|
| ||||
| ||||
|
rádi, máme-li aspoň varhaníka, jenž dovede mešní píseň zahrát, aby lid mohl česky zpívat. Až se poměry změní, a budeme míti školené varhaníky a chorregenty, pak i duchovní správce rád i ze svých, třebas skromných příjmů předplatí pro svůj kostel „Cyrila”, ale za nynějších poměrů to není možno ... atd." — 2. Na složence, kterou jistý odběratel zasílal předplatné, bylo na druhé straně připsáno: „Složenkami (datum) za-platil jsem předplatné, snad to bylo tedy za rok 1930. Věřím Vám, nemaje stvrzenky za tento rok, posílám tedy svůj dluh, jakož i předplatné na
r. 1933. Za tak nepatrný obnos vydáváte tak cenný časopis pro hudbu, nezbytný pro každého, kdo se zajímá o církevní hudbu. S mnoha díky Váš dlouholetý čtenář „Cyrila".” — První do- K rukám redaktora došel tento dopis: Vážený pane docente? Ve „Večerníku Ceského slova”` z 27. I. jsem se dočetl, že vyhláškou v ,Cyrilu” z Ord. listu p. arcibiskupa zakazuje se na kůrech jiná hudba, než ta, která slouží k doprovodu věřících, event. „velké”. Podle dotyčn ho večerníku bylo by to to poslední málo, co se někdy a pouze někde na kůrech pořádá, a to ještě z uměleckých stránek s úspěchem dosti problematickým. Panu arcibiskupovi jde snad o to, anebo chce svým nařízením způsobiti, žc ánteligence, a to ať již dělníci neb úředníci, kteří často za hudebními produkcemi do kostela šli, ted' vůbec kostel opominou, a budou tam choditi, jak často v pražských kostelích můžete pozorovati, jen staré ženy a tu a tam nějakého starého muže? Vždyf často jde tu o potřebu slyšeti něco z hudebního archivu chrámového, jenž je někde obrovský, ale z něhož se v posledních letech na kůrech provádělo velice málo (myslím duchovních koncertů), v poslední době vůbec nic? Je to příznačné a úžasné na naše české poměry? Jako by poslechnutím takové hudby byl kostel znesvěcen? To se neděje v Rakousku, v Německu, ani kde jindel Takové pontifikální nešpory u sv. Štěpána ve Vídni jsou samy o sobě koncertem? Vždyt i na př. na Strahově neprovádí se hudba v těch rozměrech, jako bývalo jindy, a z orchestrál. mší z archivu strahovské-ho není slyšet vůbec nic? A pak co se provádělo v duch. koncertech, to se dělo v mnohých případech z osobní obětavosti mnohých milovníků chrámové hudby a účinkujících. Je to dlvná prakse: celá léta předešlá to šlo, za arcibiskupa Skrbenského, Huyna, Kordače a předtím, lidé byli zbožní také (a snad poctivější než dnes), a dnes to nejde? Zajisté se pamatujete těch dob, kdy žil O. Horník v Karlíně, Picka u dominikánů a působili varhaníci Springer, Nowakovsky a hlavně Wiedermann v Emauzích l A ni-kdo z těch pp. arcibiskupů to nezakazoval. Já však v tom opatření vidím jusfamenf jednotlivce, prosadit své? Nač potom stavějí se také na př. velké varhany? Ty jsou pak zcela zbytečné, pak postačí úpině 20 rejstříků a není třeba žádného vyhrávání parádníhor když kněz jde k oltáři těch deset, patnáct kroků nanejvýše? Mám za to, že i vše, co shůry pochází, není správné a ne-musí tomu soudný a myslící člověk věřiti Srozumitelněji tolik: Duchovní hudba jako „koncerty pis jest sdělení a názor na „Cyrila” p. děkana, který „Cyrila” neodebírá, druhý dopis jest dopisem venkov. učitele obec. školy, který „Cyrila” dlouhá léta již nejen odebírá, ale i horlivě čte. Oba dopisy s díky kvitujeme a bez udání jmen a míst hez poznámky uveřejňujeme. — J. D. Llmrčí. Dne 19. února 1933 zemřel v nemocn*ei Mil. Bratří v Praze — podlehnuv komplikovanému zánětu po operaci slepého střeva — Vítězslav Novák, ředitel kůru v arciděk. basilice na Smíchově. Zemřel v mladistvém věku 27 let. Zesnulý by1 zvláště výborným pěvcem, absolventem pražské konserva oře (z fřídy prof. Kadeřábka) a mnohé písně jeho zachyceny na gramofonových deskách. R. i. p. — R. P. Li stárna redakce chrámové” byla před fím celá desítiletí v nejušlechfilejším Toho slova smyslu (a v cizině jsou a nikoho z arcibiskupů nenapadne, aby je rušil, naopak je podporují. (Viz pasovské varhany). Dnes byly dány zde do klatby. Když existovaly dříve, mohou existovat fed také. Proto takové vyhlášky v inteligentním člověku musí vzbuditi odpor a vedení církevní musí počítati s tím, že se budou lidé odvraceti. A já jsem jeden z prvních? Prosím, napište případně o tom něco do časopisu „Cyril”. — S úctou E. B. Na to odpovídáme: Otázka chrámových koncertů byla svého času podrobně řešena v „Cyrilu”, roč. 1932, číslo 2., na něž tuto odkazujeme. Pan pisatel neuvědomuje si toho, v čem vlastně záleží pravá hudba církevní. Pravá hudba církevní, jak ji nařizují papežská nařízení o církevní hudbě (Molu proprio Pio X. z r. 1903 a Konstituce Pia XI. z r. 1928), jest ona hudba, jejíž účel jest především bohoslužebný a jejíž obsah a forma se řídí normami od církve přesně vytče_ nými. A toto právo, určovati, jak hudba se v chrámech provozovati má, si církev nikdy ne-dala a nedá vzíti. Hudba, která nemá účelu jiného než poskytovati jistý estetický požitek — jako tomu je u chrámových koncertů — církev z chrámů vylučuje. To také každý nepředpojatý člověk uznává, a i nejhorlivější ctitel staré kostelní hudby na př. z doby baroka — jakým jest i podepsaný redaktor — smíří se s fím, že celá řada těchto skladeb je odsouzena k mlče-ní v archivech jedině proto, že svou formou i obsahem neodpovídají příslušným církevním p`redpisům. A p. arcibiskup nečiní jistě nic jiného, nežli že připomíná povinnost zachovávati církevní předpisy ve všem, a tudíž i v církevní hudbě a zpěvu. Zákazem koncertů ve chrámech není ovšem míněno, že by nesměly ve chrámech se prováděti varhanní neb i jiné skladby věfšího rozsahu. Varhanní skladby možno při-pojiti jako dohru po mši sv. nebo po odpoledni pobožnosti, ostatní pak zařaditi vhodně mezi po_ božnost. Zásadou církevní jest, že hudba a zpěv nemají býti isolovány a samy o sobě předmětem pozornosti, nýbrž vždycky ve službách bohopocfy, zvyšujíce působnost slavnosti nebo pobožnosti. Tedy vždy musí býti u oltáře kněz, neb, aspoň nějaká pobožnost předcházeti nebo následovati jakožto hlavní účel shromáždění věřících. — Univ. doc. Dr. Perlík, redaktor. 24 | ||||
|