|
| ||||
| ||||
|
Vysoký hodnostář věnoval chudým brafřím františkánského kláštera notový materiál, aby z něho skutečně zpívali, nikoliv, aby ho uložili do knihovny.
Na počátku XVII. století měli bratislavští františkáni těmito dary k disposici tištěné sbírky mensurálních skladeb ze XVI. věku. Dárci jejich zajisté před-pokládali, že řád potřebuje tohoto notového materiálu, a byli přesvědčeni, že pěvecký sbor i jeho dirigent jsou schopni prakticky ho použíti. Z toho plyne dobrá tradice a pohotovost františkánů ve zpěvu polyfonie XVI. věku. Kromě uvedených tisků se dostal do františkánského kláštera další sborník Novi thesauri musici liber I., vydaný Petrem Giovanellim 1568 u Gardana. Na sešitě Sextus těchto čtyř- až osmihlasových motet předních skladatelů jest při-psáno: Herminianus dono obtulit 11. octobris 1611 (sign. 591) a na přídeští basu sign. 570 je uveden letopočet 1627. Sbírkou Giovanelliho byl obohacen archiv františkánského kůru. Analogicky lze souditi, že i ostatní mensurální tisky bratislavské františkánské knihovny byly darovány nebo zakoupeny pro praktické potřeby kůru, ačkoliv není v nich přímých o tom zápisů. Kromě uvedených dedikací lze uvésti ještě další důvody, které nepřímo pře-svědčují, že františkánský kůr pěstoval polyfonii. Ve sbornících, určených pro jednotlivé hlasy, jsou pohromadě svázány sbírky, fištěné u různých tiskařů a v různých dobách, ale vždy pro týž hlas. V sešitě sign. 4716, určeném pro Discantus, jsou pohromadě Villaertovy hymny, vydané u Scota 1542, sbírky motet vydaných u Gardana 1539 (Mottetti del frutto a quatro I. 1, 4 v., Mottetti del frutto I.1., 5 v., Mottetti del frutto I. 1., 6 v., Fior de Mottetti tratti dalli Mottetti del fiore), mše Jachefovy a Gomberfovy, vydané u Scofa 1542. Ze zachovaného diskantu vyplývá, že podobně byly v jedno svázány tytéž skladby i pro ostatní hlasy, altus, tenor, bas atd. Na všech zachovaných tiscích jest viděti, že se jich prakticky používalo; jsou pošpiněny, potrhány a některé bez desek. Vokální vícehlas mistrů škol nizozemských a římské byl na repertoiru i katedrálního kůru v Bratislavě ve stol. XVI. Kostelu sv. Martina věnovala paní An-na Hannsenová 1571 veliký rukopisný antifonář s množstvím vícehlasných motet, hymnů a Magnificat o 870 stranách. Františkáni závodili tu úspěšně s bratislavskou kapitulou, ač byly doby zlé, nebot bouře a války ničily jejich kláštery a protikatolické viny ohrožovaly více jejich vnitřní život, než to činilo turecké panství. Ani nestačily členům pěvecké družiny františkánské noty tištěné. Do získaných Pisků vpisovali na přivázaný papír nové a další skladby předních skladatelů různých škol polyfonie tehdejšího věku. K diskantu sign. 4717 pěfihlasých mší, introitů a Magnificat Orlanda Lassa připsal ředitel kůru diskant skladeb Filipa de Monte, Lechnera a Lassa. V sign. 4873 jsou rovněž rukopisné fragmenty různých mší bez udání autorů a právě na tomto svazku jest poznamenáno „pro usu Conventus Posoniensis”. Jiné zápisy mensurálních skladeb jsou v fištěném diskantu motet sign. 511. Mezi nimi jest i známá Josquiniana Sepultara. Tytéž skladby vyskytují se také rukopisně při tisku sign. 4716, a to opět jako cantus. Dvojí zápis téhož hlasu a Téže skladby dostatečně poučuje, že byl vykonán z praktických důvodů. Na základě uvedeného materiálu notového možno i nastíniti repertoir františkánského kůru do poloviny XVII. století. Při bohoslužbě byly na programu stálé mešní částky vícehlasé v různém ob-sazení, až osmihlasém. Kůr měl k disposici skladby vynikajících autorů, z nichž buďtež uvedeni: Brumel, Breifen, Jacobus Gallus, Gomberf, jachet, Josquin, Isaac, Layolle, Lupus, Ogkekhem, Obrecht, Petrus de Molu. Ke stálým částkám připojovali i vícehlasé infroity Blasia Amona. Z velikého množství vícehlasých motet v tiscích možno souditi, že repertoir XVI. a XVII. věku byl pestrý. I se stanoviska bibliografického zajímají jména autorů, kteří mohli přijíti v úvahu při výběru gradualií a ofertorií k mešní bohoslužbě anebo k volbě programu pro mimolifurgické pobožnosti. Jsou to autoři XV. a XVI. věku, jejichž skladby se vyskytují hlavně v Gardanových sbírkách, 26 | ||||
|