NEZAŘAZENO
Ročník: 1933; strana: 2,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
ru k vůdčí melodii. Ale mezi sebou neměly žádného harmonického spojení. Toto sukcesivní přidávání vedlejších hlasů mělo v zápětí harmonický nesoulad všech hlasů dohromady. Všem hlasům byly společné jen totéž tempus a tentýž rytmus. Vznikla syrrytmie, ale ne ještě homofonně, nebof chyběla harmonie, základ to umění nového, ars nova. Vícehlas tohoto druhu má formu starého motetta s různým textem v jednotlivých hlasech.

Ve staré diafonii jsou prvky instrumentální, kdežto vícehlasé motetto v starém umění přechází již do oblasti ryze vokální.

Instrumentální hudba měla trojí účel.

Především obstarávala doprovod jednohlasé nebo vícehlasé písně a samo-statně účinkovala ve formě předeher, meziher a doher. Při průvodu zpěváka hrál hudec tutéž melodii, jakou zpíval zpěvák, nebo kolem ní okoroval po způsobu primitivní heterofonie, jak již bylo naznačeno. Nebo měla instrumentální hudba účel podpůrný, subsidiární. Nahrazovala ve vokální skladbě lidský hlas nástrojem. Příklad toho podává tříhlasé motetto Imperatrix gloriosa (Speciálník královéhradecký 1, N-3b), v němž u třetího hlasu jest poznámka: Vox per se na quinternu, t. j. hrej třetí hlas na kvinternu, ale spolu nezpívej 1 Loutnový nástroj kvinterna, čili chiterna se 4 strunami byl oblíben k tanci v Čechách za 14. a 15. věku. Zakladatel nového umění Machault ji viděl ve sbírce nástrojů Karla IV.

Instrumentální hudba vystupuje i samostatně. Přichází k nám v taneční for-mě z ciziny, na př. v selském tanci, zvaném Pfobenswancz (Bauerntanz), který složil Barbireau (Strahov, sign. DO IV, 47). Na tento taneční instrumentální kus se zpívala v Čechách mariánská antifona Ave virgo speciosa. Taneční rytmus vnikal takto do kostela. Známa byla v Čechách i taneční hudba instrumentální nizozemského skladatele Tauranta. Někdy byl instrumentální kus rázu programního, na př. Muteta Kokodáč, rytmem znázorňující slepičí kdákání. Tyto poslední dva druhy hudby instrumentální, totiž hudba subsidiární a samostatná, udržovaly se ještě v době, kdy vítězí ars nova.

Uvedli jsme různé slohy umění starého, ars antiqua, které se vyskytovaly v Čechách. Jest další otázka, v jakých hudebních nebo liturgických formách se vyskytují. Primitivní dvouhlas vokálního rázu byl při liturgických textech, hlav-ně v graduáliích a v responsoriích. Příklad toho podává ve vyšebrodském sborníku H 42 z r. 1410 na 1. 114a versiculus Domus mea v responsoriu k nešporům Benedic domine domum istam o svátku Posvěcení chrámu. (Dedicatio ecclesiae.) Heterofonními prvky v tomto veršíku jest anglický gymel a francouzský déchant. Skladba jest sice původu mezinárodního, ale zpívala se také v Čechách.

V chrámové diafonii bylo tedy dovoleno jen zpívati, nikoliv lidský hlas provázeti nástrojem, ač instrumentální hudba vnikala i do kostela proti všem synodálním zákazům, jež lze stopovati ve Francii a v Německu od stol. 9. a v Čechách hlavně ve stol. 13. -15. Ve světské hudbě vícehlasé rázu starého (ars antiqua) byla oblíbena forma dvouhlasé i tříhlasé písně, při níž patrně některý hlas se hrál na drnkací nástroj. K světské písni řadí se i dvouhlasá píseň duchovní s nástrojovým průvodem, jejíž příklady podává vyšebrodský sborník z r. 1410, zapsané černou a červenou notou mensurální.

Vedle liturgických primitivních dvouhlasů a vedle vícehlasé písně světské i duchovní patří k starému umění motetto až o 5 hlasech s různými texty při nich. Jsou to liturgické a hudební formy starého vícehlasu.

Bylo to umění minesángrů, které nejenom vneslo do české písně třídílnou formu, nýbrž které také ovlivnilo vícehlas v Čechách. Avšak vícehlasé formy české byly proniknuty rytmem a mensurou domácí hudby světské, hlavně instrumentální. Hudební umění minesángrů bylo v Čechách známé. Poslední z nich, Oswald z Wolkesteina, byl ve službách Zikmundových, a tím jest dán jeho po-měr k Čechám, třebas že byl nepřátelský, jak svědčí jeho posměšná píseň: In Huss nu hass dich alles laid (D. T. ~., píseň č. 120). Samozřejmě jsou patrny v českém vícehlasu starého umění i vlivy francouzského chansonu.

Vývoj od slohu starého k novému nešel v českém vícehlasu náhle. Objevuje se sloh přechodný, v němž heterofonní zbytky zmizely a organální vedení hlasů

2
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