|
| ||||
| ||||
|
— Činnost oecilská, různé zprávy a literatura (str. 218—224). — Č. 12. — G. B. Le Guevell'o S. M. M.: In Dulci Jubilo (str. 221—231). — Celestino Balbiani: Per una razionale semplifica-
zione dell' organo lifurgico (str. 232, 241). — Appendice musicale (str. 233—240). —Činnost cecilská, různé zprávy a literatura (str. 242 až 248).— R. P. _Různé zprávy Sté výročí narozenin Josefa Foerstra, slavné- ho církevního skladatele, kapelníka na dómě sv. Víta v Praze a profesora pražské konservatoře, připadlo na letošní 22, únor. Tak jako loni u příležitosti 25. výročí jeho úmrtí slavný Foerstrův syn J. B. Foerster napsal pro list náš krásnou vzpomínku (Cyril, roč. 58, č. 1.—2., str. b), podobně učinil i letos, napsav na pamět sté-ho výročí narozenin Jos. Foerstra pro „Nár. Politiku” č. 53 ze dne 22 února t. r. významný článek, z něhož aspoň část doslovně uvádíme: „Můj otec se narodil z rodu kantorů, v době, kdy kněz a učitel měli jeden úkol: chváliti Boha modlitbou, hudbou a prací. Cantare Domino — zpívati Pánu. S pýchou hlásili se učitelé ke jménu kantor — zpěvák. Pradědečkem počínaje byli Foersfrové kantory, milovali hudbu. Mému dědečkovi byla životem a jeho smyslem. Proto i pět synů a dcera zdědili tuto jeho největší lásku. Hrajíce a zpívajíce, prožili léta dětská a když došli k době studií, volili tři synové úřad učitelský a dva oddali se ihned a zcela hudbě. Dojmy mládí jsou nejsilnější. Vyrostlý v kostele a v pražské varhanické škole, vychován přísným ředitelem C. F. Piefschem, přichýlil s:! otec ihned k hudbě chrámové. Zcela mlád ještě, a sotva byl obdržel chudičké místo varhaníka ve chrámě sv. Mikuláše na Malé straně, již pracuje na očistě kostelních zpěvů, jež namnoze připravil zvyk o původní melodickou linii, pinou zbožné krásy. Zamítá světské nápěvy, jež se vloudily do domu modlitby, odstraňuje barokní arabesky melodické, výstřelky dobového nevkusu, a uplatňuje vždy důrazněji požadavek původní ryzosti. Tento návrat k původnímu zně-ní měl v zápětí i důsledek očisty harmonické. Foerster vydává svoji sbírku „Katolický varhaník”, kde docházejí znovu svého práva staré církevní tóniny, a stává se tak prvním reformátorem chrámové hudby dlouho předtím, než se objevil František Witt v Řezně, a než počalo očistné hnutí německé. Podniká všechny tyfo práce rád, nezištně, z nadšení, jež vyplynulo z lásky, ale koná vše bez pathetické pósy, s gestem samozřejmosti a s pokorou, dělník Boží. A proto je přirozeno a nutno, aby zavedl, po-výšen na ředitele kůru, greóoriánský chorál, který právem nazval Hyusmans zřídlem nad-zemským, a aby se vrátil k dílům mistrů vokální polyfonie, jako nesmrtelným vzorům hudby, diktované zbožností a láskou. Leč všechna tato činnost je tak bídně odměňována (platy zůstaly nezměněny z dob Marie Terezie?), ž je nutno zajistiti rodinu úmorným vyučováním soukromým, psaním článků a referátů, konečně dopracovati se místa profesora hudební teorie na konservatoři. Zde povstává po letech práce „Nauka o harmonii”, dosud nepředsfižená učebnice, v níž ukládá rozený a zkušený pedagog výsledek své učitelské činnosti. Ač zaměstnán po celý den, nezanedbává techniku hry a př - kvapuje posluchače jako první český koncertní varhaník, když byl postaven důstojný nástroj v sále Rudolfina. Leč ani to nestačí tomu ne-únavnému duchu. Komponuje svá preludia, motetta, mše, hymny a kantáty. A jako by chtěl dokázati, že jen duch rozhoduje o ceně díla, sahá ve svých největších pracích k novým vy-moženostem harmonickým a korunuje své komposiční snažení v mohutné ,Missa solemnis”. Byli byste jej musili viděti stojícího u dirigentského pultu, když po oslavných apostrofách, po slovech vzývání a díkůčinění došlo k závěru: „V Tebe, Hospodine, jsem doufal, ne-budu zahanben na věky.” V tu chvíli nestál před sborem hudebníků ředitel hudby, ani skladatel uchvácený zvukem, ani zanícený vyznavač a pokorný sluha Boží, nýbrž tito všichni splynuvší v tajemnou jednotu jediného milujícího srdce, které si přálo vykrváceli, dotlouci, zaniknouti v těch zvucích, vydechnouti navždy s posledním akordem velebného hymnu. A nyní teprve po-chopíte city, jež pinily tu krásu a Bohu oddanou duši, city toho vesnického učitelského synka, když se dožil dne, kdy byl povolán, aby řídil hudbu ve svatovítském velechrámu na posvátných Hradčanech..." — R. P. Hudebně-vědecké přednášky na našich universitách v letním semestru 1933. Na Karlově uni- versitě v Praze: Soukr. Soc. Dr. Perlík: Dějiny církevní hudby VI. Církevní sloh a capella stol. XVI. 2 hod. týdně. Palestrina. 1 hod. týdně. Estetika círk. hudby. 1 hod. týdně. — Soukr. doc. Dr. Hufter: Dějiny hudby. Část IV.: První renesance. 2 hod. týdně. Collegium musicum. (Výklad a ukázky starých hudebních děl.) 2 hod. týdně. — Lektor Dr. Foerster: O harmonii. 2 hod. týdně. — Na Masarykově universitě v Brně: Ř. prof. Dr. Vladimír Helfert: Vývoj nástrojové hudby IV. (18. stol.) 3 hod. týdně. — Otakar Hostinský, estetik a bojovník za moderní českou hudbu. 2 hodiny. — Proseminář hudební vědy: Ř. profesor Dr. Vladislav Helfert: CIvod do hud. vědy, bibliografie, práce a diskuse. — Seminář: Ř. prof. Dr. Helfert: Rozbor vybraných děl, referáty, práce, diskuse. — Na Komenského universitě v Bratislavě: Ř. prof. Dr. Orel: Hudobný romantismus. 3 hod. týdně. Československá hudba 17. stol. 2 hod. týdně. — Vol'né kapitoly z dejin hudby. — Hudobno-vedecký seminár: Riaditel r. prof. Dr. Orel: Seminárne cvičena, rozbory skladieb Vít. Nováka, referáty, 2 hod. týdně. • Jak soudí čtenáři o „Cyrila” a jak ti, kdož jej neodebírají. Administraci našeho listu zaslány mezi jiným tyto dva projevy: 1. „K vybídnutí Vašemu, aby děkan. úřad X. Y. odebíral ,Cyrila”, sděluji, že účty kostela jsou pasivní, ne-možno tedy z jmění kostelního předpláceti a na sbírky v tom též počítati nelze... „Cyril” pro venkovský kostelní zpěv nemá toho význa- mu, jaký se mu přikládá; my jsme na venkově 23 | ||||
|