|
| ||||
| ||||
|
Březen: 6. Oslava 82. nar. pana pres. Masaryka. Zpěvohra: ,Lešefínský kovář" v Katol. domě. 16. března: Duchovní večer v Besedě (Poř. Měst. Osv. Sbor.). Říhovský: Svatý Václav a Kyrie, Gloria, Agnus z „Missa Loretta”. 20. března: Květná neděle. Nešvera: Pašije na Květnou ne-děli. 25. března: Velký pátek. Nešvera: Pašije na Velký pátek. 27. března: Boží Hod vel. Říhovský: Missa Loretta s prův. orchestru. FSrster: Pane lingua. 24. dubna: Společný výlet na Nový Hrádek u Znojma. 1. května: Zahájení marián. pobožností. Vitásek: Zdrávas Maria. Říhovský: Pange lingua. 5. května: Oslava bl. Anežky Přemyslovny v Katol. domě. Křížkovský: Hvězdy dvě. 26. května: Boží Tělo. Vitásek: Zdrávas Maria. Říhovský: Vložky k Božímu Tělu a P. L. 30. července: Slavnostní akad. na počest 25. výročí kněž. před. P. Dr. B. Skácela. Karel Bendl: Zpěv slavnostní. K. Bendl: Modlitba. K. Urbánek: Prosba (věnován jubil.). 28. září: Sva-
tý Václav. K. Urbánek: Missa d-moll pro sóli, sbor a orchestr. K. Urbánek: Pange lingua. K. Urbánek: Svatý Václave (vložka et. br. il.). K. Urbánek: Graduale (vložka sl. L. Cidlinská). 28. a 30. října: Státní svátek. K. Urbánek: Missa d-moll. (28.) K. Fiala: Modlitba za vlast (vl. L. Cidlinská). (30.) Říhovský: Jezu dulcis (v1. cf. br. Ildefons). 25. prosince: Půlnoční. Kolařík: Pastor. mše s prův. orchestru. Říhovský: Tichá noc (vložka sbor.). Křička: Zvěstování (sl. L. Cidlinská). Kocián: Pange lingua. 25. prosince: Ranní. Kolařík: Pastorál. mše s prův.orchestru. Říhovský: Tichá noc (vlož. sbor.). Kocián: Pan-de lingua. 26. prosince: Vánoční akademie v Kaf, domě. Kolařík: Gloria (sbor). Říhovský: Tichá noc (sbor). Křička: Koledy (sl. Cidlinská), Křička: Koledy (et. br. Ildefons). Suchý: Vánoční stromečky (L. Cidlinská, K. Urbánek, A. Fukačová, Jos. Fukač). — K. Urbánek, t. č. dirigent PSCJ. Hlídka varhaníků a ředitelů kůrů Československá ústřední péče o slepé v Praze IV. a Zemský ústav pro výchovu nevidomých v Brně obrátily se na O. J. C. se žádostí, stalo se tak dle pokynů nejd. arcibiskupské konsistoře v Praze — aby doporučila vld. duchovenstvu zaměstnati v nynější těžké době slepce-varhaníky. Těmto dostává se v uvedených ústavech odborného vzdělání pro jejich povolání a jsou schopni i podle tečkového písma hráti hudební skladby z not. Celoroční obřady jsou již tímto písmem pořízený, a tak dostává se jim mimořádné schopnosti na tomto poli se uplatniti. Že od- Duchovní hudba v rozhlase Beethovenova Missa solemnis D-dur, dílo 123. pro 4 sólové hlasy, smíšený sbor a orchestr, shromáždila tentokráte nejen nadšené a zaujaté posluchače v koncertní síni, ale díky novodobé-mu vynálezu radia mohly další statisíce posluchačů býti účastny provedení díla, znamenající_ ho umělecký svátek, který vrací se vždy až za několik let. Tato velkolepá skladba vznikla v době (1818-1822), kdy Beethoven, chudý, zklsmaný, sám do sebe zazděný, odsouzen byl k zoufalému úsilí, ne aby vítězil, ale aby vůbec žil. Nezbývalo mu nic, než on sám; vládl však sám sobě a svému vnitřnímu světu, k němuž ne-dá se přirovnati žádná pozemská říše. Za tako_ vých okolností vznikla jeho Missa solemnis, grandiosní dílo prorocké velikosti, klasické ryzosti, dokonalé ve formě a nedostižné v polyfonním uspořádání jednotlivých témat. Tato mše, tot zievení z jiných světů, fot otevřené nebe, zvučící rozjásanými sbory andělskými, vrcholné dílo gema, na němž pohled Boží dlouho Tkvěl ... Zdá se, jako by Missa solemnis ani ne-byla tvořena pro tento chudý svět. Alespoň ohled na hlasové možnosti pěvců není nikde patrný, požadavky technické jsou téměř nedostup- chovanci těchto ústavů dobře se uplatňují, svědčí, že větší počet jich již tato místa k piné spokojenosti zastává. Jest veřejnosti dobře známo, že slepí hudebníci vyznačují se mimořádným hudebním sluchem a talentem. Výbor O. J. C. rozhodl proto ve své poslední schůzi dne 17. února doporučiti žádosti uvedených ústavů a upozorňuje, zvláště venkovské vldp. faráře, aby ve svých potřebách obraceli se bud' na O. J. C. v Praze, která ochotně tato místa zprostředkuje, neb přímo na shora uvedené ústavy. —J. D. Z koncertního života né; posluchač, stržen mocnou tvůrčí silou, stává se její úpinou kořistí. Tato geniální modlitba vý_ sostné krásy, v níž opojivé melodie lyrické u-stupují melodiím pathetickým a dramaticky vzrušeným, zazněla po několikaleté pause, po vystavení nezapomenutelným Molinarim, v koncertních prostorách pražské Lucerny, ústy Pěveckého sboru pražských učitelek, zpěváckého spolku „Hlahol” vinohradský, pěveckého sdružení „Křížkovský” a čtyř znamenitých sólistů (Mia Palkenburgová soprán, Maria Krásová alt, Josip Riavec tenor, A. Póckelmartn bas), jež řídil Alexander Zemlinsky a rovnocenně doplňoval orchestr České Filharmonie. Jinou relací duchovní hudby, ne sice tak monumentální, ale s hlediska české historie hudební tím zajímavější, bylo vysílání mešní skladby Jiřího Meltzela Missa Scti. Godefridi pro sex voces in ooncerto, quinque violetfae et quatuor tromboni. Jiří M ~Itzel (Georgius Meltzelius), kněz, člen řádu praemonsfrátů na Strahově, žil v letech 1624—1693, tedy v době, kdy dějinné události další vzestup umění a tedy i hudebního u nás na čas přerušily. Zastávaje místa chorregenfa u sv. Benedikta na Starém Městě pražském, dal.průchod svému velikému, od mládí dobře pěstěnému n.tdání hudebnímu, také vlastní tvorbou, z níž kro- 21 | ||||
|