|
| ||||
| ||||
|
Josefa Jire~ka Hymnolo~ia bohemiea.
Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století. Michna důstojně k nim se přidružuje První jeho dílo jest: „Česká Marianská Muzika, radostná i žalostná, v tři díly rozdělená, ke cti nerozdílná- jediné Trojice, nejsvětější, rodičky a ršecla sz•atých.” (V Praze 1647, v impressí akademické 40, str. 148). Titulní list ozdoben jest dřevořezbou, která v dolejší své části představuje chor literátský, nahoře beránka s korouhvičkou, po stranách pak Davida a Salomouna. Vydáni opatřil seminář svatováclavský, jménem jehož podepsána i dedikací arcibiskupovi Arnoštu Vojtěchovi hr. z Harrachu, kde se o Michnově díle praví, že je „patrio idiomate, at stylo amoenim•e, notis intérim ad hodiernas leges musicas haud molliter religatis, choro tamen, qui promptius obveniat, monotessaro Clio dom_estica concinnavit.” K pfsnim venkoncem připojeny jsou melodie, kteréž Miclina „co nejsprostněji na čtyry hlasy a některé na pět hlasův zkomponoval, tak aby netoliko v vzáctuých městech od dobrých muzikantův, ale také v nejsproštějšfch městečkách od sprostných kantorův zpívati a užívati se mohly.” Písně rozděleny pod trojí záhlaví: I. o slavnostech Boha a Syna božího, II. o slavnostech matky boží, III. o umírajících a zemřelých. 1) Druhá sbírka Michnových písni vyšla 1. 1661: „Svatoroční mztzika aneb sváteční Icancionál, ke cti a chvále svatých milých božích v nové složený” (s týmž titulním obrazem, v Praze, v impressí akademické, 40 str. 275). Michna sám ji věnoval rychtáři, purkmistru a radním St. M. pražského. Mimo to Michna písně výroční opatřil průvodem jednoho, dvou i pěti nástrojů a l. 1650 složil píseň k oslavení marianského obrazu staroboleslavského, když po třicetileté válce 1. 1650 přes Jindřichův Hradec vezen byl do St. Boleslavě. Týmž směrem, ačkoli až hrubě v titěrnou zdětinělost se zvrhajícím, nešen jest malý sborník, 1. 1658 od jesuity F. B(ridelia?) vy-daný: „Jesličky, staré i nové písničky v nově narozenému králi Kristu Ježíši Betlemskému za dar nového léta připsané” (S°, str. 111). Po Michnovi co skladatel písni církevních svou dobou proslul svět. biskup pražský, Jan Hynek Dloulaoveslcý. Vydal jich dvě sbírky. První, na dvé se dělíc, v přední části nade-psána jest: „Požehnané pole, na kterémž švi- ') Dílo toto sám Michna na jiném místě nazývá Lautnou Marianskou. torný slavíček poletuje” (St. Boleslav), v zadní: „Ldoroslavíček na poli požehnaném” (v Praze 120, 1670) ; druhá slove: „Duchovní recipe proti morové ráně” (v Praze, 12°, léta 1676 a 1630). Dlouhoveský byl horlivý milovník národa a zejména církevního zpěvu českého. Vysoce vynášeje zásluhy i povahy národa našeho, velebí jej i proto, že nejvíce vyniká zpěvem a písněmi, „kdež jinší od uás noty, melodie a textu sobě vypůjčili a nejvíce Němci na svůj jazyk je obrátili.” Když 1. 1674 0 vánocích v Římě pobýval, na den mlacfátek s 200 Čechův a ještě s jinšími připojenými Po-láky a Němci veřejně do tří předních chrámův římských putoval. „Tu jsme celý deu jako u nás po cestě vždycky písně hned od oltáře sv. Václava tam stojícího zpívali ; ač jinší cizokrajani nás nerozuměli, však pří-jemnost a líbeznost zpěvu melodii a tu naši sprostou českou harmonii nad míru vychvalovali.” Tak Dlouhoveský sám napsal v před-mluvě, kterou připojil ku kancionálu Václava Karla Holana ILovenského, kapelmistra „výhradního” kostela na Vyšehradě. Kancionál tento náleží k velikým podnikům svého spůsobu. Tištěn jest s melodiemi z) i dřevořezy, folio, str. 408, u Jířfka Labouna léta 1693-1694. Titul jeho zní: „Capella regia musicalis. Kaple královská zpěvní a musikální v řeči a v jazyku českém svatováclavském, někdy od otce vlasti slavné a svaté paměti císaře Karla IV, na laradé pražském často zvuč;aě a hlučně držaná, to jest Icarzcion(íl a kniha zpěvní na všecky svátky a slavnosti výroční.” Věnováni přijal nejvyšší komorník, Ernest Josef z tiValdšteina. Písně jednak od jinud jsou snešeny, jednak od Holana samého skládány. Některé opatřeny i akrastichem jména skladatelova. Mimo to Holan 1. 1692 s notami vydal „Pašije P. Ježíše Krista na velký pátek podle sepsáni sv. Jana”, připsav je Janu Ig. Sumovi z Vlastislavě, děkanovi v Sobotce. Ty 1. 1721 Jiří Laboun spolu s pašijemi na květnou ne-děli znova vydal pod titulem „Královská koruna zlatá”, celek připsav Dr. Václavu Xav. Neumannovi z Pucholze. Dílo, literárním historikům našim po tu dobu neznámé, jest zpěvník katolický, 1. 170() v Trnavě u Jana Ondřeje Hiirmanna vydaný i2) Někdy nicméně odkazováno i k melodiím písní světských jako při písni svatební Holana sa- mého, v kancionál vložené, k melodii písně: „Nebeští kavalérové.” | ||||
|