|
| ||||
| ||||
|
Rok 1932. CYRIL
Takto pořízené bibliografické záznamy na katalogisačních lístcích budou zasílány do centrály v Brně (dr. Vetterl), kde bude nutna korektura a uvedení na jednotnou formu. Nelze totiž předpokládati. že by všichni spolupracovníci činili zápisy přesně dle katalogisačních směrnic, nebof přijdou v úvahu případy, kdy i odborník zakolísá, a které způsobí mnohdy i při neibedlivějším zpracování úchylky od daných pravidel. Práce se sbíráním evidence bude velmi těžká. Nebof představíme-li si naši hudební tvorbu, hlavně 18. stol., kdy hudba se pěstovala všude, na zámcích, v klášteřích, na kostelních kůrech, i u soukromníků, budou často unikáty tam, kde bychom jich nejméně čekali. Bude proto záležeti na ochotě správců archivů, řed. I+ůrů i jiných zájemců, aby tuto akci všemožně podporovali a pomohli vybudovati toto velkolepé dílo. ti• Dr. BORUMÍR CYRIL PETR Olázky moderní varhanní architektury a techniky. JLůzná architektonická a technická typika moderních varhan i specialisace mnohých var- hanářů stavitelů vyvolávají dnes ponejvíce v Německu problémy, kterých je třeba alespoň si všimnouti. V produktivním fabrikovém životě dnešních varhanářských firem vzbuzuje zájem především efektní architektura se svými visuelními dojmy, mechanika moderní techniky hracího aparátu, graciésní mohutnost zvukové intonace. Jsou varhanáři obchodníci a varhanáři umělci. Činnost mnohých »en grosc-továren na všechny možné hudební instrumenty není hodna qualifikovaného ani numerického doporučení. Šablonovitá varhanní produkce bez pečlivého výběru proportionalisty, daného interieuru a materiálu s neschopnými systémy varhanních traktur, vzdušnic, vzduchových kanálů atd. jsou toho skutečným dokladem. Varhanní technika a její hudebně-umělecká výkonnost za dobu posledních 50ti let umělecky vlastně nejen zůstala stát, ale i klesla. Dnes ceníme varhany jen podle disposičního aparátu finančního a jeho inkase, přihlížejíce spíše na lacinost nežli na jakost. Snad je to defekt a hřích doby. Laciné. varhany jsou ovšem také ale samozřejmě ne-schopny nároků na nějaké vyloženě umělecké reprise a řádný varhaník-umělec na ně ne-reflektuje. Tím přirozeně trpí i varhanní umění samotné. Varhanické firmy a továrny po-strádají umělecky i technicky odborně vzdělaných poradců, kteří by uměli nástroji vdechnouti duši. Ani bibliografie varhanní literatury se mnoho nemění, ač se dotýká jak techniky, tak theorie. Problémy estetiky zůstávají mnohdy úpině stranou. Kde je dnes duch varhanářů iako byl Scherer, A. Schnidtzger, A. a G. Silbermann Cliquot, A. Cavaillé-Coil, E. F. Walcher a j.? Můžeme směle tvrditi, že od časů Mathesonových, Praetoriových, Don Bedosových ne-bylo vlastně až do nejnovější doby důkladně pracováno na problémech varhanní architektury a techniky. Jaké šablonovité eveledíloe napsal Tdpfer, podle něhož mnohé, přemnohé varhanářské ateliery vyrábí svoje nevkusné zboží! Kdo se dnes z dnešních varhanářů vůbec ještě věnuje studiu varhan, jejich umělecké fysiologii, kdo si získává o nich znalosti tolika qualit, hlavní jejich typy, jejich fysickou anatomii a akustickou analysi, estetické odůvodnění varhanních disposic s jejich specificky intonačními krásami jednotlivých exposic i kombinací? Každý varhanář jde vlastní cestou a na vlastní pěst, bez normy a bez pravidel. Vždyf přece nestačí jen rozeznávati od sebe varhany chrámové, koncertní, divadelní a kinovarhany ! Nejlepším zl 115 | ||||
|