|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
Jan Lohel Ohlschlágel,*) narodil se 31. prosince 1724 v Losch u Duchcova, vstoupil do řádu Praem, na Strahově v Praze a byl r. 1756 na kněze vysvěcen. Hned po svém vysvěcení stal se ředitelem kůru Strahovského, který řídil až do své smrti, t, j. do r. 1788, tedy po piných 32 let. Během této doby vykonal Ohlschlágel veliké dílo. Přestavěi strahovské varhany, jež se staly pamětihodností tehdejší doby a jimž se obdivoval sám veliký Mozart, `opatřil kůr strahovský četnými nástroji orkestrálními, hlavně smyčcovými, vesměs to mistrovskými výtvory a složil veliký počet skladeb: mší, motet, a oratorii. Oratoriu věnoval Ohlschlágel v prvých dobách svého chorregentství velikou péči. Bvlo v pol. 18 stol. ustáleným zvykem pražských ředitelů kůru, pochlubiti se před veřejností nějakou mimo-řádnou hudební produkcí. A ta záležela právě v provedení nějakého oratoria. Provozování těchto oratorií bylo v rukách duch. řádů a jednotlivé řehole chtěly se navzájem v tomto ohledu předstihnouti. Včele stáli tu ovšem Jesuité. Ale i jiné řády: křižovníci, augustiniani a j. účastní se čile oratorního ruchu. Přirozeně, že strahovský Ohlschlágel nechtěl zůstati za ostatnímí a provozoval po příkladu jiných oratoria na Strahově a to nejen v době velikonoční, ale i v době vánoční. Bohumír J. Dlabač ve svém slovníku při hesle vOelschlegela (sic!) vypočítává veškeré skladby Jana Lohelia Ohlschlágela a mezi těmi uvádí i 2 vánoční oratoria, jež nazývá e Operetta natalitia<. Jedno z nich jest označeno datem 1761, v kterémžto roce bylo u přítomnosti členů král. saské rodiny (princů josefa a Bedřicha) na Strahově provozováno. Druhé označuje Dlabač letopočtem 1762; patrně to rok, kdy oratorium to bylo napsáno neb provozováno. Z těchto dvou, Dlabačem výslovně uvedených vánočních oratorií, zachováno pouze jedno. 0 druhém nemáme žádných zpráv. Podivno, že skladbu tu, — stejně jako ostatní oratoria Ohlschlágelova — marně bychom hledali v bohatém hudebním archivu na Strahově, kde jinak skoro všecky Ohlschláglovy skladby jsou zachovány a mnohé dokonce v autografu skladatelově. Oratorium, o něž jde, zachováno jest v hud. archivu cisteriáckého kláštera v Oseku u Duchcova. Ohlschlágel, rodilý z obce Losch, nedaleko Oseka byl patrně v úzkých stycích s členy kláštera oseckého, jimž oratorní skladby své -- o něž cisteriáci osečtí jevili zvláštní as zájem — dal k disposici. Oratorium zůstalo nám zachováno v současném přepise oseckého kněze Eustacha Fischera a nese tento název: **) Anima aíflicta et consternata — in neo — natum Salvatorem — amore flagrans — et consolata — operetta pastoritia — exhibita. (Jak duše sklíčená a skroušená planouc láskou k Novorozeňátku Spasiteli utěšení došla). V tomto vánočním oratoriu vystupují čtyři alegorické osoby: Anima —duše (Canto); Spes — Naděje (Alto); Cllaritas — Láska (Tenore); Fides — Víra (Basso). Orkestrální průvod tvoří dvoje housle, alto-viola, dvoje oboe, dvoje klariny, dvoje fagotti, a varhany Struktůra skladby odpovídá tehdejšímu způsobu, jakým t. zv. >Klášterní oratorium` bylo zvláště v Praze skládáno, v němž střídá se secco-recitativo s pří-slušnými ariemi a sborem. Koloratura zvláště v sopránu a altu jest taková, že obdivujeme, jak na klášterních kůrech, kde soprán i alt obstarávali v 18. stol. většinou hoši-vokalisté, tak nesnadné partie mohly býti vyzpívány. Radostná vánoční nálada nese se celu skladbou, v níž neschází ani nezbytný v tehdejších skladbách toho druhu naturalismus. V basovém partu přichází text: D... bosculus imugit: bú, bú, bú. Consentit asellus: i-ó, i-ó, i-ó ...~ (Volíček bučí: bú, bú, bú. Oslíček přizvukuje: i-ó, i-ó, i-ó.) Avšak hudebně zpracován tento text tak, že necítíme naprosto žádné banálnosti. Hudební struktura Ohlschláglových oratorií jest vlastně ona, jak ji známe z oratorií vzniklých ve škole neapolské. Jsou oratoria ta obyčejně dvoudílná, dualismus recitativů a arií se jeví zde podobně jako v opeře, sbory přicházejí na konci obou dílů či spíše jen na konci díla vůbec. Ouvertura (introductio) orkestrální nechybí nikdy. Celkem možno říci, že Ohlschl tgel pracuje se stejnými hudebními prostředky jako »mladý Mozart«, na jehož hudbu hudba Ohlschláglova silně připomíná. A v tom záleží právě roztomilost celé hudby Ohlschlágelovy. Podrobné vypsání života a činnosti jeho viz v mé monografii »lan Lohelius Ohlschlágel« uveřejňované v časopise našem roč. LI. (1925), LII. (1926), LIII. (1927), LV, (1929), LVI. (1930), LVIII. (1932). **) Ukázku tohoto vánočního oratoria (a to pouze první jeho část) provedlo v čs rozhlase Sdružení pro duch. hudbu<, řízením VI. Němce. 113 | ||||
|