|
| ||||
| ||||
|
lových, totiž 7 mší, 1 motetto, 2 nešpory, 1 Te Deum a 1 rekviem. Nález jest v mnohém směru zajímavý; předně, že se objevují ony ,Vespere cancrinae", nazývané tak podle Dlabače, zde však pod správným jménem „Vespere canonicae” uvedené, za druhé, že opisy jsou datovány od roku 1666 až 1678, při čemž přídavek ,authore reverendo P. Georgio Meltzelio, canonico in monte Sion" vylučuje veškerou pochybnost o autorství. Laskavostí archiváře Msgra Dra Breitenbachera byla nám zapůjčena jedna ze mší, aby mohla býti přepsána do partitury a opatřena varhanním doprovodem. Jmenovanému pánu vzdávám tím~ to své zdvořilé díky za laskavost. Název mše zní: Missa S. Godefridi, 6 voces in concerto, 5 violettae in concerto, 4 troinboni in concerto authore P. Georgio Meltzelio anno 1666 die 1. aprilis. Uslyšíme tedy skladbu přibližně stejně starou, jakou byla mše Michnova. Věnování sv. Gotfridu se vysvětluje tím, že týž jest světcem v řádu premonstrátském zvlášf uctívaným; přesto nemá v premonstrátském chorálu svoje zvláštní officium, z něhož by byly motivy mše čerpány. Je to tedy, podobně jako u svatováclavské mše Michnovy, název bez vnitřní souvislosti. Na chorál upomíná jen sem tam nějaký motiv, nejvíce thema basu v dlouhých notách na konci gloria, nad nímž vyrůstá bohaté pletivo hlasů vyšších, zpívajících amen. Tónina je také starobylá, jest to tak zv. první tón dorický, vlastně naše d moll. Tím je nám skladba vzdálenější, nežli mše Michnova, nebof v moll tónině vystupují archaismy daleko více do popředí; každá cesura končí totiž dur akordem, čímž povstávají s akordem následujícím nezvyklé příčnosti, kadencování krátkých a neustále se opakujících frází působí poněkud únavně. Melzel, chtěje býti moderním, snažil se psáti skladbu homofonně, nebof motivy, stavěné u Michny nad sebou, jsou zde položeny za sebou. Jednotlivé věty, na př. hned Kyrie, Christe, jsou monothemaťické, t. j. omezují se na zpracování jediného thematu. Snad někdo bude namítati, že se vše stále opa-kuje, avšak zásada „stejná slova, stejné motivy” jest logická a opakování ne-děje se mechanicky, nýbrž vždy se změnami velmi důmyslnými. Po homofonní exposici themat v jednotlivých hlasech následuje provedení za účasti všech hlasů. V tom směru sleduje Melzel zvláštní praxi: šestihlasý sbor rozdělil na 3 páry hlasů, na př. 1. soprán s druhým, alt s 1. tenorem, 2. tenor s basem, hlasy v jednom páru zpívají v pararelních terciích..Složení párů skladatel libovolně mění. Takto různě provádějí hlasy své kontrapunktické nástupy. Dokonalost takové práce svádí k domněnce, že Melzel je přece jen vrozený polyfonik a že v homofonii bude suchý. Avšak právě naopak: uslyšíme v jeho mši několik míst, jejichž melodika zní skoro moderně, na př. při ,Domine Deus". Při dnešní produkci bylo provedeno několik škrtů, a sice budou vynechána některá místa v Gloria, jež by byla skutečně jen pouhým opakováním předešlého a dále byl obmezen doprovod pozounů na nejmenší míru.
Byly ponechány tam, kde je nechává skladatel v mezihrách střídati se sborem smyčců; pak tam, kde tvoří jediný a tudíž obligátní doprovod, pak konečně tam, kde je vyvrcholení. Redukce tato nebude skladbě na škodu, naopak, její hodnota vystoupí tím ještě více na venek. Hodnota ta jest totiž vnitřní. Přesto, že skladatel vložil do své práce celou stupnici citovou, od pokory do majestátnosti, od hrůzy do triumfálního jásotu, jest mše jednotná, tvoří skutečně jeden veliký, jakýmsi společným tónem podmalovaný celek. Z toho je patrno, že byl Melzel skladatelem vysokého rozpětí a vysokého vzletu. Jednatelská zpráva Obecné Jednoty Cyrilské v Praze za správní rok 1932. Předneseno na valné hromadě O. J. C. dne 3. února 1933. Obecná jednota Cyrilská předstupuje dnes před svého vznešeného protektora a vás, veledůstojní pánové a vážené shromáždění, aby předložila výkaz o své činnosti za uplynulý správní rok 1932. Může hned s počátku ujistiti, že neochvějně stála na svém programu, že snažila se spiniti, co bylo v jejích silách, moci a mož- 11 | ||||
|