|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
ruček. I. (Řídí univ. prof. Dr. Zdeněk Nejedlý), Praha 1926 (Hud. závod A. Neubert). Str. 85 — 5 příl. (tab.) — S. Doc. PhDr. J o s e f H u t t e r. Melodický princip stupnicových řad. (Sbírka pojednání a rozprav XIV. Nákladem filosofické fakulty university Karlovy.) V Praze 1929. S. 128. — Josef Hutter, Česká notace. Nota ch o r a l i s. (Sbírka pojednání a rozprav XVII. Nákladem filosofické fakulty university Karlovy.) V Praze 1930. Stran 164 + VII -1- 28 příloh. Tyto tři knihy Neumae — Nota choralis — M c l o d i c k ý princip tvoří vědní a metodický celek, třebaže jsou to práce o uzavřených tématech, tedy samostatné pro sebe. Pokud jde o metodu, jest se o ní zmínit zvláště. Je aplikována ze spekulativní metody teoretické — odpovídající myšlénkovému za-ložení probírané látky — a pragmatikální metody historické — odpovídající novodobému dějepisectví — jak to vyplývá ze základního zaměření s t r u k t u r á l n í analysyhistorických jevů. Tím je způsobeno, že stará látka je zpracována dosud neužitým způsobem a v důsledku toho, že dochází k dosud nevvtěženým výstedkům. Aby bylo patrno, jak se to děje, uvádí se postup v hlavních otázkách: autor postaviv se na synchronické stanovisko tehdejších teoretiků vyvodí všechny teoretické možnosti a důsledky, pokud se dají z formulovaného problému vyvodit. Po té interpretuje výsledky jednak teoreticky, jednak prakticky. Tímto postupem je určeno i jeho užití litera-tury. Zpracovává výsledky dosavadního badání potud, kolik je v nich vztahů k jeho práci, mnohdy, aby prokázal postup svůj netendenčně, výslovně operuje s resulfáty, získanými cestou tradiční. Výsledek jeho badání směřuje za vytvořením systematických poznatků. Shrnujeme je v několik konstatování k nimž došel. =Melodický princip< jevybudován na teorii jádra, t. j. centrálního, tonálitu určujícího tonu, s oběma jeho sousedními sekundami. Centrální ton je stabilní, sekundy kinetické a representují >1 e i t t o n y< s funkcí vyplývající z jejich polohy, tedy »leittonyc posiční. Při-rozené, neb uměle ob řady zavedené kroky půltonové, representují naproti tomu >leittonyc melodické. Ze vzájemných vztahů obou kategorií Ieittonůe vyvozuje melodický princip, projevující se v každé stupnicové řadě. Z různých kategorií jádra vykládá >harmoniamc a >genos< řad tonových. Kombinací jader dedukuje všechny stupnice, pokud jsou podkladem hudby monodické. Z principů stanoví některé obecné věty, na př. že citlivý ton jest ten ton, který spojuje v sobě současně melodický i posiční »leittonc a nutně převádí do lonu centrálního. Nebo: modulace je jev, při němž tonová řada (nápěv) přechází do suity nového centrálního tonu, metabole: jev, kdy centrální ton se nemění, ale organisuje k sobě jinou tonovou řadu. Pracuje s momenklaturou nově vytvářenou, a to vytvářenou ze strukturálního rozboru materie. — Tento svazek je současně teoriíkpaleografickému v ýkladu notačnímu hudby monodické, t. j. k neumám a notě choralis. Ve svazku N e u m y na základě odkrytého rukopisu nár. musea XIV D 12 probírá neumaci v Cechách jako komplikovaný systém podle speciálních potřeb domácích a odkrývá tak kořeny k českým notačním jevům, které poznal zčásti již Joh. Wolf (Handbuch der Notationskunde). Po provedení systematiky jednotlivých znaků navrhuje čtení neum na základě tetrachordu, jehož tonální ustrojení právě vzhledem k tonu centrálnímú je určeno v Melodic. principu. Svazek d r u h ý odděluje striktně N o t u ch o r a l i t od neum. Podává výklad toho, že nota choralis, bys i užívala týchž (adaptovaných) znaků jako neumy, je přece jiný nofační systém. Nejprve teoreticky stanoví