|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
že jsme jeho hudbou ihned zaujati. Málokterý skladatel doby barokní dovedl do svých skladeb vložiti tak hřejivé teplo, jak to dovedl Zelenka. V tom směru podobá se nejvíce Bachovi. I formální prostředky obou jsou stejné. Neuzavírá se novotám homofonie, nýbrž snaží se je sloučiti s kontrapunktem vnitřním spájením. Tím se liší Zelenka jednak od všech svých krajanů, kteří oba styly, třeba uvnitř jedné a téže skladby prostě střídali, jednak od Černohorského, který se od homofonie úpině odvrátil a hledal spásu církevní hudby jediné v monumentálních fugách s širokými, na lidovou píseň připomínajícími thematy. Jest sice pravda, že také Bach vycházel z lidové písně, ale Bach udělal na ni svými fugami apotheosu, Cernohorskému zůstala pouhým modelem. Lze tudíž, užívá-li se již této parallely, jenom Zelenku, nikoliv Černohorského nazývati českým Bachem Ostatně jsou mezi Zelenkou a Černohorským jen stylové, nikoliv kvalitativní rozdíly a nelze říci, který z obou je větší, nebof každý jest velký ve směru, sobě voleném. Také osud obou byl stejný, je-jich umění musilo ustoupiti, jsouc ve stadiu nejvyššího vývoje umění novému. Simonem Brixym resp. Segrem vymřel jejich odkaz, zasypán byv hudbou nové módy, hudbou galantního stylu. Tam tedy zapadlo dílo našeho mistra a nenašlo dědice jako on, který zemřel bezdětek, zasvětiv celý svůj život jenom Bohu a církvi dle hesla svých někdejších učitelů: =Omnia ad maiorem Dei gloriam,. D1-. RO~IIU,II_D R. PERI_ÍK )an Lohel 0hIschI~gel (1724-1788). (Příspěvek k dějinám círk. hudby v Čechách.) n( (Dokončeni. ) `pozornost stejnou jako celému stroji věnoval Ohlschlágel přj přestavůě strahovských varhan i měchům. Měchy') dosavadní odstraněny a zhotoveno 6 měchů zcela nových. Měchy zhotoveny o jednom záhybu, dostatečně veliké, z nejlepšího materiálu a umístěny byly poměrně blízko varhan, takže vzduch do hlavního vzduchovodu pod podlahou umísténého bezvadně vycházel. Odtud pak snadno vzduch rozváděn do vedlejších kanálů a ke vzdušnicím. Pro nedostatek místa nemohl sice Ohlschlágel vyhraditi měchům zvláštní místnost, přes to umístěny byly měchy ty tak, že zůstaly skryty zrakům a též před vlhkostí i žárem slunečním dobře byly chráněny. Též vchod pro kalkanta upraven zvláštními dvířky. Blízké umístění měchů u stroje umožňuje právé bezvadné přivádění potřebného vzduchu, což u větších varhan, jsou-li měchy příliš vzdáleny, obyčejně spojeno bývá s jistými poruchami, (Nestejnost zvuku t. zv. »krkání< varhan.) Aby každému měchu stejné hustoty vzduchu dostati se mohlo, použil Ohlscltlágel jako závaží mramorových desk, jež nepodléhají změně povětří a vždy stejnou zachovávají tíží. Každé závaží bylo 145 liber těžké. Při zkoušce vzduchu — kterou Ohlschlágel učinil dle návodu proslulého Ondřeje Werkmeistera') — shledána síla 35 stupňů. Všecky záklopky přiléhaly bezvadně tak, že přj načerpaných šesti měších, a po stlačení jednotlivých nebo i více kláves — ovšem po uzavření rejstříků — ani toho nejmenšího šelestu nebylo možno znamenati. A měchy samy, i když do nejvyšší míry vzduchem naplněny a na varhany se přestalo hráti, klesaly do původní své polohy pomalu, zcela tiše, bez jakéhokoliv hluku. Tím dílo Ohlschláglovo dospělo k svému zakončení. Kovové píšfaly většinou nové zhotovil varhanář Jan Matl v Praze na Starém Městě, z domu vU zlaté podkovy«. Týž zladil celé varhany hned po dokončení hlavních prací r. 1774, jak svědčí o tom záznam v opatských účtech 3) i svědectví samého Lohela Ohl- 1) Bechreibung der .. , grossen Orgel, pg. 75. a násl. 2) Andreas Werkmeister, Erweiterte und verbesserte Orgelprobe, 1754 v Lipsku. Toto dílo Ohlschlgel cituje a vřele doporučuje v : Beschreibung< 79. 3) Rationes Abbatiales pro 1774 Francisci Abbatis Sionei, uvádějí při 23. listopadu položku : >Organifici pro concordato Organo 150 fl.= 75 | ||||
|