|
| ||||
| ||||
|
která 1. 1831 a 1831 ve II dílcích v Hradci Králové vydána byla od Jos. Vl. Samarýta. Písně, v ni pojaté, sesbírány jsou mezi lidem touž měrou, jako písně světské ve sbírkách Kollárově, Sušilově a Erbenově. A hle, když je porovnáme s písněmi starých kancionálův, kolikrát se tu opakuje důkaz, že lid po sta-letí uchraňuje si píseň, která mysli jeho lahodí zvláště, ano, že proměny, které se v ní prodlením věku stanou, vždy jen směřují k tomu, aby se s básnické stránky zdokonalila a zušlechtila. (Str. 35-37.)
Tolik obsahuje ,IIymnologia bohemica" o kancionálech katolických nám nad jiné důležitých. Probráni kancionálův zůstalo by nedokonalé, kdyby se k němu, nepřipojil přehled písní jednotlivých a všeho toho, co při každé jest paměti hodno kterékolivěk příčině. Po-řádek, -kterým přehled ten, ač má-li účelu svému býti přiměřený, provésti sluší, samou povahou věci jest dán, totiž aby abecedně sestaveny byly počátky písní. Leč nelze pře-stávati na prvních slovech, nýbrž nutno při-hlédati k tomu, aby smysl počátkům těch do-statečně byl srozumitelným. Jména skladatelův, kdekoli se zjistiti dala, všude jsou doložena. 7 jiných momentův naznačeny jsou akrostichy, jelikož druhdy bez ceny nebývají, vždy pak k zevnějšímu zaodění písně náležejí. Spolu připojeny jsou náznaky všech sbírek, ve kterých se ta neb ona píseň naskytá, čímž samo sebou větší neb menši oblíbenost její vycliázf na jevo. Kde bylo možná, tam doložena i jiná dáta dějepisná a kritická. Meludie při-pomenuty tehdá, kde naznačeny jsou počátkem nějaké písně světské; taktéž doloženy první slova písni latinských, kde se v kancionálech výslovně připomínají. Kde píseň v začátku svém později předělána byla, tam při starších začátečných slovech všecko se o ní sneslo, i slova počátku pozdějšího, tato pak svým místem postavena s odkázkou. (Str. 38.) Tento abecedem přehled písní se zprávami o každé z nich (str. 39—88) jest pracnou sice, za to však tím vítanějšf a záslužnější pomůckou k dalšimu v tom oboru bádáni. Celé dílo zakončuje učený spisovatel slovy následujícími : Bylo by příhodno a věci samé na pro-spěch, aby se obecné tyto výroky dolíčily zevrubněji a aspoň na výňatcích z písní jed-noho každého jmenovaných skladatelův dovedlo, zdali a pokud úsudek můj jest oprávněn; ale toE by byl podnik, kterýž prozatím musí zůstati poodložen. Mnět stačí pro účel přítomný, že jsem ukázal na vážný obor, který v posavádnieh dějepisech literárních bezmála úpině byl zanedbán, ač předce nejen pro dějiny slovesnosti naší, ale vůbee pro poznáni rozvoje duchovního ve vlastech našich sobě velikou vážnost osobovati může ; že jsem sestavením bibliografickým i abecedním seznamem písni usnadnil další pátrání jmenovitě v kancionálech rukopisných, a že jsem bohdá dal podnět, aby tato strana role dědičné od jiných dělníkův s větší, než posud, snažnostf byla vzdělávána. Míním tu, nejen literární historiky, ale rovným, ba snad ještě vyšším právem pěstovatele hudby českF a historického rozvoje jejího. V kancionálech leží veliký a k dobyti i těžení snadný poklad budby staročeské, že div jest, jestliže posud zůstal nepovšimnut. Již při zakládání Akademie křestauské pamatováno na to, čeho každý přítel uměni českébo si přeje. Redaktor pevně doufá, že Obecná Jed)wta Cyrillská zdárně vykoná úkol tak krásný. Vedle stanov pečuje kontité historické o sbírání a zpytováni kancionálů českých. Čím vice ochotných pracovníkův a rádcův se vyskytne, tím dřive dojde se cíle. Při svorné práci lze dodělati se štastných výsledkův. První krok učiněn jest. Jiné budou následovati. Le7mer. Staročeská piseň ze XII%. století. Z hojné snůšky, již jsem si pořídil vloni v bibliotekáeh pražských, podávám tentokráte milým krajanům svým, jazyka i umění předků svých milovným, důležitou novinku, posud ne známou. Jestit to staročeská páseA n(íbožná, již našel a na niž mne upozornil veleborlivý kustos musejní p. A. Patera. Patří na jisto Ic néjstaršírn českým písním a nachází se v rukopise kapitolní knihovny na Hradčanech, znamenané signaturou A. 89. (I.XXXIX.) Vzácnou ochotou a laskavostí veledůst. panabibliotekáře nynějšího, horlivého a velezaslou- žilého o knihovnu kapitolní p. kanovníka Friuda bylo mi možno, tento i jiné vzácné i řídké poklady písemnictví českého odtud vyzdvihnouti, abychom všemu obecenstvu čes- kému veřejně předložiti a sděliti je mohli. Rukopis, v němž tato píseň na konci se nacbázf, zavírá v sobě vlastně postihu na nový zákon, již latině sepsal Blažko, kněz z Dobřan a farář z Chvalenic, jak stojí v knize psáno. Skončil ji dle téhož zápisu 1. P. 1421 | ||||
|