|
| ||||
| ||||
|
CYRIL Roč, ss.
SÓ*hnerova publikace chorálního accompagnementu. Gregoriánská akademie ve švýcarském Freiburku vydala ve svých studijních edicích loňského roku 1931 vzácné dílo o literární bibliografii chorální, Sóhnerouu monografii chorálního accompagnementu v Německu, zvláště v 18. století. *) Dosavadní vědecké bádání v oboru chorální vědy málo si všímalo otázky varhanního průvodu chorálního zpěvu gregoriánského. Sóhnerovo ideové a metodologické bádání pramenné v tomto ohledu znamená nový impuls a značný převrat. Poprvé řeší tu problém vztahu varhanní hry chrámové k liturgickému officielnímu zpěvu církve, a to na základě historických pramenů a dokumentů, af už čistě archivní, pramenné nebo i knižně-publikační provenience. Užívání liturgického zpěvu a varhan ve středověku je dodnes ještě mimořádně těžký problém. P. Sóhner ukazuje, jak technika varhanního průvodu iako bohoslužebné hry a doprovodu na Cantus planus prodělala během několika století značné množství hudebních i dějinně liturgických proměn, kdy a za jakých okolností počal působiti čistě instrumentální, řekněme moderním slovem o r c h e s t r á l n í accompagnernent na vokální charakter starocírkevních a chrámových melodií. Instrumentální prů,,,od hned od počátku liturgické hry varhanní tvoří diametrální rovnováhu a symetrii jak v gregorianice, tak v každé ostatní jiné hudbě vokální. Doprovázení chorálu bylo ve všech dobách jen částí, výsekem všeobecného umění hudebního a hudební nauky vůbec. Až do doby 17. století vyčerpávala se technika »Cantare per organumc při slavnostech chrámové liturgie v suplování gregoriánského chorálu. Doprovázení chorálního zpěvu v moderním toho slova smyslu mohlo přijíti k platnosti teprve po vytvoření basso continuo, tedy neidříva a nejranněji po roce 1600. Dobře zdůrazňuje P. Leo Sóhner, jak se praxe chorálního doprovodu vyvíjela vlastně z instrumentálního accompagnementu chrámové písně lidové. Na základě přebohatého materiálu pramenného ukazuje pak dále na nejrůznější stvlistickou modalitu a charakterovou typiku způsobů chorálních průvodů, jak je znalo a pěstovalo 18. století. Počátky a východ tvoří k nim bez zvláštního ladu a skladu tvořená harmonika klassické polyfonie vokální, nezaložené ještě na basi dominarttního systému tónového. Objevují se značné divergence, praxe chorálních doprovodů ponenáhlu přichází pod silný vliv harmonické dur-moll tonality, konečně na přelomu 17. a 18. století asimiluje a věrně napodobuje kompletní harmoniku vídeňských >,hochklassikůa až do doby kolem r. 1850, kdy D. Maettenleiter svým vystoupením obrací se nazpět na dávné volné funkce harmonického průvodu; postupu a stavby accapelistů. Je to v dějinách gregor, chorálu pověstná doba t. zv. řezenské reformy, která vrací doprovod gregoriánské hudby opět do formy, jakou měl kolem r. 1600, doby jeho vlastní genese. Velmi cenným, ba vzácným je přesné, kriticky dobře řešené a na základě pramenných dokumentů a publikací zkoumané teoretické studium chorálního accompagnementu sto-letí 18. Všeobecně platí tehdy pravidla, jak je udával v komposiční a harmonické metodě Contrapunctus simplex. Přes to existovaly skutečně také ještě jiné, jisté zvláštní předpisy hudební transposice, harmoniky, kolorování a otázky generálního bassu. Vznikají i kontroverse, psané disputáty a traktáty o technice chorálního průvodu a jeho praxe, mezi nimi neipověstněiší »Minutum choralee z opatství sv. Havla ve Svýcařích (kolem r. 1766). Svou publikaci uzavírá P. Leo kapitolou o praktickém provádění a provozování chorálního doprovodu a doplňuje text velmi mnohými notovými příklady, pracuje zde nejlépe komparační methodou. Nesporně, musikologie v oboru chorálního specifika obdržela ve studii Sóbnerově mnoho důležitých nových poznatků, které umožní četným dalším vědátorům na poli chorální teorie další individuelní studium monografické. Dr. B. C. Petr. *) Dr. P. Leo Sóhner O. P. B., Die Geschichte der Begleitung des gregorianischen Choral in Deutschland vornehmlich im 18. Jahrhundert. 16 Heft der Verófentlichungen der gregor. Akademie zu Freiburg i.d. Schweig., Verlag Dr. Benno Filser, Augsburg. K dostání v Missionsverlag St. Ottilien, Oberbayern, brož. 12 RM, váz. 15 RM. 104 | ||||
|