|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
bují týž účel: a píseň při mši sv., tento lidu českému nejmilejší a nejvlastnější způsob účasti na mši sv., ten by neměl sloužiti témuž účelu ? A neslouží mu, nezpívá-li se při mši sv. píseň mešní. Naše písně mariánské jsou krásné a lid je rád a nadšeně zpívá; ale jsou-li zpívány při mši sv., nedosahuje se jimi účelu písně mešní. A když potom i v pátek, tedy v den, jehož příznačný ráz je tak vžitý, že ještě dnes platí všeobecně za den určený k uctění umučení Páně, když potom i v tento den, jak se skutečně jednou stalo, zavzní kostelem : »Tisíckrát pozdravujeme Tebe<, nedivte se, že si člověk něco pomyslí, c-) by nevypadalo pěkně, kdyby se to napsalo. Tedy: ke mši sv. písně mešní! Proto se tak jmenují. Proto nám také vydavatelé Českého kancionálu upravili mnohé písně, které dříve mešními nebyly, jako p sně mešní. 03tatně máme také mariánskou píseň mešní: »0, Maria, útočiště naše=, perlu ceny veliké, kterou bohužel málo kde vylovili a která ležela zapomenuta v hlubinách kancionálu seatojanského. Nuže, vvlovme ji alespoň z našeho nového kancionálu! Vím sice z vlastní zkušenosti, že se lidu do ní nechce; ief vážnější, než ostatní písně mariánské, které mají většinou ráz písní poutních. Ale, když do ní jednou vnikl, o'olíbí si ji tak, že se již vždycky na ni těší. Vylovme z našeho kancionálu i jiné, tam ukryté perly mešní! Nechci se zmiňovati o jedinečné kráse písní: »Hospodine, všech věcí Pane!, »Hospodine všemohoucí!« »Hospodine, studnice dobroty!, atd., které nejsou pro všechny varhaníky našich venkovských kůrů. Ale dvě velké idey přítomné doby, idea unionistická a zvýšený kurs úcty našich svatých patronů měly by vynésti na povrch dvě, těmto ideám sloužící a venkovským varhaníkům dostupné písně, totiž Křížkovského: Ejhle, oltář Hospodinův září a, které by se mělo dostati ještě většího rozšíření, než dosud má, a pak Svchrovu : »K oltáři Páně Tato mešní píseň neměla by scházeti v repertoiru žádného kostela. Je melodicky tak přístupná, že se jí lid snadno naučí a rád ji zpívá. Vzývání v jednotlivých částech obsažená: »Oroduj za nás sv. Cyrile, sv. Metode, sv. Václave, sv. Vojtěše, sv. Lidmilo, ó sv. Jene, v nebi oroduj, chraňte nás svatý Prokope a Víte, Anežko svatá za nás oroduj!, tato vzývání působí tak neodolatelně na mysl zpívajících, že při nich jihne srdce každého upřímného Čecha a oči se zalévají slzami. To je píseň, která strhuje české srdce k nadšení, píseň, která piní kostely. Proto jí věnujme náležitou péči a jejím pěstěním i náležitou péči kultu našich sv patronů! Aby však píseň mešní dosáhla účelu nahoře vytčeného, o to musí pečovati varhaník. Máme bohužel nyní na venkově i takové varhaníky, kteří nejsou s to. aby vyhráli jednotlivé strofy mešní písně souběžně se mší svatou. Ale máme také takové varhaníky, kteří by to sice lehce dovedli, ale kteří tak nečiní bud z nevědomosti, anebo z nedbalosti. Za-pomínají. že nesedí u varhan proto, aby ukazovali svou dovednost v preludování a hověli svým libůstkám, nýbrž aby provázeli zpěv lidu a to tak, aby jednotlivé části písně mešní odpovídaly příslušným částkám mše svaté. Zasluhuje jistě pokárání varhaník, který, ponévadž mu právě napadl pěkný motiv, při obětování tak dlouho preluduje, že, když pak začne další slohu písně, jedna část věřících zpívá »obětování«, druhá však již >Sanktus«. O nepochopení úkolu varhaníka v tomto směru svědčí i toto: Bylo to v metě V. Při mši sv. zpívali mešní píseň, kterou varhaník obratně provázel. Po pozdvihování zavzněl na kůru sólový hlas ženský přednášející »Prosbu k P. Marii«. Pomyslil jsem si: >Neznáš asi mše svaté. Nevíš, anebo toho nedbáš, že nyní jest Kristus Pán na oltáři přítomen a že se tudíž sluší, abychom se mu s anděly klaněli a jinými myšlenkami se nerozptylovali.= Ale ještě více mě překvapilo, když jsem při obědě přes stůl zaslechl, jak jedea kněz C. Ss. R. panu varhaníku tuto vložku chválil zvláště z toho důvodu, že mešní píseň »příjemně zpestřila«. Někde se chtěli pochlubiti pěkným zpěvem a nechali zpívati několik zpěvaček na kůru, tak, že to ohromné množství lidu, které se při této mimořádné příležitosti sešlo a vypinilo prostranný chrám do posledního místečka, bylo po celou dobu služeb Božích odsouzeno k trapnému mlčení. Měl jsem při mši sv., zvláště však po mši sv., když se nejdůst. pan biskup modlil před oltářem díkůčinění, dojem, jakoby to četné shromáždění bylo nabito elektřinou. Jen do něho vhodit jedinou jiskru, jen zanotovat nějakou známou píseň a celé to >vymlčené< množství by vybuchlo v jásot, že by o něm zesnulý mistr Dvořák jistě opět poznamenal: =mane, to je symfonie<. Žádá-li nynější sv. Otec aktivní« účast lidu při mši sv. se zpěvem latinským, měli bychom mu ji odpírati při mši sv. se zpěvem českým? Nikoliv! Naopak, nabádejme jej, po-vzbuzujme jej, ano přidržujme jej, aby při rnši sv. zpíval. Ale pečujme o to, aby zpíval 93 | ||||
|