|
| ||||
| ||||
|
tvaru jsou tu veskrz noty tak zvané „inuščí nožičky” ,pedes muscarum" (Fliegenfiisse), ale o něco hrubší, než jaké nacházíme v ,mastičkářf." Jsou to noty, jež vyvinuly se z prvotných neum v XI. století a jimiž se v rozličných přeměnách psalo až do XIV. století, ač ne výhradně.
jejího, zvláště hlásky i a y, jichž tu promi- Obsah písně této jest památka narozeni šeně užíváno a dvojené s místo prostého. — a pozdravení panny Marie od anděla Gabriela Notována jest píseň na třech systémech o a sv. Alžběty, podle písma sv. podané. čtyrech linkách, nad nimiž jest pátá, jež však ZníE pak celá píseň dle originálu takto 1) jest jen na odděleni melodie od textu. Dle r~ Od czie-sar-zu ne - be - ske - ho we-li - ka mytost da-na V. zzet nam z rodu kra - lo - we - ho cztna panna na - ro - ze- na. R. Kteraz giest na-zwa-na gmenem ma-ri - a yestot yest po - ro - di - la ~—j e - zu Kri-sta pa - na z gydowske-ho za - ko - na. pátek pr"ed nrlrtitienfm panny Marie." Od něho ji pak koupil „m (agister) procopius d'Cladrub sacrae theologiae professor decanus ecclesiae Pragensis”. Však přidaná píseň česká jest původem svým asi o dobrých sto let nad onen rok starší, což dosvědčuje ráz jazyka i pravopisu R. Do myesta nazareth k ny gabriel wssyel, ot boha motzneho s poselstwym przyssel, ze potzne syna k ny rzekl. V. Zdrawa bud mytosti pina tyss w zenach pozehnana. V. neb svatého ducha moczy ty budess nawstyewena. R. W tu dobu mysslywsy k angelu rzekla kterakssie to sta-ne bych ya to byla, a ya muzie neznala. R. Inhed k angelske rzieczy powolila, ia ssem sweho pana dyewka posslusna, stan ssie uedle tweho slowa. V. powstawsi k ho-ram maria yssla do myesta iuda. V. Ss rychlosty k alsbietie przyssla do domu zacharzowa. R. Tomu ssie elzbieta uradowala, ze gieho pana k ny matka przysla, tak pany pozdravila. R. pozehnana ty ssy mezi zenamy a plod brzicha tweho nad lidsske syny, Emanuel nazwany. V. Tak ssie spolu pozdrawysta (ss) dyewka staralu zenu. V. inhed swaty ian w lechnyem (?) brzysie watal pty nyemu klekagie a swe ruczie spynagie. R. We wsiech synech zenskych swyetyesy nebil, nez ten yesto boha w yordanye pokrztil neb ot boha posslan byl". 2) Dokládám ještě o nápěvu, že složena ') Necháváme pravopis originálu. 2) Pro čtenáře méně sběhlé v starém písmě při-dáváme tu píseň s novým pravopisem: „Od císaře nebeského veliká milost dána, žet nám z rodu králového ctná panna narozena, R. kteráž jest nazvána jmenem Maria, ježtot jest porodila Jezu Krista Pána z židovského zákona. R. Do města Nazaret k ní Gabriel všel, od Boha mocného a poselstvím přišel, že počne syna k ní řekli V. Zdráva buď milosti jest tato mariánská píseň velmi uměle v staré toniny frygicicé, o niž dí Blahoslav ve své „Muzice”, že „třetí tou jest studnice neb špižírna zpěvů přísných, tvrdých, ostrých, trpkých a bojovných.” — Skladatel té písně velmi důmyslně rozdělil si okolek či objem (ambitus) její toniny na dva díly, jako text. Tento rozdělen na verše (V.) a odpovědi (R.) Veršům dává hlubší okolek tonů od d do a, rozšířiv toninu o jeden ton pod finální notu e. Odpověděm přisuzuje napřed vyšší okolek tonů od a do d, načež sestupuje opět do předešlého dumavého okolku a konči pravidelně finálou e, ježtak zvanou reperkusí v nápěvu se-opakuje a tuto toninu hlavně označuje. Melodický ráz této písně jest bolné, z hlubokého pohnuti mysli vycházející recitováni vznešené zvěsti evangelické o vtěleni Syna Božfho a narozeni panenské matky jeho. I jest nám při zpívání té písně, jakoby byl skladatel ustrnul nad piná, tys v ženách požehnaná, V. neb sv. Ducha mocí ty budeš navštívena. R. V tu dobu myslivši k andělu řekla: kterak se to stane, bych já to byla, a já muže neznala. R. Ihned k andělské řeči povolila, já jsem svého pána dívka poslušna, staň se vedle tvého slova. V. Postavši k horám Maria šla do města Judova. V. S rychlostí k Alžbětě přišla do domu Zachariášova R. Tomu se Alžběta uradovala, že jeho pána matka k ní přišla, tak panny pozdravila: R. Požehnana ty jsi mezi ženami a plod života tvého nad lidské syny, Emanuel nazvaný. V. Tak se spolu pozdravily, dívka se starou ženou. V. lhned sv. Jan v životě vstal proti němu klekaje a své ruce spínaje. R. Ve všech synech ženských svétější nebyl, něž ten, jenžto Boha v Jordáně pokřtil, neb od Boha poslán by1. | ||||
|