|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
P. BEAT. REISER O. S. B. (Řím). Základní body apoštolské konstituce „Divini cultus” Pia XI. (Přednáška, kterou měl při 24. generální schůzi Všeobecného Cecilského spolku v Lucernu.) (Dokončení.) Zaková argumentace by však odporovala myšlence zákonodárcově i smyslu zákona. Druhá změna. Mezi praktickými pokyny jsem napsal (III.2. d): »Kde se orchestrální mše za-kořenily a zdomácněly, bylo by pošetilé a nemoudré, jedním rázem je edstraňovati. Omezujeme je ponenáhlu R. Prvá polovina doslovu: »Bylo by pošetilé= — byla mně škrtnuta s po-známkou: »Ti, kdo nechtí upustiti od orchestru, nalézali by v tom omluvu pro svou liknavost a odkládali by zrušení orchestrálních mší ad calendas graecas,. Tyto dvě změny, jež mně byly nařízeny, jsou příznačny pro pevnou vůli nejvyššího církevního zákonodárce. These Sv. Otcem schválené uvádím na konci své přednášky. Tážete-li se, proč Řím v otázce orchestru najednou tak brzdí. odpovídám : Protože propaganda, zvláště pro vídeňské klassiky, stále se rozmáhala. Jedno nakladatelství církevní hudby nestoudně tuto propagandu provozovalo. Jakoby neexistovalo Motu proprio a Constitutio. V praxi se jednalo tak, jakoby v Motu proprio a v Constitutio stálo: Ideálem církevní hudby jsou především orchestrální mše. Potom mše A-capella a mše varhanní. Ke konci, ze zvláštních důvodů pro zvláštní místa a v obzvláštních případech pro dobu adventní a postní, nebo jsou-li soprány a tenory špatně obsazeny — chorál! V jednom místě o Velikonocích se nad tím hudebně vzdě'aní lidé děsili, když při velké orchestrální mši, kde Gloria jistě čtvrt hodiny trvalo, Magister choralis celé chorální graduale i se sequencí dal zpívati. »To se mohlo recitovati, jinak to dlouho trvá,« říkalo se. S oblibou pěstoval se — ba dokonce někde výhradně — onen druh hitdby, jenž jen výjimečně se trpí církevní autoritou. Mnohohlasá klassická A-capella a dokonce gregoriánský chorál — útvary, jež znamenají základ církevní hudby a jichž pěstování výslovně hudebními církevními zákony se žádá, — se zanedbávaly. Rejdilo se v onom temném pohraničí, kde rozdíl mezi dovoleným a nedovoleným, mezi církevním a světským v některých případech tak těžko jest stanoviti. Proto jest odůvodněno, pozvedl-li Řím energicky svého hlasu a nařídil krok do středu: In medio ecclesiae. V závěru ještě slovo o skladatelích a ke skladatelům. Š S. K pánům skladatelům. Nechf netruchlí skladatelé a dirigenti, že jim papež odmítnutím hudby orchestrální vy-razil péro z ruky nebo ohraničil jejich vývojovou možnost. Skladatel — a to, co chci říci, platí zvláště o skladatelích, již prošli moderní školou — skladatel, který celou svou duší a cítěním vnikl v chorál, najde svému tvoření nové možnosti a cesty, může se státi průkopníkem, revolucionářem a přece stavitelem. Je-li vyslovena v Motu proprio zásada, že kostelní skladba je tím církevněší a liturgičtější, čím více se blíží svým základem a duchem zpěvu gregoriánskému, nepraví se tím, že musíme zpěv gregoriánský kopírovati. Řekl bych: Moderní skladatelé církevní nechf vyrůstají z chorálu jako Reger z Bacha. Reger bvl Regerem, a přece z něho vane duch Bachův. Reger stále nad Bachem meditoval, Bacha cvičil a hrál a neužíval ho leč jako inspiračního pramene. Tak nechf moderní církevní skladatelé gregoriánský zpěv mají za svůj chléb vezdejší, nikoli za řídké, odporné, nestrávené sousto. Pak budou jejich skladby veskrze individuelní a původní, pravděpodobně původnější než dříve. A v jejich formě zračiti se budou rysy zpěvu gregoriánského. Ostatně není první úlohou církevního skladatele a dirigenta jeho osobně subjektivní tvoření, nýbrž oslava sv. liturgie ve smyslu a podle pokynů církve. Oddá-li se této úloze s pokorou z vyšších a nejvyšších pohnutek, spadne mu jako netušený, ale tím sladší plod do klína podnět a oplodnění pro jeho osobní, vlastní tvoření. Platí-li kde, tedy zde jisté: > Hledejte nejdříve království Boží= — a je to v pravdě království, žádný chudobinec, — =vše ostatní bude Vám přidáno, — totiž: objevení a nastoupení nových, skvělých cest v 'Jboru církevních skladeb. 97 | ||||
|