|
| ||||
| ||||
|
mouci. Když v r. 1917 zakládala se zde arcid. Cyr. jednota, vidíme v prvních řadách P. Par-mu. V roce 1,918 otiskuje v Cyrilu delší studii básně Stabat Mater. V tomtéž ročníku má článek o právě zesnulém prvním předsedovi A. C. J. prel. Dr. Frant. Ehrmanovi. Velmi se ujímal varhaníků a psal o úpravě jejich hmotných poměrů. V roce 1918 přednáší na katechetském kursu na Velehradě 29. a 30. srpna: „O duchovní písni ve škole.” Zároveň propaguje zřizování Cyrilských jednot a cvičení chorálů. Sklízí zaslouženou pochvalu a zdá se, že vzbudil širší zájem o reformu církevní hudby. V Cyrilu vede stále rubriku arcid. Cyril. jedn. i tehdy, když ustala úpině ve své činnosti.
Do bližšího styku se zesnulým dochází v ro- II ce 1928. Po delším vyjednávání dosáhla olo- moucká jednota oživení jednoty arcidiecésní. Tím zároveň přichází P. Parma do Olomouce a absolvuje první přednášku na valné hroma- dě farní Cyr. jednoty, a sice o kostelním zpěvu lidovém, jeho významu, ideálu a zneužívání. Přednáška tato se tak vemluvila v srdce posluchačů, že vzbudila i zájem přítomného šéfredaktora Našince a byla vyžádána k uveřejnění, k němuž ale bohužel nedošlo, což jest škoda nenahraditelná. P. Parma měl dar nevtíravého humoru, ovládal jak novou, tak i starou literaturu, týkající se oboru duchovního zpěvu a dovedl své přednášky okořeniti vtipem. Pro A. C. J. sestavil vhodný propagační leták. Do Našince psal na mé vyzvání články k svátku sv. Cecilie, tak v roce 1928 o Cecilském dni, v roce 1929: Proč je sv. Cecilie patronkou zpěvu, v roce 1930 o hrobu sv. Cecilie. V roce 1929 zúčastní se s naší jednotou sjezdu v Praze, v r. 1930 delegován A. C. J. do Fryštáku na valnou hromadu tamější farní jednoty, kdež opět se zdarem přednáší. V roce 1931 přichvátal v poslední chvíli se za-sněženého Řešova na valnou schůzi naší farní jednoty a pronáší vřelou vzpomínku na mistra Jos. Nešveru. To bylo jeho poslední vystoupení v našem kruhu. Stěhuje se do Melče a na pozvání ku pokračování ve své přednášce posílá humorný, jemu vlastní pozdrav a omluvu, že nemůže přijeti, ač by tak velmi rád učinil, pro mnoho práce a těžké vlakové spojení. A tak uprostřed práce umírá, opouští Cyrilskou rodinu a odchází k Nejvyššímu, aby tam po jeho pravici pěl neustále jemu.chvály. Milý P. Adolfe, vypros tam u trůnu Nejvyššího se sv. Cecilií požehnání a zdar naší práci? Pohřeb konal se v Melči 9. ledna. Pochovával strýc zesnulého P. Konrád E-berhard, farář v. v. v Káfermarktu v Dol. Rakousích. Pohřební řeč českou i německou měl přítel zesnulého Dr. Martinů z Olomouce. Na 46 kněží doprovodilo jej ku hrobu. Na rozloučenou zahrál na nebožtíkovy housle člen bývalého kvarteta P. Bém z Hranic. Jaké oblibě se těšil za krátkou dobu pobytu v Melči, dokázala účast na pohřbu. Školy z celé farnosti, české i německé, se svými pp. učiteli, všechny spolky i deputace z míst bývalého působení a velké zástupy lidu doprovodily jej na prozatímní místo odpočinku. V létě bude převezen do Lipníka, kde odpočívá jeho otec. Olomoucká jednota zúčastnila se mše sv., kterou za spásu jeho duše obětoval člen výboru A. C. J. Dr. Fr. Závrbský, vrchní kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Z. D. 15 | ||||
|