|
| ||||
| ||||
|
pod titulem: „Cantus calholici. Písně katholieké latinské i slovenské, nové i starodávné, z kterými krestané v Pannonyji na výročné svátky, slavnosti, .při službě boží a v jiném obzvláštném času z pobožnosti své krestianské užívají. Následují potom písně na katechismus, o svátostech Nového Zákona, letanie rozličné na východy církevné atd.” (40, s. 322). Kancionál ten apořizen byl od jesuitův uherských, jakož viděti již z toho, že s pominutím jiných svatých položena jediné piseň o sv. Ignatiusovi. Sic jinak písně rozděleny jsou na tré, totiž na písně dle roku církevního, na písně k Panně Marii a na obecné. Největším dílem přejaty jsou z kaucionálův českých, ač pravopisem ke slovenčině poněkud přispůsobeným. Výtisk v Č. Museum 58. II. 23.
L. 1712 Karel Frant. Rosenmúller vydal sbírku písní starších i nových o svatých : „Kancionálek historie-ký aneb životy svatýcTz,” kde již i píseň: „Podivte se národové” o sv. Janu Nepomuckém. Po Holanovi se v Čechách 1. 1719 u vy-dáni většího kancionálu, s podporou známého hraběte Fr. Ant. Sporeka, uvázal farář chroustovický Josef Bo.žan. Vyšel pod titulem : „Slavíček rajský, na stromě života slávu tvorci svému prozpěvující.” (V Kr. Hradci, fol.). I známý stihatel starých kněh, Antonín Koniáš, ač bez jména svého, bez not vydal zpěvník: „ Cytara nového zákona, pravého Boha v předrahých Kristové víry v ta)emsčvíck a v svatých jeho libozpčvně oslavující”. (V Kr. Hradci 1727, 80, str. 579 krom registřika), jenž potom opětovně byla vydána. Vydáni čtvrté 1. 1762 opatřil farář líbeznický Jiří Václav Paroubek, značně je novými písněmi a zejména připojením písní pohřebních rozšířiv. Paroubek mimoto vydal „Písně na evangelia nedělní celého roku” v Praze tiskem Prušovým 1. 1760 (80, str. CLXXII). Pelcel dílo to připisuje Koniášovi, i není proč toho popírati, ačkoliv ničím zjištěno není, po kterou míru Koniáš při skládání byl činný. aniž co Paroubek sám ze svého přičinil. Jen tolik nepochybno jest, že Písně 1. 1760 vydané jsou dílo od Cytary do cela rozdílné i v této příčině zcela samostatné. Jiných menších zpěvníkův za XVIII. věku vydáno ještě několik; 1) jsou to vesměs vyiiatky z většich sbírek. Ale hlavni kancionál katolický, který až po naše dny nepozbyl vážnosti své, jelikož na něm založen i nejno- ') Zvláštní zmínky zasluhuje vydaný u M. A. Htigera, arcibisk. impressora v králově dvoře v Praze, , Velryni pohodlný kancionálek za mrtvé, t. j, hojnost písní poh~ebních" (bez r., podlouhlý 40, listci 32), jelikož posud zůstal neznámý Es. po ])obrovském v Č. Museum. vějšf zpěvník, 1. 1863 nákladem Dědictví Svatojanského pod redakci kanovníka Vine. Bradáče zpořfzený, jest kancionál, jejž kněz Matěj Václav &eyr 1. 1683 vydal nákladem Dédictvf Svatováclavského. První toto vydáni obsahovalo 850 pisní. Druhé vydáni o 900 písních vyšlo 1. 1687, třetí 1. 1697, čtvrté 1. 1712, páté o 1000 písních 1. 1727') a šesté téhož obsahu 1. 1764. Plný titul zuf : Kancionál český, do 850 (900, 1000) písní na všecky přes celý rok slavnosti, neděle a za-svěcené svátky, pro všecky přes celý den obzvláštní časy atd, naposledy pro všeliké potřeby, příhody a dáW,,itosti, za živé i mrtvé v sobě obsahující" (vše v 411, vydáni 1727 má str. 1094 mimo registřfk). Napřed položena Šteyrova předmluva o církevním zpěvu vůbec a po ni píseň sv. Vojtěcha, totiž „Hospodine pomyxuj ny”. Ke všem písním přidány jsou noty. Šteyrův kancionál stal se knihou vůbee oblíbenou, jakož sama již četná vydání ukazují. K tomu nemálo přispěl zvláštni postup, jehož Šteyr při sestavováni šetřiti za dobré uznal. Známo od jinud, že spisův jinověrných, kde v nich co příhodného a dobrého našel, nikterak nezamítal, ano při upravováni biblí svatováclavské co do jazyka rád přihlédal k bibli kralické. Nejinak sobě počínal při kancionále. S velikou zajisté péčí propracoval starší sborníky i vybral z nich všecko, co se mu obsahem hodilo, nehledě k tomu, kdo které písně byl původcem. Tudíž se v kancionálu Šteyrově vyskytují nejen písně Miřfnského a Klimenta Bosáka, ale také Bratrské, ano žalmy 2) přímo přejaty jsou z díla Br. Mika Streyce. Ovšem že každá píseň podrobena přísnému soudu, než se jí místa dostalo, ale tolik Steyr rozumným svým postupem dovedl, že lidu českému staré oblíbené písně nebyly odcizeny, anobrž zachovány i za dob největší nedůtklivosti náboženské. I jest to zjev opravdu vysoce zajímavý, jelikož se jím historie básnictví církevního zavírá podobně, jakož se byla počala. Jako zajisté za XV. věku od kališníkův zachovány jsou starobylé církevní písně staročeské, tak nyní na závěrku století XVII. opět spatřujeme obezřelé uchraňovánf toho, co mezitím přirostlo na poli církevního zpěvu. V té příčině zvláštního zřetele zasluhuje sbirka : „České izáro(lní duchovní písně”, L. 1749 kancionálu nebylo více na skladěnež 355 výtiskův. Výtisk vázaný stáli zl. 46 kr., výtisk nevázaný 1 zl. ib kr. Z) Zéjménato jsou žalmy: 3, 5, 8, 9, 13, 14, 19, 27, 28, 31, 34, 36, 38, 42, 43, 61, 65 konec, 67, 77, 79, 81, 91, 92, 93, 95, 96, 98, 100, 107, 110, 112, 114, 115, 121, 129, 130, 134, 135, 136, 138, 140, 149, 150. | ||||
|