|
| ||||
| ||||
|
R. 1932. CYRIL
do Emauz a na ostrov Wight k benediktinům solesmesským. Když jsme byli jakž takž npocvičenin, nastala vlastní práce, jejíž hlavní díl byl vykonán v školním roce 1910—11, kdy zesnulý katecheta Hakl byl prefektem zpěvu. Bohoslovci chodili každou neděli a každý zasvěcený svátek v kotách na velkou mši sv. do katedrály a zpívali při ní asperges (vidi aquam), introit, communio a responsoria. Kromě toho zpívali na Dušičky a při oficielních mších zádušních celé requiem a absoluci ad tumbam. Před Dušičkami celé officium za zemřelé. Na Boží hod velikonoční a svatodušní a na Boží Tělo sequenci s předcházejícím graduale. Na Hromnice, na Popeleční středu a na Květnou neděli zpěvy při svěcení a při průvodu. Pak všecky zpěvy Svatého týdne při officiu i při obřadech. Přičteme-li k tomu chorální mše v kostele seminářském, slavnostní nešpory a terce, nemluvě ani o zpěvu sborovém, jemuž byla věnována veliká péče, objeví se nám úcfyhodný výkon, na jehož na-studování musili členové pěveckého sboru obětovati často veliký díl svého volného času. Následující léta šlo to již snáze, ale první rok byl perný. A že jsem mohl všecko to s bohoslovci nastudovati, že se to mohlo v katedrále bezvadně přednésti, bylo hlavně zásluhou zesnulého katechety Hakla, jenž byl toho roku, jako bohoslovec IV. ročníku, prefektem zpěvu. Hakl měl veliké hudební nadání a osvojil si v brzku znalost nového chochálu tak, že jej zpíval ve všech klíčových polohách téměř s listu. Jeho pohotovost a jistota v intonovaní, zvláště při officiu, byla obdivuhodná. A ten jeho klid při tom ! Nikdo by byl neřekl, že koná tuto obtížnou a odpovědnou funkci po prvé. Práce, kterou zesnulý v tomto oboru vykonal, byla veliká. Škoda, že tradice její, která utěšeně pokračovala, byla přerušena! Po válce byl totiž počet bohoslovců tak nepatrný, že sotva stačil na přísluhu při slavných službách Božích. Skoda ! Chci se zmíniti ještě o jedné zásluze dp. katechety Hakla. Po návratu z války, kde konal službu polního kuráta, založil v r. 1919 pěvecké sdružení, které shromažďoval a pilně cvičil v studentském semináři. Brzy však byl nucen vzdáti se pro chorobu činnosti cvičitelské v tomto sdružení, jehož v červnu téhož roku ujala se moje maličkost, ustavivši je jako Jednotu Cyrilskou. Milý Jene! Opustil jsi nás sice, ale žiješ dále mezi námi, žiješ zvláště v mé vděčné paměti! Rád vzpomínám té tiché práce, kterou jsme spolu vykonali, dělíce se bratrsky o starosti i o radosti s ní spojené. Když jsi v katedrále zpívával s kolegou Mackem obtížnější části sólové, když starostí i posvátným zanícením rozbušilo se Tvé dobré srdce, nebylo klidno ani moje, sdílíc s Tebou Tvou starost i Tvé posvátné nadšení. A když jsi skončil a naše oči vyměnily si pohled vzájemného uspokojení, prožíval jsem s Tebou celou radost, kterou jsi pocifoval ze zdařilého přednesu nebesky krásných melodií chorálních. Dozníval jsi, milý Jene, ale nezpíval's nadarmo! Doufám, že do šlépějí, které jsi za-nechal v českobudějovické katedrále, vstoupí brzy noví následovníci. Hůře je s Městskou Jednotou Cyrilskou. Pečoval jsem o ni po Tvém onemocnění po 11 roků jako sbormistr a věnoval jsem jí nezištně, co jsem měl a co jsem uměl. Dále však nemohu. Choroba svazů hlasových nedovoluje mi, abych se opět uvázal v tento namáhavý úřad. =Ticho po pěšině, kudy chodíval ...c, již na 3. rok — a nástupce nelze najíti. Milý Jene! Má snad zahynouti dílo, kterému bylo dá io do vínku tolik lásky, pro které bylo přineseno tolik obětí ? — Za odměnu za svou obětavou práci, okoušíš jistě již blaženosti zpěvů andělských 0 rozpomeň se svého štípení na zemi a vypros naší milé Jednotě, aby i ona oživla a rozhlaholila se opět ke cti a slávě Boží a k radosti všech dobrých lidí! Nezapomeň! I my jsme pamětlivi Tebe. A jednou: Na shledanou ve sboru nebeském! Msge Karel Boček. Hájkův Fond při Obecné Jednotě Cyrilské v Praze. Veledůstojný pán Jan Hájek, nyní farář v. v. na Hrubém Rohozci u Turnova, založil 23. V. 1923 při Obecné Jednotě Cyrilské Fond, jemuž bylo výborem dáno jméno podle šlechetného dárce a jehož účelem — podle přání zakladatele — má býti vydávání starých českých církevních a duchovních skladeb. 123 | ||||
|