou na hony a slavnosti. Dne 28. srpna') byly narozeniny císařovny Alžběty Kristýny, jež se oslavily bohoslužbou u sv. Tomáše. Odtud jeli císařští manželé okázalou kavalkádou na hrad, kde obědvali. Při obědě hrála skvělá hudba. Večer byla jim na počest provedena opera Fuxova nConstanza e fortezzag, řízena Caldarou, churavý Fux se nalézal mezi posluchači. Sóla zpívali Italové, orchestr se skládal asi z 20 vídeňských hudebníků, ostatní byli z řad pražského studentstva, ze šlechtických 3) Vydal E Mandiczewski v ~Denkmáler d. Tonkunst in Osterr.& roč XIII,, díl i. 4) R. Kralik v časop. >Musica Divina, roč. IV., str. 109. 5) K. Grunsky v >Musikgeschichte d. 17. Jahrh.a Smtg. Giischen 1913, 239, str. 96. 6) H. Riemann vHandb. d. Musikgesch.= 1912, sv. lI., 2. str. 469. 7) Kčchelúv údaj (I. c. str. 146), že narozeniny byly 31, srpna, opravuje Dr. Wellesz v úvodu svého vy-dání Fuxovy opery >Constanza e fortezzaa (Denkm, d. Tonk, in Osterr., roč. XVII., str. VII. a VIII. 69 | ||||
|