|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
(str. 27-29). — Cantř di Pasqua (str. 30 ) — Breve Dřrettorio Ceciliano (str. 3I-32). — Appendice rnusřcale (str. 33-40). — P. Angelo De Santi contmemorato alla Seno/a di S. Cecilia a Trřeste (str. 41-42). — Cinnost cecilská a různé zprávy (str. 43-48). Čís. 3. — Il liber Cantus neř Seminari (str. 50-51.) — Caniř per ř[ mese di tllaggio (str. 52-54). Breve Dřrettc rřo cecřliano (str. 54-55). Appendřa musicali (str. 57-64), —Činnost cecilská — různé zprávy — literatura (str. 55-72'. Čís. 4. — D. F. D. I,.: Figli delta Chřesa cantale lu Messa (str. 74-76). — I canfř delta Pentecost— st. 76-77). -13reue Dřreltorřo Cecřliano (str. 78) — Cinnost cecilská, různé zprávy a literatura (str. 79-96). Čís. 5.-6 — Dopo la lesta def Corpus Domřni (str. 99-101). — Canti devofř al S. Cuore (str. 1021. Breve Qiretlorřo Cecřliano (str. 102). — P. Paolo Avella : Cimelř rnusřea[ř a Gaeta (str. 103). — Čřn nost cecilská, rcizné zprávy a literatura (strana 109-128). — Appendice musicale (str. 105-120). Čís. 7.-8. Sac. Ranřero Giorgř: Il canto de( Vangelo nella Messa solenne (str. 129-134). — D. E. D. L.: Nota all 'Appendice musicale ;str. 135). — Breve Dřreltorřo Cecřliano (str. 136) — Appendice musicale (str. 137-144). — Cinnost cecilská, různé zprávy a literatura (str 145-152). Čís. 9. — If segretarřo generale: Due ri erve al Liber Cantus (str 153- 55). — Celeslřno Balbiani : In margřae alfa princa adununza organislřca italřarta (str. 155-157). — Appendice rnusicale (str, 161.168). —Čřnnost cccilshá (str. 159). — Růulé zprávy a [ilerafuru (str. 169-176). Čís. 10. — Dom Gregorio M..Snnol O. S. B.' Commentorando la fes[a di S: Cecilia (str. 177-]80)• P. G. H. Le Gueuello: In dn[cř Jubřlo (str. 1R1-184). — Appendice musicale (str. 185-192). —Čřnnost ceciLslrú, rcizné zprávy a literatura (str. 194-200). RLIZNÉ ZPRÁVY. V americkém českém listě „Hlas” ze dne 22. listopadu 1932 uveřejňuje Alois Mergl delší článek nadepsaný =Besídka círk. zpěvu<, v němž mezi jiným píše: ... je to skutečnou novinkou při pohledu do odborných časopisů pro církevní hudbu — shledávati, že záležítost řehořského chorálu mkterakž není na mrtvém bodu. Clánky, jak povrchní praxe chorální se týkající, tak hlubší (o původu) a ještě hlubší (však ne pro laiky —jen učence — o rytmu) ty ]ze spatřit v >Cecilii<, v Katolickém sbormistruc (The Catholic Choirmaster), ba i v :The Fourthnightly Review< — ano i český =Cyril« nedávný má článek na-lezený v pozůstalosti Msgra Václava Můllera, posledního radaktora, kterýžto je velmi a velmi přesný. Je to překlad německého výkladu apoštolské konstituce Pia XI., který pořídil jistý německý Benediktin. Všiml jsem si jednoho místečka: Že tento vykla-datel vyžádal si samého papeže Pia XI. dobrozdání o správnosti svého výkladu. A ten že jedno, toho jeho výkladu místo, kde praví, že =hudební nástroje n e j s o u z a k á z á n y,,, přeškrtl : ni-koliv, že by to nebylo správné, nýbrž proto, jak se Sv. Ofec vyjádřil, aby se z toho nevyvozovalo, že »hudební nástroje (při zpěvu ke mši svaté) jsou d o v o1 e n y<,. Je to maličkost, ale i z té je vidět, jak přesně a přísně Sv. Otec vykládá smysl konstituce, že totiž — při všech možných ohledech na všecku dovolenou hudbu přednost dáti jest — hlasu lidskému, t. j, zpěvu. Roč. 58. V rozhlase slyšeli jsme na Boží hod dne 25. prosince 1932 jedno ze starých