|
| ||||
| ||||
|
Rolc 1932. CYRIL
nejd. Ordinarius pražský, týkající se zavedení Českého kancionalu, jímž by se zamezilo šíření zpěvníků s odlišným textem a notací; 4. aby v každé diecési byl zřízen z hudebních znalců v rámci diecesních Jednot poradní sbor pro církevní hudbu a zpěv, který by ve spojení s ústředním výborem Obecné Jednoty Cyrilské pracoval na reorganisaci diecésních Jednot ve smyslu Motu propria Pia X. a Konstituce Pia XI.; 5. aby kolem svátku sv. Cecilie nejd. pp. biskupové povolili a ordinar. listem vyhlásili sbírku pro Obecnou Jednotu Cyrilskou, z níž by se hradilo mimo jiné vydržování varhanických kursů, a ze které by se přispívalo na Fond Mons. V. Miillera pro vybudování církevní hudební školy. Prouti e Summario protocolli Conferentiarum elucet (N. III.), decretum est in principio praefatis desideriis satisfacere. Quae dum cum Excellentia Tua communicare propero, ut Eadem in Sua dioecesi uiteriora disponere queat, permaneo cum optimis fraternis salutationibus Excellentiae Tuae addictissimus >I- Ceopoldus, archieppus Olomoucensis. Dr. I OMIT lÍll CYRIL PETR Problém klasifikace hlavních modifikací gregoriánských paleotypů. `.hro správný intonační přednes a reprodukční pochopení v liturgické praxi má tato otázka chorální gramatiky značný význam. Hudební periodisace gregoriánské hudby vlivem mimořádných proměn liturgického textu ukázala časem po stránce teoretické i prakticky intonační velmi početné a velmi různé modifikace, jich možnost a jich užití. Je nesmírně důležito jasně určiti okolnosti, které vedly k podobným modifikacím a systematisovati je konečně na určitý počet, do určité kategorie tříděného členění, kde by každá taková skutečná proměna našla přirozené své místo a přirozené své jméno: jasné, určité a krátké t e r m i n i technici ve vědě posvátného zpěvu definitivně naznačující různé a mnoho-tvárné zjevy a proměny. Bylo docela nutno takové jednou skutečně nalézti, takové, jaké by pokud možno nejvíce a nejlépe naznačovaly i charakterisovaly proměny melodických modifikací. Tím by také problém klasifikace těchto melodických modifikací gregoriánských paleotypů byl vyřešen. Přece ale nebylo k tomuto řešení třeba nové specielní terminologie. Filologie a gramatika, které mají ostatně samy o sobě úzké vztahy k psalmodii, ukazují nám již vzorem dobře raženou terminologii, užívanou a osvědčenou v tom ohledu dlouhými věky. Tak víme přeci, jak tvoření a alterace slova umožňují proměny formy («Eiu;ri.a~ciol) jsou to přívěsky a připojení písmen, slabik, stažení, zkrácení atd. Tyto skupiny verbálních a formálních pro-měn shodují se podobností analogicky s modifikacemi intonačními, jichž jsou schopny melodie v gregoriánské fraseologii. Analogicky je tedy prostě přenášíme na hudebně-intonační ekuménu užitím na melodické periodisaci chorálních písní. Hudebník pozná intuitivně vlastní invenční a i improvisační schopností okamžitě nebo později jejich správnost a užitečnost. Modifikujeme tedy gregoriánské melodické typy na 5 skupin 1. vynecháním čili aferesí (resp. synkopou a apokopií), II. připojením čili prosthesí (resp. epenthesí a epithesí), III. stažením čili syneresí (resp. krasí a eiisí), IV. dělením čili dieresí, V. záměnou čili variací. 111 | ||||
|