všechny přináležitos!i linkové osnovy, jakožto hlavníhonotačního faktoru, na němž lze choraliter notovat jakýmikoli značkami ; zvláště podrobuje výzkumu její proměny organisační. V systematice znaků třídí je podle noty simplex a stanoví ti•i Systémy hlavní: virgilní, jacentní a punktální, o několika kategoriích, podle toho, který znak je notačně hlavní a které jsou znaky přistupující. Sleduje jejich grafický vývoj, stanovil t ř i m e z i s y s t é m y, spojující logicky vlastnosti systémů dvou. Podařilo se mu tak převést na pravidelnosti ony jevy, které dosud byly vykládány jako nepravidelnostia poruchy. Systematicky je rovněž probádán vývoj l i k v e s c e n-c e v n o f ě c h o r a 1 i s. Je třeba připomenout, všechen dokladový materiál béře výhradně z č e s k ý c h r u k o p i s ů, takže když nic jiného, tedy na vědní trh přináší dosud nepublikovaný materiál. Notační doklady v prvých dvou svazcích jsou vydány separátně (universitou) jako Notationis bohemicae antiquae specimina selecta. Volumen I. (Příště dokončení). DOŠLÉ ČASOPISY. C e r k v e n i G l a s b e n i k. Glasilo cecilijinega družstva v Ljubljani. Ročník 55 čís 1, 2, 1932 (Leden-Únor). — Fran Ferjančič: Goriški metro-polit dr. Frančišek Borgia Sedej-vnet cecilijanec in pospeševatelj cerkvene glasbe. (str. 1-4). Autor líčí živa zesnulého metropolity dra. Fr. Sedeja a jeho zásluhy jako představitele ceciliánského pokroku. — Dr. Josip , Mantuani: Emil Hochreiter 60 letnil‹. (str. 4—9). Zivotní data a seznam církevních skladeb. — Fr. Ferjančič: Malenkosti. (str. 9-11). V oddíle Spremljevanje autor pojednává o tom, jak se nejlépe pozná církevní vkus varhaníkův. — Adolf Gróbming; Nekaj poglavij iz fiziologije in fonetike. (str. 12-14). V pokračování píše o funkci hrtanového čípku. (epiglottis.) — Dr. A. Dolinar: Iz glasbenega razvoja. (str. 14-17) hovoří o t. zv. >gótském církevním zpěvuc, (XII-XV. sto].). — Viktor Steska: Župnik Mihael Omerza, skladatel (1679-1742) str. 17-21. Zivotopisná data. — Fran Klančnik: Nekaj o mladirskih zborih (str. 21-22). Doporučuje zřizování dětských sborů s kterými měl mnoho úspěchů. -- August Kos: Cerkveni koncert v Ptuju (str. 22-23). Připojeny zprávy o koncertech, dopisy, literatura a různé zprávv. V příloze jsou tyto hud. skladby: Matija Tome: Postna, pro smíšený sbor a varhany; Dr. A. Dolinar: >Kot nekdaj gobavecc, pro smíšený sbor a varhany; Anton Irepal — dr. Molinar-Cigale: »Raduj se, Kraljicac, pro smíšený sbor a varhany; Martin Zelezník: >Ave Mariac, pro bas a varhany. Čís. 3.—4. (Březen-Duben). - Josip Janežič: Cerkveno Ijudskopetje (str. 33.39). Autor uvádí mnohé praktické návrhy, jak by bylo možno rozšířiti mezi Slovinci církevní zpěv. — Fran Ferjančič : Dokončení článku: Goriškimetropolit dr. Frančišek Borgia Sedejvnet cecilijanec in pospeševatelj cerkvene glasbe (str. 39-42). Dr. Josip Mantuani: Zgodovina cerkvene glasbe (str. 42-47). Spisovatel pojednává o Ockeghemu, jeho následovnících a o největším zástupci III. školy nizozemské Orlandu di Lasso. — Adolf Gr&hming. Nekaj poglavij iz fiziologie in fonetike (str, 47-50). Pojednání o tak zv. >velum palati". — Dr. A. Dolinar: Iz glasbenega razvoja (str. 50—53). Autor hovoří o rozvoji církevního zpěvu v době renesanční. — Vinko Stegnar: Slovenski skladatel] Srečko Stegnar (str. 53—56). Spisovatel vypisuje život a dílo tohoto skladatele. — Iv. Mercina: Zvon v preteklosti in prihodnosti (str. 56—58). Píše stručné pojednání o zvonech a literatuře zvonové. — Následují zprávy o koncertech, dopisy literatura a různé jiné zprávy. Jako hud. příloha jsou připojeny tyto církevní skladby: Emil Hochreiter: Salve Regina (pro smíš. 87 | ||||
|