vánočních oratorií strahovského skladatele Jana Lohela Ohlschlágela. Vzkříšení tohoto vynikajícího, ale zapomenutého mistra XVIII. stol., jest věru záslužným činem všech, kteří se o provedení tohoto oratoria jakýmkoli způsobem zasloužili. Bohužel, při netečnosti našich hudebních historiků si toho vůbec nikdo nepovšiml — ba ani Němci čeští ne —, kteří jindy tak rádi skladatele 18. stol., třebas na teritoriu našich zemí zrozené, ale v ovzduší tehdejší německé kultury vychované, si vyhražují pouze pro sebe. Provedená skladba jest z hudebního archivu cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova a podává důkaz o tom, na jaké výši stála v našich zemích duchovní hudba v polovině 18. stol. Podobně jako František Xaver Brixy tak i strahovský Lohelius ukazují zřejmě ono hudební ovzduší celé tehdejší doby, z níž vyrostl veliký Mozart. — Provede-ním pověřené Sdružení pro duchovní hudbu ijeho jednotliví sólisté, stejně jako orchestr Radiojournalu podali pod taletovkou dirigenta Vladimíra Němce výkon v pravdě prvotřídní. Přiléhavý informační úvod o skladateli a jeho významu i o provedené skladbě přednesl v rozhlase před vlastní produkcí jeden z nejpovolanějších znalců osobnosti i díla Lohela Ohlschlágela strahovský archivář a docent university Karlovy Ph. Dr. Romuald Rudolf Perlík. JUC. Václav Bošek. ÚMRTÍ. Z řad horlivých cyrilistů odvolán byl nenadále konsistorní rada a děkan v Krnsku J Eihnrich. Zemřel při sloužení půlnoční mše sv. na Štědrý den dne 24. prosince 1932. Zesnulý byl neúnavným pěstitelem pravé círk. hudby, a při každé příležitosti dbal toho, aby círk. nařízení o církevní hudbě byla za každých okolností zachovávána. Byl i přispívatelem našeho listu. Jedním z posledních jeho příspěvků jest odpověd »ihočeskému varhaníkuc, týkající se hraní světských skladeb v katolických chrámech. Fáhnrich důtklivě tu připomíná, že nesmí se připustiti za žádných okolností, aby světský duch nám vnikal do našich katolických chrámů. Cest budiž jeho památce! LISTARNA REDAKCE. Odpověa na dotaz z minulého čísla. (Východočeskému varhaníku.) Podle § 1. min. nařízení z. d. 1. srpna 1907 mají náboženské společnosti výhradní právo na obstarání církevní hudby. Výklad tohoto nařízení jest ob-sažen v knize: Jan Pauly, Pohřební právo náboženských společností v Rakousku po stránce státního zákonodárství. (V Praze, Gustav Francl 1917), — kde na str. 14 se praví: Při chrámovém choru bývají ustanoveni chrámoví hudebníci, kteří mají právo provozovati smuteční hudbu při pohřbech, a žádný pohřební ústav není oprávněn objednávati na pohřby církevní hudebníky jiné, leč by farář k tomu souhlas dal. Každý farář má právo hudebníkům předepsati písně, které hráti mají t. j. takové, které s duchem pohřbu církevního se srovnávají, poněvadž celý církevní pohřeb jest vlastně náboženský úkon, který dle článku XV. stát. zák. ze dne 21. prosince 1867 patří pod pravomoc faráře, jenž má právo rozhodnouti, co jest dovoleno a co není. Aplikováno na Váš případ: Osadníci jsou nuceni bráti si k pohřbu hudbu kostelní. Chtějí-li však, aby při pohřbu hrála cizí hudba, jest nutno, aby st vy-žádali svolení p. faráře, jenž může jejich žádost prostě zamítnouti. Zmíněný »Právní poměr mezi far-ním úřadem a pohřebními ústavy<, který napsal Jan Pauly, jest dosud v platnosti. R e d. Cyrillo - M ethodějská knihtiskárna V. Kotrba v Praze. — Nákladem 0 becné Jednoty Cyrilské. | ||||
|