|
| ||||
| ||||
|
vklad. knížek s částkou 9.365 Kč základ fondu, který nese jeho jméno a jehož účelem jest vydávání hudebnin církevních a duchovních skladeb starých českých mistrů. Dnes činí tento fond i s úroky 20.535.22 Kč a jest si jen přáti, aby tento šlechetný vzor našel hojně následovníků a mecenášů. Zvláštní provolání o Hájkově Fondu bylo uveřejněno O. J. C. v 9. 10. čís. Cyrila r. 1932.
Vážené shromáždění, podal jsem stručný nástin v hlavních rysech toho, co bylo vykonáno v uplynulém správním roce. A snad mnohému tane na mysli otázka: Jak do budoucna`? Těžké a velké úkoly očekávají O. J. C. a všechny její složky. Stejné úkoly očekávají i příští výbor, jejž si dnes zvolíte. Od sjezdu v r. 1929 mluví se o reorganisaci hnutí a rozvoji cyrilismu. Snad se někomu zdá, že za ta tři léta mohlo býti vykonáno více? Ujišfuji, že bylo tichou prací vykonáno více, než s veřejností sděleno. Vývoj pokračuje klidnou cestou, zvolna, ale tak, že výsledky jsou již patrny. V dalších referátech, jimž nechci předbíhati, uslyšíte více. Můžeme dnes již klidněji pohlížeti budoucnosti vstříc s vědomím, že snad ode dneška za rok budeme si moci říci více, co v tomto směru vykonáno. O. J. C. musí však žádati ode všech spolupráce -- od výborů diecésních C. J. i Farních výborů, více zájmů a porozumění pro tuto věc u vld. duchovenstva, kteréž dnes ujišfujeme, že O. J. C. nežádá ničeho více, než co slavnostně prohlašuje Sv. Otec v závěru své konstituce, v němž zdůrazňuje; že: „provádění církevně hudební obnovy vyžaduje velké práce a velké trpělivosti” a kde „počítá s tím, že tato bude vyžadovati léta nejúsilovnější práce”. Sám staví toto provedení obnovy po bok nesmrtelným, skvělým dílům, jež naši otcové ve výtvarných uměních pro chválu Nejvyššího vytvořili a potomstvu zachovali. O. J. C. prohlašuje, že první již před 54 lety se postavila do řad pracovníků a spinila tak předem přání nynějšího Sv. Otce, který ke spolupráci na tomto posvátném díle volá všechny: duchovní, spolky, všechen věřící lid a především biskupy a Ordináře. Zdají-li se někomu požadavky cyrilské strohými a v dnešní době, kdy jiné otázky pině zaměstnávají duchovní správy a kněžstvo, méně nutnými, prohlašuje O. J. C., že nežádá jiného, než piniti, co Sv. Otec vtiskl své konstituci ,Divini cultus", pečetí právnické platnosti a závazné moci zákonné, prohlásiv: ,Ustanovujeme, aby apoštolská konstituce provždy se stala platnou, mocnou a závaznou a svého piného, neomezeného účinku dosáhla. Nic opačného nestůjž jí v cestě? Nikdo nebudiž oprávněn tuto Námi -- mocí zákona --- prohlášenou konstituci oslabovati nebo jí s pošetilou odvahou odporovati?" To jsou tedy slova nejvyšší hlavy církve slavnostně prohlášená a jedině v jejich smyslu bude O. J. C. vždy pracovati v dohodě s nejdůstoj. Episkopátem. J. Dušek, jednatel. Za P. Adolfem Parmou. Na sv. Tři krále 1933 rozletěla se z Opavy smutná zvěst, že tam po krátkém utrpení zemřel největší Cyrilista na Moravě P. Adolf Parma, farář v Melči u Opavy. Narodil se ve stínu posvátného Radhoště, ve Frenštátě, 24. května 1883. Po vysvěcení v roce 1905 stal se kooperátorem v Horním Městě (Bergstadt), po 2 letech odchází do Něm. Libin. Po čtyřletém působení stává se v roce 1912 farářem v malé horské osadě Řešově a tam vydržel celých 19 let. Konečně 1. led-na 1932 odchází do Melče u Opavy. Farnost ta má českou menšinu a tu se ihned chápe práce a hned cvičí s českým chrámovým sborem Nešverovy Pašije na Květnou neděli. Bohužel nebylo mu dopřáno působiti déle na lepším místě, nebof ulehá na lože, z nějž již nepovstal. Umírá na hnisavý zápal podhrudnice a zápal plic v opavské nemocnici řádu Něm. rytířů v den sv. Tří králů ve 3 hod. od-pol., smířen s Bohem i lidmi, oplakáván stařičkou matkou, která mu tolik let vedla domácnost. Znal jsem nebožtíka hned z dob studijí. Byl tehdy dirigentem bohosloveckého sboru a znamenitým hudebníkem. V kněžském kvartetu (Bém, Horký, Kroupa, Parma) hrál violu. Měl jsem často příležitost poslechnouti je v Olo- 14 | ||||
|