|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Roč. 58. Měkká quinta dostává durovou variaci ve slově replevit: WHI, r r r re - ple - vit .. radostně opakovanou ve druhém závěrečném introitovém allelúja : VIII. r d ~ř ^ s. r A] - - - le - lú - - - - ja.. . Nejlepší exegesí každé chorální quinty jako celé neumové architektury a jejího obsahu zůstává ovšem liturgické slovo a liturgický text, tedy i v quintových ambitech chorálních i ntroitů. • • Msgre KAREL BOCEK Paběrky z kanonických visitací. ljako kanovník a latere slyšel jsem u příležitosti generálních kanonických visitací při liturgických úkonech leccos, co nebylo podle předpisu. Dovolím si na to upozorniti. Jsou to sice věci všeobecně známé; ale poněvadž se jich nedbá. nezbývá, než je opět při-pomínati. První upozornění týká se zpěvu ,Pange linguatt. Na konci odpolední pobožnosti, kterou koná biskup po svém příchodu na osadu, vy-stavuje se Nejsvětější v monstranci, aby jím bylo dáno požehnání. Při tomto výstavu má se zpívati hymnus =Pange lingua-• A tu se stává velmi často, že na kůru začnou slovy: DTantum ergo=. Ano někde přezpívají toliko tuto strofu a přestanou; a teprve když bylo dáno požehnání, pokračují: »Genitori genitoque«. To je ovšem nesprávné. Zpěv každého hymnu má se totiž začíti strofou první, tedy v našem případě slovy: »Pange lingua-. Ne-ní-li k úkonu liturgickému předepsán zpěv celého hymnu, stačí, zazpíváme-li slohu první a poslední s následujícím Amen, tedy v našem případě DGenitori«. Toliko tehdy, je-li při některé ze středních sloh předepsán nějaký úkon. na př.: kleknutí, anebo v našem případě úklona při slovech: -Veneremur cernui« ve strofě »Tantum erQoa, musíme zpívati i tuto střední strofu. A tak jest před Nejsvětějším vystaveným v monstranci zpívati z hymnu »Pange linguaa strofu 1., S. a 6. t. j. »Pange lingua<, =Tantum ergoa a =Genitoria. Nekoná-lí se při tomto výstavu jiná pobožnost, t. j. vystavuje-li se Nejsvětější jen za účelem požehnání, jak tomu jest v našem případě, anebo jak se děje ve venkovských kostelích v neděli po velké mši sv., zpívají se všecky tři uvedené strofy v souvislosti. Koná-li se však při tomto výstavu ještě jiná pobožnost, na př. Te Deum, litanie atd., zazpíváme na začátku výstavu jen 1. strofu hymnu. Pak následuje »Te Deum« atd. a teprve po vykonané pobožnosti zpíváme S. a 6. strofu s Amen. (V obou případech incensuje se Nejsvětější přj první a poslední strofě. "Lpívají li se všecky tři strofy v souvislosti, vkládá se incensum jen jednou.) Druhé upozornění týká se zpěvu při tiché mši sv. Pozoroval jsem, že při mši sv., kterou slouží nejd. pan biskup, zpívá se často píseň mariánská, řidčeji píseň mešní. To jest ovšem na škodu účasti věřících na mši sv. Nebof píseň mešní jest uspořádána ta',,, aby věřící, zpívajíce sloku odpovídající příslušné části mše sv., byli slovy písně upozorňováni na to, co se právě ve mši sv. děje, spojovali se s obětujícím knězem a byli tak mši sv. řádně a zbožně přítomni. A to je velice důležité. P. Marian Schaller z řádu sv. Benedikta přeložil nám do češtiny římský misál; profesor Dr. Fr. Cinek vydal krásný spis o mši sv., kterým chce přivésti věřící k hlubšímu porozumění, k vniternější a záslužnější účasti na mši sv. ; konáme iiturgické přednášky, jež sle- 92 | ||||
|