|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
ROČ. 58. kapel a z ciziny. Celkem jich bylo na 200 (!), ve sborech zpívalo asi 100 zpěváků z pražských kostelů a škol, mezi nimi i Zelenka. Zní to poněkud divně, avšak i náš zpravodaj Quantz, známý virtuos na flétnu, přihlásil se jako ripienista (!) na hoboj do orchestru, jen aby mohl operu také slyšeti. Podobně učinili theorbista Weiss a violoncellista Graun. Dne 5. září byla pak korunovace, při níž se provedlo Fuxovo Te Deum,E) dne 12. září bylo představení v Klementinum. Tím by byla doba pobytu Zelenkova v Praze nesporně zjištěna, jen že vzniká otázka, nebyl-li Zelenka v Praze také již před tím, snad časně z jara, aby převzal libreto, dohodl se s režisérem ohledně hudby, informoval se, s jakými silami smí počítati, jaké bude obsazení orchestru a pod. Pro správnost této domněnky mluví totiž zmíněné Canticum, které 1. nese datum 1723, 2. je skladba postní a 3. nevyskytuje se v žádné jiné hudební sbírce, jmenovitě ne v Dráždanech. Poslednější okolnost by nejvíce poukazovala k tomu, že vzniklo v Praze, asi jako skladba příležitostní. Jest zcela dobře myslitelno, že Zelenka byl některým známým chorregentem nebo knězem požádán, aby mu napsal skladbu, kterou by mohl ihned dáti provozovat. Dále není snad náhodou, že i jiná skladba, která rovněž není v Dráždanech, nýbrž jen v Čechách, jest také postní; je to popsaná arie =Recordarea. Opis si pořídil Simon I3rixy sice teprve 29. února 1729, ale právě že jest to pražský opis, leží na snadě myšlenka, že originál vznikl v Praze. Také jeví arie =Recordarea s ariemi opery nápadnou příbuznost, ba zdá se, jakoby doznívala ještě v arii 22. význačným úryvkem V arii 22. padla ovšem kontrapunktická hra 3 hlasů a melodie byla vyšperkována zmenšenými terciemi po způsobu M. A. Cestiho. Tato shoda vede pak k další otázce ohledně stylu opery. Že hudba je přísná, majestátní, elegantní, jako všecky skladby Zelenkovy, ne-smí nám stačiti, chceme znáti pramen pro prostředky tohoto výrazu. Pro recitativy nenalezl Zelenka u nás žádných vzorů. Dílo Dukátovo zůstalo nikým nepovšimnuto ležet v archivu želivském, nehledě ani k tomu, že po stránce harmonické nemá ještě potřebné hladkosti, a Planického arie byly právě v r. 1723 teprv vydány. Zelenka si musil zajít opět jednou do ciziny a našel vzor v kantátách Lottiových. Tytéž neočekávané harmonické obraty, kterými Lotti překvapuje posluchače, najdeme zde s nevšední smělostí nakupeny. Zde jest tedy vliv Lottiův zcela patrný. Avšak, když jsme těmito recitativy byli přivedeni na jistou stopu, všimněme si také duetta č. 15., které poznáme rovněž jako úpině lottiovské. Jedna arie v sólové kantátě Lottiově »In alta Roccaa je charakteristická tím, že continuo (v tenorovém klíči, tedy asi violoncello) a sólový soprán se kanonicky imitují.') Totéž bylo Zelenkou zde převzato, ovšem příslušně transformované tím, že na imitacích se súčastňuje také ještě alt a že kanonické imitace jsou proloženy homofonními větami. Zmíněná kantáta nalézá se ostatně v Dráždanech (13 101 pod č. 3.). Není ovšem vše v opeře odpozorováno od Lottiho anebo výše uvedeného Pallaviciniho, pokud jde o kontrapunkticky pracované arie. Tak hned zas basová arie č. 32. s koncertujícími trubkami podobá se zcela válečným ariím benátských oper, i nezbytná tonina D dur jest zde převzata. Oproti tomu připomíná koncertující violoncello v č. 28. na vzory bolognské,10) ba možno přímo mysliti na Attilia Ariostiho, jehož jednu kantátu si dokonce sám Zelenka opsal. Kantáta tato »O quam suavisa nalézá se dodnes v dra_2d. knihovně (Ms. A 11). Že konečně da capo-arie a de-visy y ní jsou vymožeností školy neapolské, jest všeobecně známo. A celkový úsudek o opeře? Rekl jsem dříve, že činí dojem církevní hudby, posudek, který učinili jiní o současné korunovační opeře Fuxově DConstanza a fortezza«. Přirozeně nemohl Zelenka z Fuxovy opery čerpati, nebol ji před provozováním nikdo neslyšel; jest to prostě duševní příbuznost, která u obou skladatelů současně a nezávisle od sebe musila vésti k vytvoření něčeho, co si je duchem opět příbuzné. A přece zas vypadá Fuxova opera zcela jinak, než Zelenkova. Rozdíl je patrný na prvý pohled: ve Fuxově opeře je využito sboru v míře nejvyšší. Dá se napočítati na 15 (!) sborových čísel, počet nelze přesně udati, závisí od toho, co se počítá za jednotku. Některé sbory jsou totiž pouze přerušeny nějakým recitativem, jinde je ze sborů vytvořena celá taneční suita. Tyto taneční sbory nekomponoval Fux, nýbrž e) Te Deum (KSchel č. 270) nese datum >5. Sept. 1723 per la Coron. di S. M. C. e Catt. in Praga da Re di Boemiae a je psáno pro čtyřhlasý sbor, 2 trubky, kotle, 2 housle, 1 violu; rip. kornet, 2 pozouny, fagot, violoncello, basu a varhany. (Kbchel, I. c, str. 108,1. 9) E. Schmitz, aGeschichte der Kantatez Leipzig 1914, str. 145. 10) Ibid. str. 193. Ostatně užívá i Fux v doprovodu arií sólových nástrojů (K&cilel (. c., str. 197). 70 | ||||
|