|
| ||||
| ||||
|
mi, načež působil v Toužím!, Žatci a Milevsku v duchovní správě; zemřel 31. března 1693 ve věku 69 roků. Pokud jde o jeho činnost hudební, udává Dlabač, že Melzel již jako klerik studoval věhlasná tehdy teoretická díla o hudbě a že napsal ,Vesperae cancrinae" a ,Sacrum canonicum". Co se tohoto teoretického studia týče, jest nám s podivením, že by byl se mohl vzdělati Kircherovou Misurgií z roku 1650, ježto tvoří jakési kompendium tehdejší hudební vědy, Schotovo dílo pak vyšlo teprve roku 1657, kdy Melzlovi bylo již 33 roků. Musel tedy býti již dříve odjinud prakticky vyškolen; nevíme, kde a kdy, rozhodně ale se zakládalo toto studium a prakse v hudbě, v prvé polovici XVII. století u nás obvyklé, t. j. v hudbě polyfonní a částečně již také homofunní. V tom případě byl ale při svém vstupu do premonstrátského řádu na Strahově zajisté pře-kvapen, nebot na Strahově zpívalo se tou dobou jen chorálně. Máme nyní dějiny chorálního zpěvu v této kanonii dopodrobna vylíčeny studií docenta Dra Perlíka, ve které jsou uvedeny všeckv dekrety opatu, směřující k výhradnému pěstování chorálu. Vícehlasé skladby se sice sem tam provozovaly, avšak ne-dovoleně a vždy následovaly příslušné výtky visitátorů. Konečně roku 1644 po-volila provinciální kapitula, aby o větších svátcích a nedělích směla se konati velká mše svatá se zpěvem figurálním a s doprovodem nástrojovým, jindy se musilo zpívati chorálně. To znamená, že chorální zpěv má zůstati nedotčen při mši v době adventní a postní a při kněžských hodinkách, jakými jsou Laudes, nešpory atd. Chorál zpívali kněží v kněžském kůru za řízení svého kantora nebo sukcentora, jenž byl vždy z jejich řad. Místa ta mohli zastávati jen lidé hudebně kvalifikovaní a je samozřejmé, že zavedením hudby figurální s doprovodem nástrojů museli se kantoři ujmouti i řízení této. Proto je pro celé XVII. a XVIII. století pravidlem, že hudbu v klášterních chrámech dirigovali jen řeholníci. Řádoví chorregenti nebyli pouze výkonnými hudebníky, nýbrž, byvše snad svým povoláním k tomu donuceni, stali se i skladateli. Dobrá polovice církevních skladeb XVII, a XVIII. století je prací osob duchovních. Tak se stal patrně i Melzel pro svoje hudební nadání chorregentem, nikoli ale na Strahově, nýbrž v dolejším kostele u sv. Benedikta. Tento kostel stával na Starém městě pražském v někdejší zahradě dnes již zrušeného ústavu šlechtičen v Revoluční třídě. Sousední Benediktinská ulice nese dodnes po něm své jméno. Kostel obdrželi premonstráti roku 1635. Roku 1640 přistavěli k němu kolej, zvanou norbertinskou, roku 1676 nahradili starý kostel novostavbou, po které ovšem dnes není ani památky, nebol roku 1792 by1 zbořen a do sekularisované budovy kolejní při-šel ústav šlechtičen. Kolej norbertinská sloužila za pobyt studentům, gymnasistům a bohoslovcům. Podobně jako u jesuitů, rekrutoval se zde chrámový sbor z řad domácího studentstva, tak tomu bylo také v premonstrátské koleji sv. Norberta. Dlabač nám zachoval celou řadu jmen studentů, kteří za svého pobytu v koleji se čestně uplatnili jako hudebníci u sv. Benedikta. Zde tedy byly při ruce hudební síly pro provedení děl nového stylu, kdežto na Strahově jich nebylo. Jistě že také strahovský kostel jako chrám opatský musil, aby vy-hověl řádovým předpisům, zachovávati tradiční chorál. Naproti tomu kostel sv. Benedikta nemohl zůstati pozadu za sousedními kostely, kde se již všude pro-vozovala hudba s instrumentálním doprovodem, na př. u minoritů pod P. Maurem Berkou, v Týně pod kantorem Danielem Mrázkem atd.
Zpráva Dra Perlíka, že výroční rekviem za krále Vladislava od roku 1662, rorátní mše dokonce teprve od roku 1680 směla se zpívati cum cancu figurali, svědčí o velkém konservativismu hořejších premonstrátů a o váhavém postupu, jak si nová hudba tam klestila cestu. Jinak tomu bylo u sv. Benedikta. My sice nevíme, jaké skladby Melzel zde provozoval, chceme se ale přece k tomuto poznatku dostati. Skladby Melzlovy byly totiž do nedávné doby úpině nezvěstné. Strahovská hudební sbírka, vzniklá teprve v druhé polovici XVIII. století, ne-obsahuje z nich ani jednu. Že skladeb bylo více než ony dvě Dlabačem uvedené, seznali jsme ze starých inventářů v Třebenicích a Oseku, kde jméno Melzelovo se vyskytuje velmi často. Překvapující objev přinesla teprve práce archiváře Msgra Dra Breitenbachera o hudebním archivu kroměřížském. Jmenovaný badatel nalezl mezi hudebninami kostela sv. Mořice celkem 12 skladeb Melze- 10 | ||||
|