|
| ||||
| ||||
|
v Senflově Liber selectarum cantionum z roku 1520 a v rukopisných zápisech.
Má zde moteta kanovník Simon Alart, od něhož jest jediné známé moteto Dum transisset, slavný madrigalista pařížský Archadelt (1557), vídeňský františkán Amon Blasius (1590), madrigalista Berchern Jachet v XVI. stol., pravděpodobně táž osobnost jako Jachet, franc. mistr z prvé polovice XVI. stol., dále Ihan du Billon [Jean Billon], altista při dvorní kapli vídeňské Jacob de Broucke, Flandrus Insulanus z Lille, Michael des Buissons, Jan Castileti čili Gyot, autor duchovních chansonů Pierre Certoň (t 1572), Jean Chainée, augšpurský skladatel a tenorista Joan de Cleve, Claudin, Henricus de la Court, kapelník katedrály v Cambrei Joannes Courtois, v Joanellově sbírce se vyskytující Joannes Deslins, flamského původu Philip de Duc, Jaques Dupont, snad zpěvák při španělském dvoře a vedle Willaerta přední madrigalista Constantinus Festa (i 1545). K těmto řadí se Belgičan Wilhelmus Formellis, Jacobus Gallus (Handl), Antonius G.alli, italský významný tiskař a zároveň skladatel Antonio Gardane (t 1571), nejvýznačnější Josquinův žák Gombert, Tinctoriův vrstevník Guilaume Guarnier, představitel německé duchovní a světské písně Christian Hollander, kníže hudby Josquin de Prés, Lambert, nizozemský skladatel Johan-nes Lupus, též Lupi, původním jménem Hellinck, Lasson [Lasso ?], žák Josquinův Jean Leretier, Eitnerovi neznámí Jan Louis a Steplian Machu; dále Pierre Manchicourt, Španěl Franciscus de Novo Portu, Leonhardt Paminger (t 1567), belgický kontrapunktik Andreas Pevernage, Loyset Piéton z Normandie, Dominik Phinot [de Finot] a Francouz Jean Pionier. Kromě nich jsou zastoupeni zpěvák při vídeňské dvorní kapli Adamus de Ponte a jeho kolega Georgius Prenner, pražský kapelník Jacobus Regnart, kantor svatoštěpánského dómu ve Vídni Simon de Roy, Lambert, Sainne, mantovský kapelník Andreas de Silva, Petrus Speilier, Gregorius Trehou, inšprucký kapelník Alexandr LIntendaler, císařský kapelník ve Vídni Jacob Vaet, madrigalista Philippe Verdelot, Verdiere a Mathias Zaphelius. O řadě uvedených autorů nevíme dnes nic. Některých jmen nezná ani Eitner ani Fétis. Bohatý byl i repertoir při církevních hodinkách, zvláště při odpoledních nešpořích. Na zpěv jejich se kladl zvláštní důraz v řádových statutech. Ve vícehlasu zněly hymny Adriana Willaerta a jiných autorů o Božích hodech, o slavnosti sv. Augustina, Antonína P., sv. Františka, o Božím Těle a mariánských svátcích. Při Magnificat střídal se vícehlas Orlanda Lassa s chorálem mnichů. Na závěr této kapitoly lze říci, že františkánský klášter v Bratislavě ve století XVI. a v prvé polovině XVII. věku pěstoval nejen intensivně chorál, nýbrž že byli sídlem vokální polyfonie různých škol a slohů. Emil Trolda : Kapitoly o české mensurální hudbě. II. ČESKÁ`MEŠNÍ KOMPOSICE V DOBĚ RUDOLFINSKÉ.1 O hudbě jakéhokoliv období lze mluviti jedině na základě znalosti skladeb. Ovšem, není-li skladeb, jest nám vítána každá pomůcka, z které lze čerpati ně-jaký poznatek. Pomůcky takové, t. zv. nepřímé prameny, jsou na př. současné zprávy, úřední spisy, záznamy soukromé, vyobrazení a pod. Vítanými nepřímý-mi prameny jsou inventáře tehdejších hudebních sbírek, obsahují-li názvy dě1 a jména autorská. Známe tři takové inventáře domácích sbírek, dnes ovšem dávno již ztracených; týkají se: hudebnin školy v Horním Slávkově (asi z roku ' Studium pramenů, jichž jsem pro tuto práci použil, umožnili ml: vsdp. kanovník Ferdůnand Schwind v ústí n. L., vsdp. kanovník Hynek Zahradník v Rokycanech, pan Dr. Jos> f Volf, vrchní ředitel knihovny Národního musea v Praze a pan Dr. Antonín Novotný, správce Městského musea v Praze. Laskavostí jmenovaných pánů bylo mi dovolecno poříditi si z uvedených děl óetné partitury, kterážto práce vyžadovala někde několika týdnů. Za neobyóejnou ochotu, kterou mi jmenovaní pánové přišli vstříc, vyslovuji jim tímto své nejzdvořilejší díky. 27 | ||||
|